Právní stanovisko zpracovala na zadání Univerzity Palackého pražská advokátní kancelář Grivňa a Šmerda a nese datum 8. října 2022, tedy několik dní poté, co rektor UP ukončil pracovní poměr děkanovi Přírodovědecké fakulty Kubalovi. Na diskusní fórum vyvěsila celý dokument Ingeborg Fialová v neděli 16. října, celý dokument je k prostudování zde.
Dosud nezveřejněné podrobnosti: prorektorka měla pochyby, děkan si maily stáhnul na flash disk
Z dokumentu se tak nyní dozvídáme věci, které byly dosud jen předmětem spekulací a nebyly do tohoto okamžiku zveřejněny.
Přístup do e-mailové schránky osoby, která je v dokumentu anonymizována, si měl děkan Kubala vyžádat 8. ledna 2021, a to z důvodu užití těchto e–mailů v rámci soudního sporu, který vede proti UP ve věci dlužné mzdy. Žádal přitom pouze o e–maily do 30. září 2020. Do kopie žádosti byla přidána JUDr. Zdenka Papoušková, Ph.D., prorektorka pro organizaci a vývoj.
Ta měla podle zveřejněných dokumentů od prvopočátku pochybnosti, jestli je takový postup legální. „Následně dne 11. ledna 2021 na žádost děkana doc. Kubaly reagovala e–mailem prorektorka JUDr. Zdenka Papoušková, Ph.D., přičemž sdělila, že nejprve musí zjistit, jak se v takovém případě postupuje. Zároveň požádala o sdělení počtu a výsledku obdobných žádostí v posledních 10 letech a o bližší vysvětlení předmětu žádosti, sousloví „archiv pracovního e–mailu,“ uvádí se v analýze.
Od pracovníka Centra výpočetní techniky (CVT), který žádost řešil, se pak dozvěděla, že pracovník „na CVT působí teprve 5 let a za tu dobu si žádné statistiky nevede. Zároveň sdělil, že takové žádosti se podávají v případech, pokud si pracovník přebírá agendu od svého předchůdce nebo v případech, kdy proti bývalému pracovníkovi univerzita vede soudní spor, a to cca 1 – 2x ročně.“
Dalším krokem mělo být jednání prorektorky Papouškové (s právnickým vzděláním, pozn. red.) jednání s prorektorem Vítem Zouharem. Společně došli k názoru, že žádosti děkana vyhoví, avšak s tím, že na soukromé e–maily zaměstnance zaměstnavatel nárok nemá.
Prorektorka ovšem nadále chovala pochyby. Podle zveřejněného materiálu 8. února loňského roku navázala tím, že „do e–mailů nemá zaměstnavatel vůbec oprávnění nahlížet, resp. dle nadpisů e–mailů je nutné rozpoznat, zda e–mail je či není soukromý, přičemž pan děkan má každopádně nárok jen na poštu do skončení pracovního poměru na Přírodovědecké fakultě.“
Další skutečnosti plynou z protokolu o jednání před Okresním soudem v Olomouci ze
dne 20. září 2022, přičemž v předmětném soudním řízení děkan Kubala vystupuje ve sporu proti ve věci dlužné mzdy. Věc se u soudu řešila velmi intenzivně, a jednání se dlouhou dobu zabývalo použitelností takového důkazu. Kubala a právní zástupce Mgr. Vojtěch Haman během jednání reagovali na námitku žalobce proti použitelnosti takto získané e-mailové komunikace jako důkazu, přičemž „mají za to, že jako důkaz je použitelná a jako taková obstojí i v testu proporcionality, jelikož se váže pouze ke znevěrohodnění, či případně k vyvrácení konkrétních důkazů a konkrétních tvrzení žalobce v rámci předmětného řízení a je předkládána pouze v nezbytném rozsahu,“ cituje dokument.
Na dotaz soudu si Martin Kubala údajně již nevzpomínal, kdy mu byla data dodána, o kolik e–mailů se jednalo (jen, že jich bylo více než je založeno ve spise) a zda je má stále k dispozici. E–maily měl údajně na nějakém flash disku, který nevěděl, kde uchovával a zda ho stále uchovává. Rovněž uvedl, že ho není schopen pro účely řízení poskytnout.
Problematické je Kubalovo překopírování dat na flash disk
Zaměstnavatel může mít podle zákona v omezeném rozsahu přístup do soukromé e–mailové schránky zaměstnance, ale musí dodržet zákonné podmínky a princip proporcionality. Zásah do soukromí zaměstnance, kterým ale v tomto případě došlo ke zkopírování celé e-mailové schránky, včetně zálohy odeslané pošty, na sdílený odkaz a následně na flash disk, se autorům zveřejněné právní analýzy jeví jako nepřiměřeně invazivní a v testu proporcionality nemůže podle nich obstát.
„Důvodem pro přístup zaměstnavatele do soukromé e–mailové schránky bývalého
zaměstnance nemůže být hledání důkazů sloužících ke znevěrohodnění tvrzení tohoto
bývalého zaměstnance v soudním sporu, jako tomu bylo v tomto konkrétním případě,“ říká advokátní kancelář Grivňa a Šmerda. Podle nich mohlo z hlediska trestněprávních předpisů toto jednání naplnit skutkové podstaty hned několika trestných činů, výslovně jsou zmíněny Porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 odst. 1 písm. b) TrZ), Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 odst. 1 TrZ), a Neoprávněný přístup k počítačovému systému a neoprávněný zásah do počítačového systému nebo nosiče informací [230 odst. 2 písm. a) TrZ].
„Pro závěr o spáchání tohoto trestného činu by bylo nutné prokázat naplnění subjektivní stránku u jednotlivých protiprávně jednajících osob. Trestní zákoník zde vyžaduje formu zavinění ve formě úmyslu podle § 15 TrZ,“ říkají advokáti. Možné trestní zodpovědnosti se však podle analýzy mohli vystavit i zaměstnanci CVT, neboť „vzhledem k výše nastíněnému skutkovému stavu mohla být zaměstnanci CVT UP
naplněna skutková podstata trestného činu, jelikož jejich jednáním došlo k vykopírování a uložení dat z e–mailové schránky na vzdálené uložiště a prostřednictvím odkazu jejich zpřístupnění několika dalším osobám, a dále pak doc. Kubalou, neboť jeho jednáním došlo minimálně k dalšímu neoprávněnému vykopírování těchto dat na flash disk,“ říká analýza.
Vlastimil Blaťák
