Jiří Wolker se narodil 29. března 1900 v Prostějově. Rod Wolkerů pochází z předměstí Prostějova, kde žil i Jiřího praděd Martin Wolker. Martinův syn Karel se zde živil jako kožešník a vnuk Ferdinand (* 1873) bydlel již v samotném Prostějově. V roce 1899 si Ferdinand vzal za manželku Zdenu Skládalovou (1879–1954), dceru svého firemního společníka a prostějovského měšťana Jiřího Skládala. Později se stal bankovním úředníkem. Ferdinandovi a Zdeně se v březnu 1900 v domě č. 22 narodil syn, který byl pokřtěn jako Jiří Karel. O tři roky později se pak narodil jeho mladší bratr Karel (1903–1932), který zemřel osm let po Jiřím rovněž na tuberkulózu.
Bouřlivé mládí: Prázdniny na Svatém Kopečku a vystoupení z církve
Jiří Wolker vystudoval gymnázium v Prostějově, které bylo později přejmenováno na Gymnázium Jiřího Wolkera. V letech 1916–1917 se pod vedením Antonína Svojsíka účastnil skautských táborů v Orlovských lesích nedaleko hradu Lipnice.
Do dvaceti let trávil prázdniny u prarodičů v letním sídle rodiny Skládalových ve vile Bellevue na Svatém Kopečku u Olomouce. Na Svatém Kopečku složil Jiří Wolker nejvíce básní v období mezi květnem a srpnem 1918.
Od roku 1919 studoval Wolker na přání svého otce práva v Praze, přičemž zároveň navštěvoval literární přednášky Františka Xavera Šaldy a Zdeňka Nejedlého. V Praze pobýval do června 1923.
V roce 1921 vystoupil Wolker z římskokatolické církve. Od roku 1921 byl členem prostějovské pobočky KSČ. V letech 1921–22 byl členem Literární skupiny a 1922–23 Devětsilu; v obou případech byl důvodem jeho odchodu nesouhlas s vývojem a politickou neangažovaností.
Tuberkulóza tehdy nebyla léčitelná, básník jí podlehl ve 24 letech
V dubnu 1923 mu byla zjištěna tuberkulóza. Od června do prosince téhož roku se léčil ve Vysokých Tatrách, v Tatranské Poliance a na chorvatském ostrově Krk; nakonec byl smrtelně nemocný převezen domů, kde za několik dní zemřel. Je pochován na městském hřbitově v Prostějově.
Již v mládí se jeho hlavním zájmem stalo umění. Učil se hrát na housle, pak na klavír. Sám dokonce hudbu komponoval; nejčastěji zhudebňoval své oblíbené básně. Byl nadán i výtvarně. Nejvíce se ovšem věnoval literatuře. Mezi roky 1917 až 1920 se zabýval různými literárními druhy a formami. Psal básně s pravidelným metrem i volným veršem, básně v próze, pohádky, povídky.
Ve svých začátcích byl ovlivněn sbírkou Splav (1916) Fráni Šrámka. Po příchodu do Prahy se jeho styl postupně měnil. Od května 1920 do června 1921 vznikaly básně do sbírky Host do domu, v nichž je patrný příklon k vnějšímu světu a jeho všednosti. Ta se postupně rozrůstá do širších společenských souvislostí ve sbírce Těžká hodina.
Vlastimil Blaťák
