Problém Olomouce není ve slibech, ale v chybějící vizi

V první části svého předvolebního seriálu jsem ukázal, že hnutí ANO mělo jedinečnou příležitost změnit rozpočtové určení daní, ale neudělalo pro to nic. Přitom mělo premiéra, předsedu sněmovny, ministryni financí, olomouckého hejtmana, olomouckého primátora. Pokud bychom na obyvatele dostávali tolik peněz jako v Ostravě, rozpočtové příjmy by byly o miliardu vyšší. Pokud bychom byli skromnější, tak bychom si polepšili zhruba o 150 milionů korun. To jsou peníze, které chybí na provoz a investice. Ve druhé části jsem ukázal, že olomoucké ANO slíbilo postavit novou víceúčelovou halu (zimní stadion), na kterou mělo už připravených 800 milionů korun. Nakonec se ukázalo, že to byl jen mistrovský předvolební tah a že halu město nepostaví.

Hnutí ANO má velmi silný marketing, který mnohdy dokáže přebíjet neúspěchy a chyby. Platí to na celostátní úrovni, ale i v Olomouci. Rozdíl mezi hnutím ANO a konkurencí je ten, že ANO slibuje, že úplně vše vyřeší. Na ojedinělé návštěvě Olomouce před loňskými sněmovními volbami Andrej Babiš na twitteru napsal: Věděli jste, že máme v Olomouci fakt šikovného primátora? Miroslav Žbánek udělal na olomoucké radnici pořádek a začal rozumně investovat. A to i přesto, že zdědil dost velký dluh, se kterým musí žít. Tato slova zazněla po třech letech vládnutí hnutí ANO v Olomouci. Přitom by bylo možné napsat, že ANO ten dluh „řeší“, což je velmi oblíbené slovo marketérů hnutí ANO. Mohla zaznít i slova o změně rozpočtového určení daní, kterou by premiér udělal ve prospěch stotisícových měst, ale nezazněla. Namísto toho se dozvídáme, že „zadlužené Olomouci chybí desítky milionů na opravy cest, škol či vodovodů“ (idnes.cz, 18. 8. 2021). Přitom pokud jde třeba o úspory na provozu, mnohem lépe si vedlo Brno či Plzeň, které přitom mají mnohem vyšší daňové příjmy na obyvatele než Olomouc.

Problém dluhu není vůbec jen záležitostí hnutí ANO, jedná se o kumulovaný problém, na němž se různým způsobem podílely další strany. Zástupci ANO slíbili, že sníží vysoké zadlužení města v souladu s uvěrovými závazky“. Nepodařilo se. Hnutí ANO v roce 2018 slíbilo mnoho dalších věcí, třeba: „Řidiče navedeme na volná parkovací místa pomocí digitálních cedulí.“ Na konci volebního období si můžeme číst, jak ANO před čtyřmi lety slibovalo zlepšit „parkování v centru, na sídlištích, v příměstských čtvrtích a na frekventovaných částech města, jako je Svatý Kopeček, okolí vlakového nádraží nebo Fakultní nemocnice“, jak se zlepší „spojení MHD ve večerních a nočních hodinách“, jak bude rekonstruován „celý areál tržnice“, jak chce ANO „využít spolupráce se státem i krajem na budování nových kapacit startovacích bytů pro mladé a bytů pro sociálně znevýhodněné občany“ atd. atd.

Když nese ANO od roku 2018 politickou odpovědnost a nemůže se už na nikoho vymlouvat, náhle zjistí, že realita politiky je jiná.

Problém olomoucké politiky není jen v nesplněných a nesplňovaných slibech. Je v absenci vize, neschopnosti se na ní domluvit, podívat se na to, jaké jsou skutečné trendy v řízení měst 21. století. Jak se nám mílovými kroky vzdalují Brno, ale i Ostrava. Jsme schopni (za dlouhou dobu) opravit dva mosty, předláždit Masarykovu třídu, opravit třídu 1. máje. Ale způsobem, který není překvapivý. Přitom mnohé věci se dají dělat jinak a lépe. V tomto směru nám utekly další čtyři roky. A také dokážeme v zadluženém městě koupit nejdražší tramvaj, která je na trhu, dodejme.

Je pravděpodobné, že další koalici v Olomouci utvoří po zářijových volbách hnutí ANO a koalice SPOLU. Možná je doplní nějaký menší subjekt. Ale změnu se třemi či šesti zastupiteli prostě neuděláme.

Pavel Šaradín

Autor je politolog