Sledujeme rituální sebevraždu ODS. Po volbách z ní bude bezvýznamná strana na úrovni Maláčové spolku

Bitcoinová kauza, která nyní rozhýbala předvolební klidné vody, v sobě skrývá past, do které je neradno se chytit. Všechny karty má teď v rukou STAN, a nejde o nic míň, než o důvěru v právní stát a o neustupování „menšímu zlu“, které plodí to větší, protože ďábel si nebere jen půlku duše.

Celá kauza jde za ODS a tak to zkrátka je. Poslední týden jsme však svědky manipulací a zametání stop, z nichž je nutno zdůraznit ty závažné:

  • Na vládě se dojednalo, že informace bude tisku a občanům poskytovat pouze Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Exministr Blažek mlčí, ODS mlčí, NCOZ mlčí. To není normální, nejde přece o utajované skutečnosti a veřejnost by měla vědět všechno, hned, a kompletně;
  • Šéf STANu Rakušan se teď snaží nepotopit vládu, a zdůvodnění oslím můstkem tvrdí, že by se tím umetla cesta Babišovi a prapodivným stranám z okraje, dokonce i ruskému vlivu. Pan Rakušanovi asi nedochází, že Babiše a prapodivné strany stvořila právě jenom nedůvěra ve tradiční strany, která má svůj velmi vážný důvod. Zapinkáním další kauzy věci neprospěje a jenom ji zhorší.
  • O to hůře, že právě ODS celé čtyři roky v podstatě ignorovala boj s dezinformacemi, a teď naráz hrozí ruským vlivem. Ten reálně samozřejmě hrozí, není ovšem dobré zaměňovat příčinu a následek.
  • ODS, místo aby byla vděčná, že Rakušan vládu neshodí, hází na STAN špínu a snaží se namočit i nebohého Karla Dvořáka. To je vrchol drzosti a STAN se sice brání, ale jen tak napůl, aby nepodráždil, neurazil, nezklamal.
  • Není to jediná kauza exministra Blažka a jeho náměstka Daňhela. O selhání jednotlivce nelze mluvit, jde o systémovou korupci.

Všechny ty děje jsou naprosto absurdní a především pak proto, že sledujeme rituální sebevraždu ODS, vlastně v přímém přenosu, a po podzimních volbách z ní bude jen nalá bezvýznamná strana na úrovni Maláčové spolku.

Desatero, co v této situaci dělat, pokud se chceme sami na sebe ještě někdy podívat do zrcadla
  1. Vyšetřit celou kauzu transparentně, pokud možno otevřeně, vrátit lidem důvěru v principy právního státu. Nezatajovat a nemlžit.
  2. Chápat víc než jindy, že ustupovat pravdě teď ve jménu vyšších ideálů právě tyto ideály popírá a relativizuje, což nesmíme připustit. Jestli něco otevírá cestu Babišovi, je to právě relativizace, zatloukání, popírání, a to všechno ostatní.
  3. Důrazně vysvětlit Občanským demokratům, že je to jen jejich kauza, a nikoho jiného.
  4. Nemá smysl ohlížet se na situaci po volbách, protože ty dopadnou nějak bez ohledu na to, jestli se dnes koalice na prázdniny podrží, a v říjnu 2025 už žádná ODS možná ani v parlamentu nebude.
  5. STAN nemá koule, a měl by je mít.
  6. ODS by měla odejít z vlády sama, dobrovolně, protože s takovým škraloupem si přece nelze dál hrát na morální autority, hájící tu čestně demokracii a svobodu z premiérské sesle.
  7. Vrátit ten „dar“. To ještě nikoho nenapadlo?
  8. Chápat, že se svým způsobem lámou éry a mění se politický systém, stejně jako v době oposmlouvy nebo po nástupu ANO. Stará pravidla už neplatí a tak to prostě je.
  9. Mluvit pravdu a nic než jenom pravdu.
  10. Doufat zbožně, že celá kauza nepovede mezi veřejností k negaci a rezignaci, ale k občanskému zájmu a důsledné kontrole všech volených, dnes a denně, odborně i laicky, ve městech i vesnicích, po volbách i před nimi.

A pak to bude zase chvíli dobré.

Vlastimil Blaťák