Za prvé je těžko k pochopení, proč veřejná správa potřebuje vizuální identitu: nejspíš k dokonalému zajištění služeb hromadné dopravy, čištění kanálů a ku provozu škol, k čemuž je graficky vydařené logo s hlubokými poselstvími a jinotaji šíleného grafika za statisíce korun jistě velmi potřeba.
To vše tím spíše, že města grafickou identitu mají, a to už po staletí, prostřednictvím prosté heraldiky. Je jisté, že její pravidla a jimi svázaná, sympaticky uměřená umělecká kvalita jsou většinovým úředníkům magistrátů zhruba tím, čím je abstinentům nauka o druzích a o kvalitě vína.
Neboť čistota stylu a jednoduchost podání není tím, co by úředníky nadchlo: je nám přece třeba loga takřečeně moderního, ideálně s úsměvem. K čemu je nám pravá nebo levá strana, k čemu barva nebo kov.
Městské znaky se složitě vyvíjely z pečetí. Například ten olomoucký je odvozen od znaku markrabství moravského a v téměř nezměněné podobě se užíval několik set let. Mnoho toho říkal, protože vypovídací hodnota heraldického znaku zařazuje obec kulturně, zeměpisně, historicky.
Pak, za primátora Tesaříka, to naráz přestávalo stačit. Přišlo logo s úsměvem, grafické peklo, a ví jenom zadavatelé a autoři, proč to všechno vlastně. Po pár letech jsme logo za nemalých nákladů redesignovali, ale nedá se už říci, že by k lepšímu.
Oni totiž grafici jako by vůbec nebyli připraveni řešit tuto věc. Domnívají se, že moderní logo lze vytvořit zmodernizováním a zjednodušením heraldických figur, že lze logo zjednobarevnit, zkarikovat a všeobecně shodit, třeba tím, že vlevo vznikne cimbuří (Olomouc), že iniciála získá kýčovitý krucánek (Prostějov), nebo že „typografie bude přívětivá“ (Přerov).
A tak tu máme problémy hned dva: jak grafický nevkus a vulgarizaci vší heraldiky, tak otázku prosté potřebnosti, na kterou zní odpověď jednoznačně Ne.
Kolik to všechno stálo peněz? Přerove, Prostějove? Olomouci?
A bude nám ten paskvil nějak k užitku, kromě dobové výpovědi všem budoucím generacím o nás samých, že jsme jenom obyčejní barbaři?
Vlastimil Blaťák
