Insolvenčních mafií působí v Česku hned několik. Dokonale znají díry, které celý systém má, a spravedlnosti se pak prakticky už není možné domoci – není znám snad ani jediný případ, kdy by se soud postavil za dlužníka proti insolvenčním správcům. Nevěříte? Tak čtěte dál.
Nejde o úhradu pohledávek. Jde o převzetí majetku
Insolvenčním mafiím nejde o to, aby dostaly podnikatele do dluhů a ty žádaly splatit, třeba s vysokými úroky. Jde jim o převzetí celé firmy, či majetku fyzické osoby za podmínek, které jsou až směšné. „O rozmáhání se insolvenčních mafií se píše dokonce i ve zprávách Bezpečnostní informační služby, několik let,“ dosvědčuje Stanislav Čmakal, podnikatel ze Zábřeha, který činnost takové skupiny poznal na vlastní kůži.
Řada i významných podnikatelů v nedávné minulosti iniciovala důsledné potírání těchto škodlivých praktik a za dob ministra spravedlnosti Pelikána byly dokonce na stole konkrétní návrhy, které měly zabránit zinscenovaným konkursům a jejich netransparentnímu vedení skrze skupinu propojených insolvenčních správců, věřitelů a případně i soudců. Z celé iniciativy se ale nepovedlo prosadit prakticky nic.
Jak zlikvidovat firmu? Stačí neexistující faktura a její přeprodej „v dobré víře“
Mohou snadno zničit také vás a vaši firmu. Vlastně stačí, pokud si nezávazně popovídáte, a za týden vám přijde třeba faktura za 5000 korun za konzultační služby – kterou přirozeně nezaplatíte, protože jste si nic neobjednali. Na to ale podvodník čeká. Po dvou měsících takovou „pohledávku“ přeprodá, například spřátelené vymáhací agentuře, která ji může přeprodat zase dál. Kolečko může proběhnout i několikrát – čím více, tím lépe. Šestá nebo sedmá agentura v řadě si obhájí před jakýmkoli soudem, že pohledávku koupila v dobré víře, a celkem snadno dosáhne vydání platebního rozkazu. Pokud takové rozkazy budou existovat dva, míříte do konkurzu… kde nejspíš vaši firmu koupí „někdo“ – pravděpodobně ten, který vás do problému dostal – za zlomkovou cenu. Chcete hrobníkovi z té lopaty utéct? Chcete se bránit u soudu? U jakého?
Cílem mafie je vytvoření věřitelské většiny a dosazení vlastního, loajálního insolvenčního správce
Scénáře podvodných insolvencí jsou během roků stále stejné. Pohledávka se buď uměle vytvoří, nebo se využije nějaká skutečně existující. Cesta do konkursu je pak velmi krátká.
„Práce“ insolvenční mafie ale teprve začala. Nyní je nutno změnit insolvenčního správce, odvolat soudem určeného, a dosadit si svého člověka – což česká legislativa bohužel umožňuje.
„Cílem skupování pohledávek nebo vytváření falešných je vytvořit si věřitelskou většinu, která pak na schůzi věřitelů převolí do funkce konkrétního, předem vybraného, patřičně loajálního insolvenčního správce, který už pak vede řízení přesně tak, jak potřebuje s ním spřízněná zájmová skupina,“ říká Čmakal, a hovoří ze své vlastní, bolestivé zkušenosti.
Organizovaná skupina pak získá nad majetkem „dlužníka“ absolutní kontrolu. Ze všech fungujících firem začne vyvádět peníze, prodávat je předem určeným zájemcům.
V rámci zažitého a téměř apatického systému je pak možnost obrany již minimální. Dlužník už je jen divákem, obtížným prvkem, který musí trpně sledovat, jak si všechen jeho majetek rozebírá mafie a jemu nadále zůstávají obrovské, mnohdy uměle vytvořené závazky, které nebylo možné uspokojit z prodeje majetku.
