Olomoucké komunálky 2026 – 1. díl: hnutí ANO bez programu a symptomy budoucího pádu
Letos se nám ODS, jak se dalo nakonec i čekat, osamostatnila od partnerů z koalice SPOLU a bojuje o radnici v Olomouci jako samostatná partaj. Ve složité době názorové prázdnoty, nahrazené statusy na Instagramu, je to vlastně ta nejlepší zpráva. Těžko ale říci, co je hlavním motorem – jestli se jen koaliční partneři už emancipovali sami, nebo jestli sama ODS teď vykročila rázně za zářnými zítřky „autentického pravicového programu“ (nedejbože ke „klausovským kořenům“). Náhle je svět čitelnější, zřetelnější, jasnější.
Méně zřetelné je občas to, co se děje uvnitř. Poslední rok byl ve znamení dvou podivných odchodů a řekl nám tím o partaji víc, než jsme si kdy přáli vědět.
Předseda, který pak už zase nebyl předseda
Pro olomoucké Občanské demokraty by předchozí desetiletí sneslo mnoho charakteristik, dobrých i těch bolestných a zlých. Za hlavní dějovou linkou se však spoustu roků odehrával skrytý příběh ambiciózního mladíka, který překvapivě vybublal loni v létě na povrch a povyprávěl vlastně mnoho. Tím mladíkem byl Radim Kašpar a je to pár let, kdy jsme se potkali ve foyer na hotelu Flora.
Přiběhl ke mně a napřímo se ironicky zeptal, kdy už zase napíšu, jaký že je pěkný lotr. To ale bude jen nějaká mejlka. Já jsem nikdy nenapsal, že je Radim Kašpar lotr. Já jsem jenom napsal, že je velmi ambiciózní a sebou samým uhranutý břídil, což se loni potvrdilo, s razítkem i s ověřeným podpisem.
Dlouhá léta usiloval o to, stát se prvním mezi občanskými demokraty, před minulými komunálními volbami se i nechal slyšet, že má ambice být lídrem, ba dokonce i primátorem, jímž se potom samozřejmě nestal. Došlo potom k tomu, že jej konec roku 2024 souhrou blbých náhod přece jenom vynesl na vytoužené předsednické křeslo olomoucké ODS – aby potom po deseti letech toužení a zákulisních bojů o šest měsíců později (a neberte mě za slovo, jestli bylo těch měsíců třeba sedm…) nečekaně a prapodivně, především však dramaticky vystupoval ze strany! Kolegům to ani neřekl, jenom jim prý z bezpečí a tepla svojí kanceláře poslal dopis v pdf a doslova „podělal“ svou vlastní stranu jen pár neděl před sněmovní volbou. V okamžiku, kdy se stále hrálo o to, zda ODS s ostatními může zdolat Babiše. Přišel jako vždycky ještě dlouhý esej na facebooku na obšírné téma Já a většina členů olomoucké ODS si ho potom vyřadila z přátel.
Tak to je, když se politická strana (jakákoli) otevře kariéristům a dovolí jim uvnitř působit. Předsedou se pak stal vzdělaný Jan Holpuch a logicky začal v rámci svého omezeného mandátu zachraňovat, co se ještě zhruba dá. A jestli to dělá správně, to ukáží volby na podzim.
Proč odešel Benýšek a co se vlastně děje uvnitř
Druhý pozoruhodný odchod zacloumal olomouckou scénou vlastně velmi nedávno. Richard Benýšek je bezesporu zajímavá figura. Ještě před pár lety jsem si nedovedl představit, že by byl členem jakékoli jiné strany, než že právě ODS. Postupem času ale začalo být zřejmé, že spojení mu přinejmenším skřípe: Benýšek je skutečná alfa a v jakékoli společnosti bude vždy buď jednička, anebo v ní nebude. Tedy přišel prozaický problém: jakpak se stát jedničkou zde ve struktuře strany, jejíž jádro tvoří stále ještě kariérní straníci s minimální nadějí na skutečné živobytí mimo pomoc partaje? Takoví, kteří správně a včas neomylně vycítí, že ten čerstvý vítr zkušeného manažera rozfouká prach nejen mezi politickou konkurencí, ale taky jistě samosebou uvnitř, z čehož plyne nepřípustné riziko. Kolik jenom kariér a politických živobytí by teď bylo ohroženo, nechci ani domyslet.
Do toho se přidal problém s hokejovou halou, možná to čti s letitými závazky, a další setrvání Richarda Benýška ve straně tím bylo vyloučeno. Jeho kategorický nesouhlas s městským financováním Morávkova projektu je známou věcí, rozchod tak byl jen otázkou času a jak k němu přesně na stranické schůzi došlo, je už vlastně šumafuk.
