Hanácké novinky
Piráti jsou Téma. Zajímavé, s výrazným sociologickým přesahem, a jsou doslova laboratoří a živou učebnicí pro všechny, kteří kdy byli v nečem skoro první a dokonce i velmi dobří, ale nedovedli potenciál vytěžit. A Piráti se na politické kolbiště pustili s nebývalou naivitou.
Na psaní předvolebních esejí o ODS se obvykle velice těším, protože málokteré uskupení dává v Olomouci pravidelně tolik podnětů!, často zcela protichůdných, občas těžko pochopitelných, vždycky ale výživných. Pro volební rok 2022 budou olomoucké ODSce osudové dva momenty: za prvé, jaké místo si vydupe na půdorysu koalice SPOLU, ve které pravděpodobně půjde do podzimních voleb. Za druhé, právě v Olomouci prožívá lítý boj o následnictví po Majorovi, a zvenčí je to vcelku zábavné sledovat.
Co v Olomouci s KDU-ČSL, to je otázka, která nemá snadnou odpověď. Menší a takzvaně „tradiční“ strana je odedávna spolehlivou součástí hlasovacího soustrojí olomouckých koalic, každý ji potřeboval, což jí vdechalo (občas vcelku umělý) život, i přes zjevnou bezobsažnost. Dnes jí ale totéž život bere, což je do slova a do písmene dokonáno trafikou pro Ladislava Šnevajse ve vedení Hřbitovů. Jako by se tím vytisklo lidovecké parte, RIPovat můžete na sociálních sítích.
U socanů se dějí neobyčejné věci. Po průšvihu ve sněmovních volbách se strana tady u nás v Olomouci začala v podstatě rozpadat, a tak naráz zaznělo – pojďme to postavit úplně znovu, není jiné cesty. Jenže zbavit se minulosti nejde tak jednoduše tím, že to deklarujeme.
S olomouckým ANO je to složité. Pro pochopení dějů je totiž především nutno důsledně odlišit krajské ANo, se všemi těmi výlupky, toho času znovu poslanci, a naše místní, komunální ANO, které se dokázalo za poslední čtyři roky nejen pozoruhodně emancipovat, ale i vyhnout skandálům, což je ve strukturách této partaje unikátní.
Jsem z té (ne)šťastné generace, která sledovala politiku od sedmé třídy. Přišel listopad, a všichni jsme tím žili. Je to už přes třicet let, a celé ty roky se ptám po tom, kde se vlastně vzal Miloš Zeman. Jak je možné, že vyhrával tak přesvědčivě volby za sociální demokracii, přestože se o dělníka celý život neotřel, a jak je možné, že se deset let po svém penzionování na Vysočině dokázal vrátit, a znovu přesvědčivě vyhrát. V čem tkví jeho charisma a jeho kouzlo.
Upozorňuji laskavého čtenáře, že se v těchto volbách nacházím na kandidátce Zelených na (naprosto nevolitelném) osmnáctém místě. Pro pořádek se to sluší říci. K tomu dodávám za prvé tolik, že nezneužiji tuto úvahu k sebepropagaci, a vlastní partaj proto cudně vynechám. Za druhé, letošní volby stejně nejsou o tom.
Běžně se tu prohánějí fotbalisté nebo atleti. Městský stadion v Zábřehu ale přeje i sportům, které v Česku zatím tolik neprorazily. Jedním z nich jsou Mölkky – hra původem z Finska, jejíhož předchůdce znali už Vikingové. Nedaleko páteřní železniční trati z Prahy na Ostravu učarovala partě lidí v čele s Martinem a Davidem Pelikánovými.
„Kdyby volby mohly něco změnit, zakázali by je.“ nebo „Můj jeden hlas nic nezmění.“ Opravdu tomu věříme nebo tím jen zakrýváme neochotu k nim jít nebo dokonce se zajímat o to, jaký program strany nabízejí a jaké hodnoty skutečně reprezentují? Projděme si teď společně nejčastější důvody, proč nejít k volbám a řekněme si, proč to vlastně žádné skutečné důvody nejsou.
Nejlépe v komunikaci se studenty, i těmi budoucími, fungují sociální média a web. Webová stránka je pak zároveň tím, do čeho jsou školy ochotny nejvíce investovat. Z formátů se stále větší oblíbenosti těší video. Školy se zde, až na pár výjimek, dělí na ty, které videa točí a na ty, které zatím ne, ale do budoucna by chtěly. Takovéto údaje vyplynuly z dotazníkového šetření, které v únoru a březnu 2021 provedla komunikační agentura RPSC ideas.
