Máte čerstvé zlato z univerziády. Jaké to bylo?
Skvělé. Úžasné! Hned mi vytanuly vzpomínky z posledního zápasu, ty emoce po našem prvním gólu. Hned jsme sice taky jeden dostaly, ale potom ta radost a euforie po vítězné brance se asi ani nedá popsat. Pro ženy je to nejen první zlato z univerziády, ale první zlato z velké světové soutěže vůbec. Ani na olympiádě, ani na mistrovství světa se nám to zatím ještě nikdy nepodařilo.
Je ten úspěch ve společnosti dostatečně doceněn?
V mojí společnosti rozhodně ano. Lidé, co se pohybují ve sportu, nebo na univerzitě, ti vědí, jaký je to úspěch. S širokou veřejností je to asi jiné. Obávám se, že to ostatní moc nezajímá.
Tím jsme u ženského hokeje jako celku. Jaké postavení má u nás v hokejovém světě žena? Jak se cítí jako sportovec?
Do určitého věku trénujeme s klukama, pokud si tedy holka nevybere jít do zahraničí. Tam je to už jiné, soupeří tam jenom se ženami. U nás na společných trénincích je to samozřejmě náročné. Kluci ve věku kolem čtrnácti let začínají získávat výšku, sílu, agresivitu, mají to přirozeně v sobě. Holka, pokud chce s nimi hrát, musí jít trochu proti své dívčí přirozenosti, probít se. Dnes už je ale děvčat v hokeji víc než dřív.
Jak jsou na tom holky brankářky? Řekl bych, že jsou ženy pružnější, proč se neprosazují v mužském hokeji?
Pro tým je prioritou kluk, i z hlediska působení v áčku, a klub si proto vychovává kluky. To jsem cítila i jako hráč. Osobně ale neznám mnoho brankářek, nechci mluvit za ně. Samozřejmě se těžko prosazují do pozice jedničky. Pružné určitě jsou, elasticita vaziva je u žen mnohem lepší, ale na druhou stranu u děvčat není pozice brankářky až tak oblíbená. Ono to občas i bolí.
Srovnáte stav v Česku se zahraničím?
Samozřejmě, že v zahraničí mají holky podmínky lepší. Švédsko nebo Finsko, a samozřejmě zámoří, jsou mnohem dál. Holky za mořem studují univerzitu a u toho hrají za univerzitní tým. Existuje tam i ženská obdoba NHL a soutěž má obrovskou kvalitu. Ale my jsme se na univerziádě přesvědčily, že i když máme za oceánem na univerzitách jen málo hráček, kvalitu máme taky.
Může se žena hokejem uživit?
Může, v ženské NHL rozhodně ano, i v nižších soutěžích. Možné to je i ve Švédsku. Ale je rozdíl mezi uživit se a zaopatřit se. To druhé si myslím moc nejde. U nás nedostávají holky nic, ani pokud by vyhrály extraligu, celé je to na výlučně amatérské bázi. Pokud chce hrát žena profesionálně, musí ven.
Jakým způsobem se ta situace může narovnat? A podotýkám, že za tím nehledám genderové normativy o rozdílech v platech mužů a žen, jasně jde o marketingové peníze, které buď jsou nebo nejsou. Zajímá mě subjektivní názor hráčky.
Teď máme poměrně nadějnou dobu. Ženský hokej je v televizi, i během mužských zápasů běží reklamy na mistrovství světa žen, které se bude letos konat v Českých Budějovicích. Uvidíme, jak to mistrovství dopadne, mohlo by mít pozitivní dopad. Do vzdálenější budoucna, to je strašně těžká otázka. Když jsem byla malá, snila jsem o tom, že holky budou v televizi. Teď jsou, takže je zbytečné si stěžovat. Kdybychom jako tým něco dokázaly třeba na olympiádě, mělo by to obrovský dopad. Můj dnešní sen je, aby existoval v Česku ženský univerzitní tým, nebo lépe dva.
Co by mě jako diváka a fanouška mělo přesvědčit dívat se na ženský hokej? Je to jiný zážitek, vidím něco jiného, co a proč by mě mělo zaujmout?
Styl hry je pochopitelně jiný. Co je pro diváka atraktivní u mužského hokeje? Tvrdost, důraz u mantinelu. Mimochodem teď se přitvrzují i zápasy ženské švédské lize, holky už mohou hrát do těla, a třeba se toho dočkáme i na mezinárodní úrovni. Rozdíl spatřuji v tom, že v ženském hokeji vidíme krásnější souhru. Je to elegantní, holky mají cit pro hru, není to tak zbrklé, nevidíte nahrávky na slepo, hra má hlavu, vynikne individualita. Tempo hry je pomalejší, ale zase vidíte, že žena dokáže projít přes více, než jednoho hráče, což u chlapů není tak časté – tam v souboji jeden na jednoho málokdy vyhraje útočník. Ženy jsou menší a tedy i jinak a lépe využívají prostor.
Jaké jsou vaše kariérní cíle?
Nyní hraji za Karvinou a moje ambice je tu soutěž konečně vyhrát, ještě se MI to nikdy nepodařilo. Je mi dvaadvacet, jsem v týmu od šestnácti, bylo by na čase. Ambice hrát venku nemám, chci především dostudovat a dělat, co mě baví. Chtěla bych být fyzioterapeutka. A pokud se v hokeji podaří obhájit zlato na univerziádě, bylo by to skvělé.
Vlastimil Blaťák
