Nejde přitom jen o obyčejné lidské selhání, které je v jakékoli podobě jistě vlastní smrtelníkům, neboť nikdo nejsme bez viny a taky „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Římanům 3,23).
Otázkou zde spíše je, jestli v kontextu celé řady kauz a dějů jen z poslední doby funguje v resortu spravedlnosti všechno tak, jak fungovat zkrátka má. Nejen tento případ totiž ukazuje, že v mysli mnohých soudců může dozrát názor, ze jejich „nedotknutelnost “ je absolutní. A že si mohou dovolovat jak v procesu, tak i mimo proces občas skoro vše.
Správně položená otázka pak zní, zda není tato causa jen pověstnou špičkou ledovce podivností v celém justičním prostředí, spjatém například s insolvencemi, respektive s děním na ministerstvu spravedlnosti samém. Zda je opravdu jedinou, která právě zasluhuje důraznou mediální pozornost.
Jeden krok zpátky, dva kroky vpřed
Krokem zpátky zde bude prosté konstatování, že popisovat stav české justice jenom na případu Budín není zrovna šťastné, neboť jen například naše redakce dlouhodobě sleduje mnohem víc výbušných témat – a s přihlédnutím k celoplošným dopadům se lze domnívat, že i společensky nebezpečnějších.
Dvěma kroky vpřed pak budiž nutná syntéza, že totiž svévole soudců a jejich faktická beztrestnost se stala normou. Takové prostředí logicky přitahuje velmi dobře organizované skupiny nepoctivců, či dokonce mafiánů.
Jaké je to prostředí? Připomeňme, že samo ministerstvo spravedlnosti se pod předchozím vedením „postaralo“ bitcoinovou causou o do té doby zcela nemyslitelné propojení státu s penězi pocházejícími z organizovaného zločinu.
V kauze soudce Budína dnes víme, že nový ministr Tejc dal podnět k prověření postupů předsedy soudu Nováka ve věci údajného sexuálního obtěžování ze strany soudce Budína. Pokud se však kauza vyšetří – a doufejme, že ano – můžeme se my, občané, spolehnout, že se stejně vyšetří i jiné, společensky závažnější, a že případ Budín nebude teď řešen, někdy možná vyřešen jen k odpoutání pozornosti-umlčení davu?
Co udělá ministerstvo?
Přistoupí ministr takto razantně konečně i k dalším podnětům, například k podivnostem kolem insolvenčních soudů (viz kontroverzní rozsudky soudce Brhela, potažmo VSOL) a taktéž insolvenčních správců, které má v gesci?
Vydá rovněž pokyn, aby se některá z kompetentních osob pod jeho vedením zajímala, proč například právě soudce Budín ponechal v jím vedeném řízení Radima Volného přes její doloženou podjatost ve funkci insolvenční správkyni Burián & Penka, insolvence, v.o.s., jejíž neotřelé praktiky a s nimi spojené škody dlouhodobě sledujeme, napříkla zde, zde, nebo zde?
Nastolí se na ministerstvu stav, kdy toto bude schopno konečně po téměř dvou letech rozhodnout v přestupkovém řízení vůči této správkyni? Prozatím totiž tato insolvenční správkyně, ač způsobila škody v mnoha jí přidělených řízeních v desítkách milionů korun a byla v nich opakovaně zproštěna funkce, dosud nebyla nikým potrestána. Naopak Vrchní soud v Olomouci ji za účasti, leč nečinnosti VSZ OL do funkce zase vracel. Nadto dosud není učiněno ani žádné opatření, které by jí v pokračování všech nekalostí přinejmenším do pravomocného rozhodnutí přestupkové řízení vedeného téměř 2 roky právě Ministerstvem spravedlnosti bránilo. Jako potvrzení absurdity systému jsou jí navíc přidělována další řízení.
Podaří se panu ministrovi a jemu podřízenému resortu učinit taková opatření, aby zákony platily jak pro ni, tak pro její ochránce?
Apatie systému umožňuje existenci mafií a parazitů
Ministerstvo by se jistě mělo zajímat nejen o kroky předsedy Nováka při řešení podnětů ve věci soudce Budína.
Mělo by se souběžně, ne-li především zajímat o komplexní a důsledný dohled jak nad činností soudů, tak insolvenčních správců a činností SZ . Tedy všech složek, které má v spolu s tím spojeným výkonem dohledu nad jejich činností v gesci. Tak, aby nebylo nadále možné beztrestné řádění insolvenčních mafiánských skupin, kterým je to bohužel systémem dosud umožňováno. Viz např. skupiny sdružené pod vedením Blerima Camaje, Alexandra Kubíčka a jiné zneužívající právě možností jmenovat si insolvenční správce typu Burián & Penka, izolovanosti soudních řízení a celkovou apatii systému.
Mělo by přistoupit k důslednému vyhodnocování skutečné – a nutno říct už tak drastické reality. Nastolit na vládní úrovni stav, kdy se o tyto skupiny a o jejich nedaněné příjmy začnou aktivně zajímat také ministerstvo financí, Finančně analytický úřad a Celní úřad.
Nebo – a to by byla horší varianta – se podle vzoru bitcoinové causy vše zamete opět pod koberec a celá velká sexuální aféra ostravského soudce bude svým rázným „vyřešením“ využita toliko k zastření skutečných problémů kolem insolvencí, soudů i resortu spravedlnosti.
Vlastimil Blaťák
