Nová komise, vzniklá po podzimních komunálních volbách, se již sešla. „Jsou zde i noví členové, mám z toho zatím dobrý pocit,“ říká František Prášil. Hodlá zahájit osobnější komunikaci jak s boudkaři, tak i se všemi obyvateli, kteří se i z důvodu historicky velmi hluboko vykopaných, ale dosud nezasypaných příkopů mezi nimi a vedením města Olomouce stavěli proti čemukoliv, co z města přišlo. Byl to právě i případ celé studie architekta Mičoly, která obsahovala pro místní některé sporné prvky.
Letitý problém v komunikaci vnímal i architekt
Architekt Petr Mičola, který v uplynulých letech zpracovával studii na rekonstrukci poutního místa a Sadového náměstí, vnímá zmíněné příkopy stejně, jako všichni, s nimiž redakce Hanáckých novinek o věci hovořila. „Lidé říkají, že to bylo projednáno málo, ale nelze to projednávat dalších deset let. Skutečnost je, že náměstkyně Záleská vyvíjela aktivity v tomto směru už přestím, než byla studie zadána. Za dva roky, co na tom parcujeme, vnímám, jak je v místě rozhašená atmosféra, lidi jsou proti městu doslova naježení. Mnohokrát jsem o tom s tehdejší náměstkyní Záleskou mluvil, že se napřed musí vyčistit stůl,“ říká architekt Mičola.
V podobném duchu se v rozhovoru pro Hanácké novinky vyjádřil i Andrián Pavel Zemek, svatokopecký farář. Jestli nová komise vnímá problém komunikace jako ten ústřední a prapůvodní, je možná na správné cestě.
Co vlastně říká studie: dopravní řešení i parkové úpravy, nebo manuál pro boudkaře
Samotná studie architekta Petra Mičoly počítá s etapizací projektu, která je rozdělena na tři části podle vlastníků jednotlivých pozemků v místě. Jsou jimi nejenom město, ale i církev, a samozřejmě celá řada soukromých majitelů, včetně boudkařů. „Premonstráty jsem oslovil jako první, chápal jsem je jako nesmírně důležitého partnera. Byl jsem opakovaně za panem farářem,“ popisuje Mičola. Problém, který eskaloval napětí v místě, byl plán tehdejšího vedení komise místní části s předsedou Michalem Krejčím udělat z premonstrátské zahrady parkoviště. „Tlačila to tehdejší komise. Uzavřená zahrada slouží setávání dětí, občanů, farníků. Nechtěli jsme to přijmout. Ani to nebylo možné skrz terénní modelace,“ říká architekt.
Velmi důležitá část studie se týkala také dopravního řešení. Petr Mičola zdůrazňuje, že jím zpracované řešení je pouze studie, vlastně nabídka možností. „Chtěli jsme omezit dopravu už u hostince u vjezdu – a ten nechat jen pro pro rezidenty, sanitky, nebo hasiče. Velmi důležité je přitom vyřešit dopravu dětí do místní základní školy,“ říká Mičola.
Studie se dále věnuje parkovým úpravám: ponechaná linie před boudkama a celkově se snaží kultivovat zanedbaný prostor. „Nejedná se o přestavbu, nechystali jsme žádné revoluční změny. Jedinou změnou byla úvaha posílit osu mezi svatým Janem a prostorem před boudkama. Umístili jsme do prostoru jednu mobilní boudku, která měla vyvolat diskusi o stávajících boudkách,“ tvrdí. Boudkařům pak práce Petra Mičoly nabízí manuál, způsob, jak se měl boudkař chovat při úpravách z hlediska písma, brandu a podobně. „Byla to nabídnutá pomocná ruka, nikdo jim to nemůže přikázat, ale dospěli jsme k tomu, že aby studie nebyla jen plácnutím do vody, je nutné majitele boudek nějak inspirovat,“ říká.
Předseda KMČ Prášil: Realizace je závislá na dotaci
Jakkoli má nový předesda komise místní části ke studii několik konkétních výhrad, zdůrazňuje, že její vznik vlastně vítá. „Studie stála nemalé peníze, skutečně oceňuji to, že vůbec nějaká vznikla. Za celé předchozí desítky let se totiž neudělalo nic,“ říká. Ostatek je podle něj právě v zanedbané komunikaci, ovšem s poukazem, že k realizaci je daleko – pokud k ní vůbec kdy dojde. Jak on, tak architekt Mičola se totiž shodují na tom, že na realizaci studie, v jakékoli podobě, zřejmě nakonec nebudou peníze.
Jakkoli čísla nikde zatím oficiálně zveřejněna nebyla, hovoří se o desítkách milionů, které zadlužená Olomouc jednoduše nemá. „Kdyby se objevil nějaký na míru šitý dotační titul, asi by se o realizaci dalo bavit. Na tom to totiž závisí, určitě ne na finanční kondici města. Možná je to ale dobře, že ne ve všech směrech dotažené projekty, na které nejsou peníze, se proto nakonec nerealizují,“ říká Prášil.
Vlastimil Blaťák
