Podíváme-li se na uplynulé čtyři roky v Olomouci, nejspíše bychom označili vládnoucí koalici za udržovací. Dokončily se investiční akce z minulých volebních období, ale nezahájily se žádné nové velkého významu. V předvolebních programech se přitom objevila východní tangenta, již legendární víceúčelová hala hnutí ANO nebo výstavba dostupného bydlení (opět ANO), projekt parkoviště pod třídou Svobody či kontroverzní parkovací dům na Kopečku (ODS). Co se ale opravdu podařilo, respektive daří, je viditelné zezelenání města. Olomouc však potřebuje mnohem více než udržovací politiku. Nemůžeme věčně spoléhat na historické dědictví Olomouce, z něhož naštěstí můžeme těžit, ale je třeba více reagovat na výzvy doby, připravit se dobře na dalších minimálně deset dvacet let. Celá společnost prochází radikální proměnou, bude se to týkat i Olomouce. Jsou na to naši lokální politici a političky připraveni? Znamená to dělat věci jinak a promyšleně. Pokud se politici rozhodnou pro koncepci zeleného města, nemohou zároveň nechat vyasfaltovat Masarykovu ulici. V létě je tam o několik stupňů více než v místech se zelení. Koneckonců i během stříhání pásky si primátor stěžoval, že se pod ním roztápí asfalt…
Olomouc má řadu problémů, které se měly už dávno (vy)řešit. Za posledních 32 let udělaly politické reprezentace řadu chyb, některé se podařilo napravit, jiné nás budou tížit ještě dlouho (například způsob financování akvaparku). Ve společnosti se odehrávají dramatické změny, které ovlivnilo několik krizí, jimiž si od roku 2008 procházíme. Pokud na ně jako město nebudeme reagovat, pak na tom budeme velmi špatně. Uvedu jeden příklad. K tomu, že dochází ke klimatické změně, na niž reagují vyspělá města většinou inovativním a adekvátním způsobem, se většina z nás shodne. Podívám-li se do Programového prohlášení současné rady (oblast Životní prostředí), najdeme zde 10 konkrétních bodů. Nicméně většina z nich se týká příslibu zpracování strategií a koncepcí. Ty nás sice teoreticky dobře připraví, ale potřebujeme už konkrétní činy.
Co přinese budoucnost
Zatímco Olomouckému kraji ubývají obyvatelé, krajské město takový problém nemá. Musí však zapracovat na výstavbě dostupného bydlení, ať už se jedná o obecní byty či družstevní. V tomto funkčním období se koalice zavázala postavit dvacet bytů, což je žalostně málo. Uveďme si příklad. Jedním z pilířů, který pomáhá rozvoji města, je univerzita. Má-li růst a být špičkovou institucí, potřebuje odborníky, kteří bádají, učí a publikují. Potřebuje, aby tu zůstávali absolventi a přicházeli kvalitní odborníci odjinud. Takoví lidé jsou mj. ekonomickým přínosem pro celé město. Co dokážeme mladým absolventům nabídnout? Nový byt 2+kk ve Vila Parku přijde na 7 milionů korun, s jednou výhodou. Za půl milionu lze dokoupit parkovací místo… Je zřejmé, že developeři město nezachrání.
Odborníky univerzita potřebuje, aby si dokázala zajistit svou pozici i v budoucnu. Valí se na nás konkurence. Brno se vzdálilo, Ostrava dostane 19 miliard korun na projekty Spravedlivé transformace. Buduje špičkové ústavy a přetahuje odborníky, mj. také z Olomouce. Dokáže je zaplatit. Za dvacet let může Univerzita Palackého přijít o prestiž a stát se regionální institucí. Nižší mzdy, méně kvalitních odborníků, méně studentů. To vše by město ekonomicky pocítilo.
Měli bychom podporovat startupy, výzkum, nejen na univerzitě, ale také na Moravské vysoké škole Olomouc. Ekonomika směřuje stále rychleji k digitalizaci a robotizaci, společnost se musí připravit na mohutný nástup umělé inteligence. Měli bychom se zaměřit na hlubší propojení výzkumných kapacit s praxí, vzpomeňme, jak dokázaly zareagovat na potřeby státu během pandemie. V Olomouci se rodí špičková výzkumná instituce CATRIN, to je obrovská příležitost.
Jaké město?
Většina návštěvníků Olomouce je nadšena. Horní náměstí okouzlí, Dolní náměstí zvláště večer dodá potřebnou atmosféru a procházka parky zklidní duši. Jinak než příležitostní návštěvníci se ve městě mohou cítit Olomoučané. Když se vydáme z Horního náměstí Riegerovou ulicí, jako bychom se ocitli v jiném světě. Ulice nepřipomíná vstupní bránu do centra, je špinavá, zanedbaná, s chodníky v dezolátním stavu. Jak dlouho se hovoří o nutnosti vybudovat parkovací domy, nejen na sídlištích, ale třeba i v širším centru?