ODS si netakticky vyrobila problém, protože Benýšek se nevzdává a mimo jakoukoli pochybnost je schopen oznámit kandidaturu svého nového hnutí třeba jediný den před termínem na podání kandidátek. Co by to pro ODS znamenalo a jestli by pak Morávkova hala někdy vůbec prošla, je tím pádem ve hvězdách. Čistě z taktického hlediska to Občanští demokraté prokoučovali snad přímo podle učebnic, kapitola Jak vyrobit sobě samým na Šemberce Zorra mstitele.
Protaktizováno, nezvládnuto, u Morávků nejistota se zítřkem.
Stranictví a komunální politika, jakpak to jde dohromady
ODS nám oznámila lídra svojí kandidátky nečekaně v polovině dubna a našinci se nestačili divit. Ve vší úctě chlapec sotva ochmýřený, politikou nepolíben, lídr zcela bez veřejné známosti? Bude volič tuto zprávu číst jen jako sázku na nadějné mládí, nebo jako konečný a finální už sestřel generace Majora a s ním souvislých part?
Jestli je avizovaná sázka na mládež tou správnou cestou, nechť se zajdou v ÓDéeSce optat vedle do STANu. Ti tam mají velmi čerstvé zkušenosti. U nás na Olomoucku loni vyslali do čela kandidátky do sněmovny Hanu Naiclerovou a o jejím zvolení tu nepochyboval snad nikdo. O to větší překvapení bylo, když ji potom přeskákala pětadvacet roků mladá, podceněná slečna Kašparová, která nějak dokázala oslovit i váhající mladé, neboť umí Instagram. Přišla volební sobota, přijely nám výsledky a ve štábu STANu nastalo jen zděšení, pár chvil pak bylo absolutní ticho, aby potom před kamery vystoupil Vít Rakušan a prohlásil do médií, jak je přece skvělé, že nám strana vůlí lidu nečekaně omládla.
Jestliže chce ODSka následovat v Olomouci tuto cestu a po volbách zjistit, že věkový průměr zastupitelů je jen lehce nad dvacet, že ty lidi z Generace Z už není možné bačovat, že Morávek od Redstounů není pro ně relevantní partner, neboť není na Instáči, že ta hala neprojde, protože se bude mluvit o duševním zdraví pošahaných mladých, tedy asi samozřejmě prosím.
Nechci teď znít jako zapšklý stařec, proto lehce zaútočím do svých vlastních řad: když mi bylo pětadvacet, byl jsem strašné jelito. Vím, že půjdu proti proudu, ale výslovně zde pochybuji o schopnostech lidí nějak těsně po škole, bez životní zkušenosti, bez výchovy dětí, bez znalostí z podnikání, vlastně vůbec ze života bez školního rozvrhu. Pochybuji o zralosti bezpečně a správně řídit vlastně cokoli, včetně koloběžek na chodnících, natož ještě radnici.
Samozřejmě čest výjimkám a snad vybrali nečekaně dobře. Neumím to posoudit. A že tomu nevěřím, neznamená, že bych tomu nefandil. Třeba mě už přesvědčíte v kampani.
Nakolik jsou ODS Redstoneovi? Posuďte to sami
Velikou otázkou nejen těchto voleb samozřejmě zůstává, nakolik je v Olomouci celá ODS doopravdy samostatnou stranou, s vlastními názory a řešeními v nabídce, a nakolik je přesunutou jednotkou nejmenovaného developera, v jehož zájmu dlouhodobě kope. Otázka je mezi námi, nahlas nikdy nevyřčena, natož ještě s odpovědí.
To spojení ale existuje a vliv dotyčné firmy je patrný už pětadvacet let. Když budete pátrat, nedá se to zatloukat a stopy někde zůstaly.
V mezičase jsme si totiž všimli prazvláštní stranické buňky MS Tovéř. Proč jsou právě Redstoneovi zaparkovaní až někam do Tovéře, to kuloáry nechtěly už říci, avšak nyní považte: až donedávna byl v kontaktech MS Tovéř uveden i exprimátor Novotný, dnes Morávkův zaměstnanec. Stále je tam ale členem jeho paní Martina a spolu s ní Petr Hlávka, mluvčí společnosti Redstone.
Je zcela legitimní se zeptat, jestli je to doopravdy jenom místní sdružení, nebo přímo předsunutá jednotka, žádající informace nebo slovo ve straně. K čemu vlastně MS Tovéř slouží, když v minulých komunálkách nekandidovala a letos se to zřejmě ani nečeká, když nevyvíjí žádnou činnost, nebo se to zvenčí aspoň zdá, to zůstává zatím ještě záhadou.
Vlastimil Blaťák
