První zmínky o kávě pocházejí v Itálii již z roku 1570, kdy tehdejší proslulý botanik a lékař, Prospero Alpini dovezl jako první kávu z orientu do Benátek. Káva byla tehdy považována za lék a prodávala se v lékárnách, a až mnohem později začaly vznikat první kávové obchůdky. V roce 1720 otevřela proslulá benátská kavárna Caffè Florian a v krátké době se úspěch kávy rozšířil na území celé dnešní Itálie.
Italové samozřejmě nejvíce milují espresso a průměrně vypijí čtyři šálky denně. Typický italský způsob pražení zrn pak dodává italské kávě unikátní chuť. „Samozřejmě se bavíme o zrnkové kávě, ne o instantním kafi z obchodu,“ říká Daniele a v malé kavárničce v pasáži od Horního náměstí v Olomouci vaří první espresso.
Jak na správnou kávu? Jde o způsob pražení, hlavně ale o zkušenou ruku
Charakteristický italský styl pražení zrn preferuje delší čas pražení, při kterém káva ztrácí své ovocné tóny a aciditu a stává se spíše hořkou, zemitější. Káva se pak také zdá silnější. „Podstatná je ale při přípravě ruka. Je to otázka zkušenosti a dlouhých let praxe,“ říká Daniele, a právě připravené espresso nás přenese až na pláž někde v Rimini.
Italové sice zrnka jako taková nepěstují, ale vděčíme jim kromě základních nápojů i za dodnes oblíbené spotřebiče a příslušenství k přípravě kávy. Italové podle Daniela jednoznačně preferují ruční způsob přípravy pákovými kávovary. „Připravit kávu ručně je mnohem lepší, než v automatu, musí se to ale umět,“ říká Daniele.
Káva přitom musí být namletá těsně před přípravou, skladování namleté kávy je v Itálii barbarství. Typický zvuk mlýnku přitom slyšíte v Taverně Allegra stále; do malé domácké kavárničky v pasáži proudí za dobrým espreseem snad každý druhý, kdo pracuje v centru města.
„Chystáme další pokračování oblíbené školy italské kuchyně. Rád vás potom dobrou kávu naučím,“ říká Daniele.
Vlastimil Blaťák
