Olomoucké komunálky 2026 – 1. díl: hnutí ANO bez programu a symptomy budoucího pádu
Olomoucké komunálky 2026 – 2. díl: Stará nová ODS a podezřelé odchody
Když jsem psal naposledy předvolební esej o olomouckém STANu, před minulými komunálními volbami, jako bych psal o úplně jiném hnutí. Byli tehdy ještě krátce po rozvodu s Piráty a nebylo hned zcela jasné, kdo od nich kam utekl a přešel, natož jaké hodnoty a jaký program v Olomouci zastává. Hnutí nezvládalo sociální sítě, v koalici se Zelenými se do zastupitelstva Olomouce sice nějak dostalo, ale doopravdy vlastně „nějak“. Slavné to moc nebylo.
O čtyři roky později jsme už v jiné situaci. Staňáci si odkroutili čtyři roky na hejtmanství, mají nyní za sebou i dobré vládní angažmá, a i tu na komunále si už dovedeme hnutí trochu lépe zařadit, spojit si je s tvářemi a se skutečnou politikou ve městě. Jaký je to obrázek?
Dvojaký, to především. Neboť nejde jenom o Olomouc.
Kdo to všechno spískal a proč je STAN toxická značka
Na STANU je zajímavá jedna věc: ačkoli hnutí disponuje doslova plejádou osobností s velkým O, které by byly přínosem komunální, krajské i celostátní politice, z nějakého důvodu na nich nestaví a do volitelných pozic vysílá svůj „B tým“, vlastně jenom náhradníky z lavičky, kteří takto těžký zápas jenom stěží ukopou. Bylo to tak už v minulých volbách, v těch následujících to platí dvojnásob.
Tak tu máme Josefa Suchánka, bývalého hejtmana, dá se říci úspěšného politika v těch nejlepších letech, který ale překvapivě není lídrem a jen kryje záda, hezky z nižší pozice. Máme tu i Michala Malacku, vzdělaného a jemného gentlemana, v Prostějově Hanu Naiclerovou, ale ani jeden z nich nehraje v komunálních volbách první housle. Místo nich vidíme na čelných místech doslova no name sestavu kandidátů, z nichž nejen zde v Olomouci sice znám jako letitý redaktor vlastně všechny, veřejnost však skoro nikoho.
Tak se nám tu v Olomouci zjevil v čele kandidátky mladý Marek Zelenka. Což o to, jedná se o vzdělaného a čestného člověka, i v minulosti bychom jej na kandidátkách našli, pro veřejnost jde však o neznámé jméno. Jít na jedničku z ničeho, ve městě velikosti Olomouce, je volební sebevražda. Nic proti Markovi osobně, ale kdo to Bože vymyslel?
Kdo to celé spískal, že proevropské liberální hnutí, které je v opozici ve sněmovně, na kraji i ve městě – a může z toho jenom těžit, které má potenciál zaujmout plejádu všech voličů, zklamaných a aktivizovaných třeba právě tím, kudy se nám Česko od loňského roku těžkým krokem vydalo, si nedělá ambice na primátora tady v krajském městě?
Ve sněmovních loňských volbách hnutí dostalo ve městě Olomouci ubohých 11,83%, ačkoli se v metropolích cítilo tak na dvacet. Na podzim to bude podobné, přestože jim preference rostou.
Nejde jenom o Olomouc – ajenže v tom to vězí.
Máme věřit někomu, kdo nevěří sám sobě?
STAN se nyní na všech sockách kasá tím, že postaví v Olomouci samostatnou kandidátku, poprvé ne koaliční, a jaký to majstrštyk! Tu informaci je však nutné přečíst v trochu širším kontextu a Olomouc je v rámci kraje prapodivnou výjimkou.
Každopádně – Olomouci všechna čest. Kandidovat samostatně, to je slovo chlapa, čitelné a jasné, doba pro něj nazrála. Hodlá- li STAN v celostátní politice hrát důstojnou roli, není jiné cesty. V Olomouci se to daří a je velmi příjemné to uvidět. Jde o odvážný a správný krok, který může snadno přebít i handicap upozadění všech osobností s velkým O. Jedná se však o výjimku – a to je to bolestné.
Jinde je však značka STAN pro straníky zřejmě toxická. Oni totiž Zelenkovi kolegové ve všech městech kraje jdou do voleb povětšinou schováni za místní hnutí, pouze s podporou STANu a přiznanou jen na půl huby, v krajních případech i natvrdo zamlčenou ve jméně kandidátky, což se nedá pochopit. Jako by se za STAN styděli, nechtěli tu přiznat před voliči barvu, však peníze na kampaň jim z centrály už došly, pročpak tedy na útraty centrály nepromovat vlastní hnutí?
Argumentace „místními podmínkami“, kterou často slyším, je úplně mimo. Byla by snad použitelná u partaje s dvěma třemi procenty. Viděli jste fotbalistu, co podepsal Spartě Praha, bere od nich výplatu a trénuje si v jejich zázemí, využívá všech dostupných výhod, včetně služeb agenta a výživových poradců, veřejnosti ale tvrdí, že s klubem nic nemá a valí si to svoje?
Prostějov tak nabízí jen kandidátku Narovinu; v Hranicích zas mají uskupení Odvaha změnit Hranice (dříve PRO Hranice, přičemž si lidé dělali legraci z toho „PROHRA“ na začátku). V důležitém Šumperku se budou o hlasy voličů ucházet jen Šumperáci, partaj opět zamlčena, v Přerově pak pro jistotu nikdo, což je velmi prapodivné u hnutí, jehož proklamované ambice vést novou vládu byla loni před volbami vyjádřena důrazně a hlasitě. Opravdu je Vít Rakušan i osobně smířen s tím, že se lidé v regionech stydí za svou značku?
Rešerši si po ostatních městech udělejte klidně sami. V kontextu je otázkou, jestli je samostatná olomoucká kandidátka výrazem mimořádné schopnosti a odhodlání místních členů, anebo výrazem malého koaličního potenciálu. Odpověď já neznám, doufám však v to první.
Vlastimil Blaťák
