Hanácké novinky
Nejnovější díl pořadu Vysílá Blaťák nazvaný Kde domov můj jako dokumentární sonda do poměrů, které panují v Olomouci na soukromých ubytovnách pro sociálně slabé, vzbudil první reakce. Náměstek hejtmana Olomouckého kraje Ivo Slavotínek a lídr kandidátky Hlas pro nás kraj Pavel Šaradín se v debatě po premiéře pořadu shodli, že podmínky, v nichž lidé na ubytovnách žijí, jsou nedůstojné.
Nový díl Vysílá Blaťák nechává stranou obvyklou satiru a bolestně tne do živého. Prozkoumali jsme prostředí na tzv. sociálních ubytovnách, a zjištění jsou strašlivá. Existuje nekonečná řada důvodů, proč by velká část těchto zařízení měla být okamžitě uzavřena.
Zkusit problémy takzvaně vymlčet je taktika. Používají ji nezralé osobnosti, neschopné čelit diskusi a případně i kritice. Taktika vymlčení bývá značně nefér vůči lidem v okolí, a pokud nezafunguje, obvykle zbývají z podpás taktik už jen výčitky. Na ně zatím v Olomouci nedošlo.
Kde se vzal, tu sem vzal, najednou se po trávníku Androva stadionu proháněl Brazilec. Ne ledajaký. Rogério Pereira Tarciso, známý pod přezdívkou Melinho, se u nás rozkoukával v Opavě, pak se ještě na chvíli vrátil domů do UA Barbarense, než definitivně zakotvil v Sigmě. Jeho éra se do paměti fanoušků zapsala nesmazatelně. To dobré v klubu ale trvalo jen krátce, a bylo to vlastně naposled.
Jako každé léto, i letos se v Olomouci přes léto mírně zhoršila bezdomovecká situace. Tedy, vnímáno naší optikou. Jaké je to tou jejich? Zkusili jste se někdy vcítit do jejich nevděčného údělu?
Myslivecký zákon, který míří do sněmovny, obsahuje spoustu špatných věcí. Poslanci ho proto musí odmítnout. „Nový zákon o myslivosti nepovede jen k decimaci zvěře, ale výrazně ohrozí i lidi pohybující se v lesích. Kromě toho, že umožní masivnější noční lovy, nenařizuje jejich organizátorům oznamovat je v nějaké centrální evidenci, kde by každý hned viděl, které oblasti a kdy budou nebezpečné, a mohl by se jim tak vyhnout,“ říká Evžen Korec, ředitel ZOO v Táboře.
Přelom tisíciletí se v Olomouci ohlásil pohárovým dvojzápasem s Olympique Marseille a ještě v roce 2000 jsme hráli finále Intertota s Udine. Následovaly prodeje Marka Heize do Mönchengaldbachu a Tomáše Ujfalušiho do Hamburgeru SV, a za utržené peníze se budovala severní tribuna. Všechno zatím běželo jako dřív – i když už bez Karla Brücknera, který se přesunul k reprezentaci.
Na akademické půdě to vře. Iniciativa Hodina pravdy se snaží dovolat vyššího finančního ohodnocení pro akademické pracovníky v humanitních oborech, vedení Univerzity Palackého je podpořilo tiskovou zprávou ze dne 31. května (dostupná na jejich webu). I já jejich snahu podporuji. Avšak to, že humanitní povědomí upadá do formalismu, není řešitelné účetními nástroji na oddělení mezd.
Celý příběh Sigmy Olomouc za posledních třicet let je na jediné téma: klub, který po převratu neměl nic a patřil v lize k průměru, zažil pohádkově rychlý vzestup. Ten měl v prapůvodu jediného jmenovatele, trenéra Brücknera, který dosáhl s kádrem, který měl k dispozci, tak mimořádných sportovních úspěchů, že je klub mohl časem začít zhodnocovat. O hráče byl zájem venku, za peníze se pak stavěl stadion. Klub stoupal výš a výš, budoval své hodnoty, ale v jednu chvíli narazil.
Příběh Sigmy Olomouc po roce 1989 není vyprávěním jenom o fotbale. Je svého druhu zrcadlem pro společnost, která se po převratu nadechla k jiné, mnohem lepší budoucnosti, aby potom v euforii budovala, tvořila a stavěla, ale po letech pak zažila svou kocovinu a zjistila, že snadné to nebude. Lidé narazili na své limity, mnohdy na okamžité provozní problémy, které – ačkoli jsou zpětným pohledem jen pěnou dní – řešili pod náhlým tlakem často strategicky špatně.