Ale čekají nás jiné výzvy. Zatímco jiná města v důsledku energetické krize uvažují o komunitní energetice, případně o energetické soběstačnosti (případně nezávislosti), politická reprezentace Olomouce mlčí.
Město je vždy určitým společenstvím, obyvatelé se potkávají na nejrůznějších akcích, oslavách, společných setkáních. V tomto směru se situace v Olomouci zlepšila, ale stále nám chybí participativní nástroje, které jsou součástí vládnutí v řadě měst. Třeba participativní rozpočet. Olomouc se sice přidala k Místní agendě 21, ale nevíme, jak je tento proces formální a jaký přínos zatím má.
Velmi důležitou složkou života ve městě je sport. Chápeme jej jako prevenci ve dvou směrech, jednak pomáhá dětem trávit aktivně volný čas a zamezuje tak některým negativním jevům, jednak působí coby součást životního stylu jako ochrana před zdravotními problémy. Radnice si nechala zpracovat Koncepci podpory sportu a pohybu (2022-2027), z níž vyplývá několik věcí: celková plocha dostupných hřišť je poměrně malá, činí 1m2 na obyvatele, přičemž ideální stav je 1,5m2, dále vzdálenost hřišť pro předškolní děti má být do 200 metrů od bydliště, ale jen v „městských částech Tabulový vrch a Povel má přes 95 % dětí dostupné hřiště do této vzdálenosti. V ostatních městských částech je stav nevyhovující případně zcela nevyhovující“. Také se v ní uvádí: „Velmi nedostatečně jsou vybaveny městské části Černovír a Klášterní Hradisko, Chomoutov a Pavlovičky.“ Olomoučané si kromě toho pamatují na sliby ohledně výstavby víceúčelové haly, vědí, jak moc v zimě chybí možnost bruslit a podobně.
Když chybí peníze
Olomouc má řadu let přibližně stále stejný vysoký dluh (kolem 1,6 mld korun). Ačkoliv hnutí ANO a další koaliční strany slibovaly jeho snižování, nepodařilo se. Za určitých okolností dluh nemusí vadit, především v případech, kdy peníze směřují do investic. S největší pravděpodobností je Olomouc také znevýhodněna způsobem rozdělování daní. Primátor Miroslav Žbánek si této skutečnosti byl po celé období vědom, nicméně se mu nepodařilo situaci změnit. Ačkoliv měl naprosto ideální možnost. Ve volební kampani v roce 2018 na billboardech voličům sděloval, že má číslo na mobil premiéra Babiše. Bohužel mu nezavolal. Přitom právě ANO mohlo změnu ve prospěch Olomouce (a podobně velkých měst) učinit. Očekává se totiž, že krajské město plní mimořádnou roli v sociální politice, v řešení nezaměstnanosti, vzdělávání atd. Na to potřebuje větší peníze než okresní město. ANO v rozhodné době mělo primátora, hejtmana (byl zároveň poslancem), ministryni financí, premiéra, radní Feranec byl poslancem a členem rozpočtového výboru, ANO mělo předsedu sněmovny atd. Podobnou příležitost Olomouc neměla a pravděpodobně už nikdy nebude mít. Přitom stačilo změnit jediné kritérium a Olomouc mohla mít o stamiliony korun více. Nezapomeňme ještě na jednu důležitou věc. Všichni poslanci za hnutí ANO z Olomouckého kraje (a ODS a SPD) hlasovali pro takový způsob zrušení superhrubé mzdy, který poškodil příjmy Olomouce.
Před volbami
V žádném případě jsem zde nemohl popsat všechny oblasti života v Olomouci. A už vůbec nechci, aby bylo vše, co se děje v olomoucké politice, chápáno negativně. Chtěl jsem především ukázat na důležitou věc. Politické reprezentaci chybí jasné strategické cíle, které by zohledňovaly aktuální výzvy. Chybí často systémové nástroje, což vede následně k udržovací politice než moderním řešením. Přitom hrozeb, které v (blízké) budoucnosti mohou nastat, je velmi mnoho.
Většině obyvatel Olomouce se život ve městě líbí, ale to není důvod k uspokojení. Existuje celá řada příkladů měst, která řeší podobné problémy, ale mnohem efektivněji. Přitom příklady dobré praxe jsou zadarmo. Politika se dá skutečně dělat jinak než v Olomouci, mnohdy stačí jen nevolit ta nejjednodušší a nejpohodlnější řešení.
Pavel Šaradín
Autor je politolog
