Tak soud zamítl žalobu blokující výstavbu výškové budovy v ochranném pásmu historického jádra Olomouce, protože ombudsman neprokázal, že ochrana druhé nejvýznamnější památkové rezervace v ČR je veřejným zájmem. Pozoruhodné. Copak veřejný zájem má obhajovat ombudsman? Není to náhodou úkol orgánu státní správy? Ten to ale neudělal. Nebo možná nechtěl udělat. Vágní (přesněji řečeno žádné) podmínky pro regulaci výstavby v rozhodnutí o vyhlášení ochranného pásma Městské památkové rezervace Olomouc (z 27.7.1987) tak zákonitě přinesly své otrávené ovoce. Toto rozhodnutí totiž postrádá „výrok“, obsahuje jen vymezení hranice ochranného pásma a „odůvodnění“. To samozřejmě orgán památkové péče 30 let velmi dobře ví, ale za tu dobu neučinil nic, aby dosáhl doplnění (příp. zrušení a náhrady) tohoto de facto „právně nicotného“ dokumentu. Vlastně ano, zvítězil v soudním sporu, že „právně nicotný“ není. Že existuje. Že platí. Akorát je, jak se teď ukázalo, v existující podobě úplně k ničemu. Výkonný orgán památkové péče neudělal nic pro to, aby předvídatelné podmínky pro výstavbu v ochranném pásmu MPR navrhl, projednal a do nového rozhodnutí o ochranném pásmu zakotvil. A transparentně tak deklaroval hranici, kde končí veřejný zájem, a kde naopak začíná prostor pro práci agilních developerů a jejich architektů. Třeba by se ukázalo, že jsme přecitlivělí, že v prstenci kolem historického jádra Olomouce 75 m vysoké domy stát mohou, aniž by ohrožovaly veřejný zájem na ochrana panoramatu památkové rezervace. Že je to nesmysl? O tom jsem bytostně přesvědčen. Jenomže oficiálně to nikdo neví. A očekávat, že odpověď na tuto zásadní odbornou otázku přinese ombudsman anebo soud je systémový nonsens. On to ale dodnes neví dokonce ani ten nejdůležitější, tedy výkonný orgán státní památkové péče. A neudělal nic pro to, aby se to dozvěděl. Názor své odborné a vědecké opory – Národního památkového ústavu Územního odborného pracoviště v Olomouci – z neznámého důvodu ignoroval. Stejně, jak ignoroval názory vědecké rady ředitelky NPÚ v Praze, Ministerstva kultury ČR a jeho památkové inspekce. A jak jsem zmínil: o získání transparentní, předvídatelní, stabilní a závazné opory pro své rozhodování o podmínkách výstavby v ochranném pásmu MPR – bůhvíproč – nikdy nestál a nestojí.
Rozhodování „ode zdi ke zdi“
Rozpal „přísnosti“ orgánu památkové péče olomouckého magistrátu tak neměl a dodnes nemá žádné limity. Jeho “manévrovací prostor“ sahá od nekompromisního zamítnutí plastových oken u větracího okénka WC v rodinném domě vzdáleném 300 m od historického jádra až po nepochopitelně devótní vstřícnost a bezproblémový souhlas s výstavbou 75 m vysoké 22 pater vysoké ŠTW. Bylo by užitečné, kdyby nějaký student kunsthistorie na filosofické fakultě v rámci diplomové práce vyhodnotil konzistentnost závazných stanovisek orgánu památkové péče olomouckého magistrátu ke stavebním počinům v ochranném pásmu MPR Olomouc např. za posledních 10 let. Ne kvůli represi – zpětně nikdo způsobené nespravedlnosti a finanční ztráty nevrátí. Ale kvůli dalšímu osudu tohoto města, kvůli lidem, kteří v něm žijí a především kvůli naší společenské zodpovědnosti k historickému dědictví, které jednou předáme budoucím generacím.
Diskriminace a exkluzivita jako vedlejší produkt dobrého úmyslu
Je tu ale ještě jedna pozoruhodnost (nebo absurdnost?): současní zastupitelé města rozhodli, že v rámci změny územního plánu znovu omezí výškový limit staveb v ochranném pásmu MPR. Chápu jejich motivy a vážím si jich za to… zachraňují, co se dá. Ale o co toto omezení opírají? Veřejný zájem na ochranu panoramatu a urbanistického kontextu druhé nejvýznamnější památkové rezervace ČR to být nemůže, když soud prohlásil, že u 3x vyšší ŠTW se potřeba ochrany veřejného zájmu v území se stejným stupněm ochrany neprokázal!
A není taková zásadní změna výškového limitu diskriminací ostatních vlastníků pozemků v ochranném pásmu MPR? Nebudou se dožadovat stejných podmínek, stejných práv, případně náhrad škody, pokud by nemohli své pozemky exploatovat stejně? Můžeme se tedy těšit na „náhrdelník“ 75 metrů vysokých mrakodrápků obklopující historické jádro města Olomouce? Anebo rozpočet města si lavinu náhrad škod může dovolit a vyhazování peněz z okna radnice dokáží zastupitelé občanům vysvětlit? Anebo město omezením výškového limitu jen zajistí investorovi ŠTW exkluzivitu, která se mu bude skvěle prodávat?
Ta situace je absurdní a zdaleka nemusí být u konce.
Poslání
A jaké z toho plyne poučení? Řádné a zodpovědné řízení města se neobejde bez kompetentních (a čestných, zodpovědných, statečných a pravdomluvných) lidí. Demokracie poněkud optimisticky počítá s tím, že je vygenerují volby. Minimálně máme právo očekávat, že musí mít managerskou schopnost poznat kompetentnost členů profesionálního aparátu magistrátu a samosprávy a nekompromisně ji vyžadovat. Každý z nás má možnost si odpovědět na otázku, jestli se to v případě causy ŠTW podařilo.
