Jestliže se společnost dokázala poučit z ničivé povodně v roce 1997, především ve vztahu ke koordinaci bezpečnostních složek, měli bychom se z povodně v roce 2024 poučit také. Ten čas nadešel, říkají společně starostové Jeseníku, České Vsi a Mikulovic, kteří mají za sebou téměř dvouletou bitvu se systémem, který znepružnil proces rekonstrukcí poničených území. Nabízejí přitom řešení.
Obce versus povodí. Chybí koordinovaný postup
„Potkáváme se na ulici Mlýnská, která byla při povodni nejvíce postižena. Tehdy úplně zmizela, těžce postižených ulic ale bylo v Jeseníku několik desítek. Tato ulice přitom není těžká na obnovu, stačilo zpracovat projekt a získat peníze. Obojí už máme a opravu budeme začínat nyní v červnu. Budeme ji ale dělat bez zásahu Povodí Odry, protože bychom museli čekat na její obnovu ještě několik let. To už lidem nechceme dělat, museli by tu žít ještě dlouho v provizoriu,“ uvádí starostka Jeseníku Zdeňka Blišťanová a naráží tak na první potíž, se kterou se obce při obnově potýkají. Koordinace rekonstrukčních prací mezi starosty obcí a měst na jedné straně, a Povodím Moravy či Odry, které mají na starosti samotná koryta, včetně například opěrných zdí, není jednoduchá.
Její slova potvrzuje i starosta Mikulovic Roman Šťastný. „Dalším problémem je právě řeka, obnova lávek a mostů. Pokud nemá Povodí Odry zpracovaný projekt a my nemáme jejich vyjádření, nedokážeme to jako starostové opravit. Sám doporučuji, pokud vznikne taková katastrofa někdy v budoucnosti, aby existoval jeden dotační titul. Teď čerpáme část peněz ze Státního fondu pro životní prostředí, část z Národní sportovní agentury, část z ministerstva pro místní rozvoj, další z ministerstva zemědělství. Přál bych si, aby to všechno zaštiťovalo jedno ministerstvo,“ říká Šťastný.
Přemýšlí přitom s přesahem, neboť podobná katastrofa se v budoucnosti může týkat jakéhokoli území v Česku. „Bylo by potřeba připravit legislativní proces, abychom byli připraveni a nemuseli příště tak dlouho čekat, než opravy začnou. Navenek to vypadá, že nic v obci neděláme, že se nic neděje,“ uvádí.
Papírová bitva. Ne všechny obce na ni mají sílu. Chybí vládní zmocněnec
Mezi obyvateli obcí, kterými povodeň prošla, často vzniká dojem, že se „nic neopravuje“. „Musím říci, že jsme dva roky po povodni, a takových projektů má nejen město Jeseník, ale i okolní obce, spoustu. Snažíme se lidem vysvětlit, že je to složitá administrativa a obrovská papírová práce. Pracujeme na plné obrátky, ale nedaří se nám postupovat rychleji. Mnohokrát jsme se se starosty bavili, aby existoval pro povodně vládní zmocněnec, který by pomohl s koordinací a se sháněním kapacit při rekonstrukci území. Jsme tady proto, abychom znovu otevřeli otázku, jak pomoci postižených regionům dříve, než taková situace třeba znovu nastane,“ říká Blišťanová.
Také Petr Mudra z České Vsi zažívá obdobné problémy. V tomto případě násobené tím, že jde o malou obec, která pro přípravu takto náročných dotačních titulů nedisponuje dostatečným množstvím zaměstnanců. Upozorňuje také na další důležitý bod, a to přetíženost stavebních úřadů, které stavby povolují. „Jsou potřeba stavební povolení a při zahlcenosti stavebních úřadů taková procedura někdy trvá až dva roky,“ říká.
