Zadluženost města volby nerozhodne a apelování na snížení zadlužení také ne, jednoduše proto, že lidé nedovedou uvažovat v makročíslech. Dvě miliardy dluhu? Anebo vlastně jenom 1,7 miliardy? Kolikpak to vlastně je? Viděl někdy někdo tuhle částku v bankovkách? Dá se za to koupit ulice? Zimák? Zaplatit snad provoz školy?
Já nevím. Život mi dal zkušenost hospodařit pouze s osobními financemi. Ale jestli jsou na město velikosti Olomouce dvě miliardy moc, anebo málo, nedovedu říci, suma je fyzicky mimo moji fantazii.Paní, co bydlí patro pode mnou, to má tak nějak stejně.
Témata těchto voleb budou jiná. Pokusím se je jedno po druhém odkrýt, v každém díle šestidílného seriálu jedno. Ještě předtím ale: Protože redefinice témat politiky (= volebních témat) je obvykle rovna výměně mocenské garnitury a novému přístupu, nelze si nepoložit otázku:
Má vůbec v Olomouci opozice nějakou elementární šanci uspět?
Bohužel, jsem v tomto ohledu skeptik. A povím proč. Veškerá témata těchto komunálních voleb se z toho budou pak následně odvíjet.
Srovnání Olomouce a Prostějova: Velmi tragické
Dlouhá léta jsem vnímal Prostějov jako to nejpříšernější město v přilehlém sektoru Mléčné dráhy. Cokoli obskurního se v české politice objevilo, pocházelo jenom z Prostějova. Radim Fiala je ještě slabé kafe, ale třeba takový Jaroslav Faltýnek se podepsal pod nejtemnější éru české polistopadové politiky. Prostějovák jako řemen.
Pak se náhle situace otočila, a právě že ta naprosto bezútěšná prostějovská komunální realita – nic jiného! – stvořila vyspělou občanskou opozici, jaké v regionu není rovno. Píši občanskou, protože sestává nejenom z kandidátů protestních hnutí, ale i z obyčejných obyvatel města, kterým veřejné věci nejsou lhostejné. Z Prostějova se stalo občansky vzorové město, a mimochodem na výměnu vládnoucí koalice ani to v roce 2018 ještě nestačilo. V bodech:
- Prostějovská opozice dokázala vygenerovat skutečné osobnosti. Lidi, kteří si pro své aktivity prošli i šikanou a útlakem, jako třeba Hanu Naiclerovou (není to tak dávno, co jí bylo vyhrožováno, a co jí „neznámý vandal“ polil auto barvou…), nebo Aleše Matyáška.
- V Prostějově opozice dokázala tu a tam i zvítězit, například v kauze Manthellan, kdy chtěl investor Morávek de facto zlikvidovat spleť starých uliček v centru města stavbou jakési hrůznosti; vítězství v této kauze – její postupné vytažení na světlo, obrovská zásluha Jana Navrátila na tom, že veřejnost vůbec pochopila, o co jde, až po zastavení celé stavby – byla mnohaletou mravenčí prací celé armády aktivních lidí, a na konci cesty bylo vítězství. Toho ostatně opozice alespoň prozatím dosáhla také u Hloučely, kde jediný zelený pás ve městě doufejme že nezanikne pod bagry jakéhosi developerského projektu;
- V Prostějově ale není opozice jen dílem několika výrazných politiků, je i velmi občanská, a jmenovat je nutno minimálně Jakuba Čecha a Janu Jílkovou;
ale ani takto vyzrálá společnost nedokázala v Prostějově v minulých komunálních volbách porazit vládnoucí strany! Je do jisté míry pravděpodobné, že o čtyři roky později již úspěšná bude, jak ale obstojí Olomouc ve srovnání s Prostějovem? Má naše opozice výraznější šanci?
Olomoucká opozice: Od roku 2003 žádné vítězství
Narozdíl od Prostějova nedosáhla olomoucká opozice již dvacet let ničeho, co by se dalo nazvat vítězstvím. Někde na patové (ale dosud nevítězné) pozici dosud balancuje kauza Šantovka tower, reálně ale bylo posledním triumfem zastavení stavby Paláce Morava v roce 2003. A od té doby se už protestních hnutí v Olomouci vystřídalo! Poslední výraznější aktivita tohoto typu se osm roků nazpátek týkala hodolanského divadla, pardon casina. Neuspěla.
Taktéž ve srovnání s Prostějovem nemáme v opozici dostatečně výrazné lídry. Ve vší úctě!! k Tomáši Pejpkovi nebo k Viktorovi Tichákovi – jistě jsou to vzdělaní a lidsky úžasní lidé – nevyprodukovala Olomouc za dvacet roků ani jednu osobnost formátu Hany Naiclerové, která by byla schopna vyzvat stávající garnituru na souboj.
Taktéž chybí výrazné nepolitické osobnosti občanských aktivistů, které by dokázaly systematicky otevírat veřejná témata s takovou razancí a silou, že se ta posléze tématy skutečně stanou. Jediným výraznějším aktivistou celé Olomouce byl Dušan Dvořák, který ale od racionálního občanského vzdoru ve věci akvaparku postupně sklouzl k zakládání konopných církví, a nyní si odpykává trest za pěstování konopí a za vyhrožování soudci smrtí.
Témata posledních dvaceti let? Sekretariáty stran se činily, ale nestálo to za nic
Celkově vzato tak olomoucká komunální témata za posledních dvacet roků degradovala na tak nízkou úroveň, že jí není rovno nikde okolo: koaliční kartel záhy přišel na to, že lidem stačí vějička v podobě tam akvaparku, tuhle zase tramvaje, opozice projevila neobyčejnou neschopnost formulovat srozumitelně alternativní vizi, a zoufalství předvolebních letáků a slibů je volby od voleb jen hlubší. Slon do ZOO, kterého chtěla ODS někdy okolo roku 2006, je už mezi volebními sliby legendou.
Jako by ty volební programy ani nepsali lidé, kteří se baví s jinými lidmi. Jako by vznikaly způsobem, že se půl roku před volbami sejde místní organizace, jedno jaké strany, dají se hlavy dohromady a začně se usilovně přemýšlet, „co by mohlo letos zabrat„. To pak není divu, že volič znechuceně zírá na billboardy s hesly, která neříkají vůbec nic.
O tom, jaká jsou skutečná témata pro toto město – jistě to nebude kompletní výčet, jen inspirace těm, kteří mají narozdíl ode mne i politické ambice – napíšu zas příště. Prozatím čtenáři stačí krátké zamyšlení, jak to máme v Olomouci s lídry, a srovnání s ostatními městy – nemusí být Prostějov.
Vlastimil Blaťák