Ten byl totiž zpeněžen za minimální částky v dražbách s předem určenými příklepy a výherci. Již asi není třeba dodávat, že vůči smyšleným pohledávkám „svých“ věřitelů insolvenční správce nijak nebrojí, byť je k tomu dokonce ze zákona povinen, a tyto pak jako tzv. určené po právu po skončení konkursu zůstávají k tíži dlužníka.
Co dělá justice? Důvěřuje tomu, že insolvenční správci jsou „nestranní“…
Celý justiční systém vychází z premisy, že insolvenční správce z titulu své pozice přece nemůže být podjatý, nečestný, či páchající trestnou činnost. „Ten pohled do jisté míry chápu, když řada insolvenčních správců bere svoje povolání zodpovědně. Ve chvíli, kdy se však objeví správce, který porušuje svoje povinnosti, nebo dokonce vede řízení zcela zjevně ve prospěch s ním spřízněné skupiny osob, na to justice nechce reagovat. Dlužník je bez ohledu na cokoli vždy postižen předsudkem nepoctivosti, prohnanosti. Soudní systém se mu zpravidla zdráhá přiznat, byť jen zákonem nastavenou ochranu či podporu. Mně osobně bylo opakovaně ze strany soudů doporučeno, abych průběh řízení neblokoval, umožnil rychlé zpeněžení veškerého majetku a šel do oddlužení,“ vykládá svou životní zkušenost Čmakal.
Orgán dohledu nad insolvenčními správci máme. Dokonce dvojí, Tváří se ale jako bezzubý. Proč?
Ministerstvo spravedlnosti není součástí systému soudní moci, která by měla prrimárně dohlížet na řádné vedení konkrétního insolvenčního řízení insolvenčním správcem, nebo v případě porušení vůči tomuto přijímat pořádková opatření.
Orgánem dohledu nad insolvenčními správci je však rovněž i Ministerstvo spravedlnosti: uděluje správcům oprávnění k výkonu činnosti a může jim toto oprávnění odebrat, nebo jim může uložit jiné sankce, pokud závažným způsobem správce porušují svoje povinnosti. Ministerstvo je dále oprávněno hodnotit činnost správců komplexně a napříč všemi jejich řízeními u různých insolvenčních soudů.
Na Ministerstvo spravedlnosti Se svým podnětem se obrátil i zmiňovaný Čmakal. Dostal se však do bizardní situace, kdy ministerským náměstkem je Radomír Daňhel, který byl dlouholetým společníkem a spolupracovníkem Čmakalova insolvenčního správce Mgr. Penky v insolvenčním byznysu. Daňhel tak spolupracoval úzce s mgr. Penkou až do okamžiku, kdy byl jmenován náměstkem ministra Pavla Blažka. O celé kauze podorobně psali i redaktoři Seznam zpráv a mimo jiné přišli na to, že jeden z tehdejších Daňhelových společníků Martin Burián je od roku 2017 pravomocně odsouzen za porušení povinnosti při správě cizího majetku.
„Soudy konstatovaly, že Burián s dalším společníkem Miroslavem Penkou vyváděli jako insolvenční správci ze zkrachovalých firem za podezřelých okolností milionové majetky. Část operací přitom podle získaných dokumentů prováděli ještě v době, kdy byl nynější ministerský náměstek Daňhel spolumajitelem a jedním z jednatelů společné firmy,“ uvedli v roce 2024 redaktoři Adéla Jelínková a Lukáš Valášek.
Osud stížnosti na ministerstvo tak je v případě tohoto konkrétního správce nejistý, pokud ne přímo ohrožen. Definitivně ji totiž budou posuzovat ministr a jeho náměstek, který měl s konkrétním insolvenčním správcem dlouholeté obchodní vztahy. Sám ministr je zase Daňhelův dlouholetý a velmi blízký přítel.
„Ministr Pavel Blažek je osobou, která má z titulu své pozice poslední slovo ve věci případného postihu insolvenčního správce. S ohledem na dlouholeté vazby všech zúčastněných jsou zde důvodné pochybnosti o nepodjatosti ministerského rozhodování,“ uzavírá Čmakal.
Vlastimil Blaťák