Problém podle něj existuje i s Národní sportovní agenturou, která je zásadní při obnově poškozených sportovišť. „Marně jsme bojovali o to, aby podmínky byly nastaveny stejně, jako u Živlu 1. Je vypsaná výzva, které se nemůžeme zúčastnit, opět z uvedených důvodů nejsme připraveni na to, abychom žádost podali,“ komentuje další těžkost.
Budou peníze i dál? Jednání musejí pokračovat, jinak hrozí, že rekonstrukce budou trvat léta
Že ze strany státu chybí pro podobné situace jakákoli koncepce, je po necelých dvou letech již zřejmé. Obce si na obnovu po povodni vyhádali výrazně vyšší dotace, neboť standardní třicetiprocentní finanční spoluúčast by pro ně byla při tomto rozsahu škod fatální. Stát tak slíbil přispět malým obcím sto a městům devadesát procent, otázkou však je, jestli obce pro všechny těžkosti stihnou výhodnější dotaci vůbec ještě „vyčerpat“.
„Apelovala jsem přitom na paní ministryni pro místní rozvoj, ptala jsem se, jak je zajištěno financování regionů po povodni v letošním roce a v letech následujících. K dispozici je disponibilní zůstatek z minulého roku a ve spolupráci s ministerstvem financí se další prostředky ještě hledají. Rekonstrukce naneštěstí neproběhne jen v letošním roce, bude rozložena do více let, takže financování by mělo být zajištěno,“ uvádí Blišťanová.
Litovel: chybí dotační titul na protipovodňová opatření, říká starosta Kohout
Litovlí se povodeň před dvěma lety prohnala, zatopila náměstí, nezpůsobila ale větší škody. Městu ale dosud chybí protipovodňová ochrana, plánování jejíhož vybudování je složité s ohledem na nejasnost podmínek.
„Město Litovel po poslední povodňové situaci v roce 2024 podepsalo nové memorandum o spolupráci s Povodím Moravy o společném postupu. Podmínkou tohoto memoranda je vypracování hydrotechnického posudku průtoku povodňové vody naší lokalitou. Na základě zjištěných výpočtů bude upraveno protipovodňové opatření města a budou zahájeny výkupy pozemků v jednotlivých lokalitách. S čím má ale naše město velký problém, který nám znesnadňuje rozhodnutí, je, že v současné době není dotační titul na vybudování protipovodňových opatření a kdy je neznámá výše dotace. Poslední známá dotace byla ve výši 70 %, což znamená, že zbývajících 30 % z celkové ceny by muselo uhradit město jako spoluúčast k dotaci, a to je částka v rámci několika set milionů,“ uvedl na náš dotaz starosta Viktor Kohout.
V takovém případě by ovšem město nebylo podle jeho slov schopno několik let cokoliv opravovat a investovat do dalšího rozvoje. „Jednoduše si to nemůžeme dovolit. Navíc je podmínkou, že se město musí vypořádat s výkupy pozemků, a to představuje další obrovskou finanční zátěž v řádu desítek milionů, která výrazně přesahuje současné možnosti městského rozpočtu. Velice by nám pomohlo, kdyby stát podpořil protipovodňová opatření nejen v rámci výkupů pozemků, ale v plném rozsahu,“ říká Viktor Kohout.
Jak procesy do budoucna zjednodušit?
Kromě návrhu na zřízení pozice vládního zmocněnce, zařazení celé povodňové agendy pod jedno ministerstvo a zajištění financování i do dalších let může od starostů vzejít zákonodárná iniciativa. Ujmout se jí může právě Zdeňka Blišťanová, která kromě funkce starostky Jeseníku je také poslankyní parlamentu.
„Měli bychom se spojit, s kolegy, jak tady stojíme, jsme stejného názoru. Těmto regionům, tedy nám, ale i těm, kde by k něčemu podobnému mohlo dojít v budoucnu, aby se proces zjednodušil. Tedy ano, legislativu je třeba zjednodušit,“ uzavírá Blišťanová.
Vlastimil Blaťák
