Andrea Hanáčková a David Helcel (STAN) o Šantovka tower: Historické vazby politiků a developera jsou jasné i laickému pozorovateli

Když minulý týden proběhl dlouho očekávaný soud, který (prozatím) smetl žalobu ombudsmana ohledně Šantovka tower, objevily se na sociálních sítích příspěvky dvojího druhu: na jedné straně vítězné a radostné, s tím, že „Šantovka tower má nyní zelenou“ (což až do vyřízení eventuální kasační stížnosti ale ještě není pravda); na druhé straně pak zaujal status STAN, který byl nečekaně přímočarý.

Komentoval nejen soudní líčení, ale i události na posledním Zastupitelstvu, které neschválilo změnu II územního plánu. „Nikdy se nestalo, aby tolik zastupitelů za ODS aktivně vystoupilo ve prospěch jediného bodu zastupitelstva a překotně ujišťovalo plénum, jak báječná spolupráce s panem Morávkem byla, je a bude. Pohled na zástupce ODS hájící developera místo zájmů města nás vede k úvahám, na které radní se v této nové VIP lokalitě po dostavbě půjde dozvonit,“ psalo se v textu.

Zaujal mě váš status ohledně Šantovka tower na facebooku, který byl nezvykle otevřený. Léta se tady mluví o nějaké smlouvě s Magistrátem a o závazku vůči investorovi, ale pochopil jsem vás příspěvek správně tak, že se ve skutečnosti může jednat o závazek Občanské demokratické strany?

David Helcel: Je to Smlouva o spolupráci a byla uzavřena s městem Olomoucí. Dnes ji prezentují jako standardní smlouvu, která se uzavírá s každým developerem. Tato smlouva je ale atypická tím, že tam řeší jednak tramvajovou trať, která už je kolem OC Šantovka hotová, také řeší celé to území bývalých plynáren, které dnes patří developerovi a jeho součástí je i Šantovka tower. A hlavně je tam atypické ustanovení, že město nebude developerovi klást žádné překážky k uskutečnění jeho záměrů, včetně Šantovky tower. To je velmi nestandardní usnesení a pan Morávek a stejně tak i ODS se na něj od té doby stále odvolávají. Aby si to pan Morávek pojistil, poslal městské radě a vybraným úředníkům v roce 2016 memorandum, v němž jim tento závazek připomíná, a dodává, že je připraven vymáhat finanční satisfakci, kdyby jeho záměr zmařili. To opětovně zaznívalo i na posledním březnovém zastupitelstvu.

Andrea Hanáčková: Asi nemusí být člověk znalec všech detailů celé kauzy, stačí si chvíli sednout na Zastupitelstvo nebo si pečlivě přečíst zápis. Na posledním Zastupitelstvu se stalo, že byl pan Morávek povolán nikoli jako developer, ale jako konzultant. To je velmi nezvyklé. Když se podíváte jenom na souhrn té debaty, tak i lidé, kteří běžně v diskusi nevystupují, případně vystupují jen ke svým bodům, měli potřebu velmi proaktivně usilovat o to, aby Zastupitelstvo druhou změnu Územního plánu neschválilo. Pan doktor Major zdůvodňuje ten svůj velký zájem opakovaně tak, že pro jeho vidění světa a pro vidění světa ODS není developer nepřítel, že je to partner. To slýcháme pravidelně, když se jedná o velké investici. Občas je navázaná i na pracovní vztahy, které na posledním Zastupitelstvu komentoval pan doktor Holpuch, který se kvůli vazbám na pana Morávka zdržel hlasování. Tyhle historické vazby se neustále promítají do jednání o sporných územních rozhodnutích, a jsou patrné i laickému pozorovateli. To téma, které neseme my, jako součást opozice ze STANU, není vymezení se vůči ODS, ale je to vymezení se vůči nerovným podmínkám, které jsou touto kauzou nastavovány, například z hlediska památkové péče.

David Helcel: Pro rozkrytí vazeb mezi panem Morávkem a ODS jste udělali nejvíc asi vy (Hanácké novinky), rozkrytím toho, že exprimátor Novotný pro něj teď pracuje. My máme v tomto smyslu smůlu, že se tehdy ještě nevedla evidence sponzorů volební kampaně.

Byly zmíněny nerovné podmínky. Znamená to, že jiní developeři tady mají jiné podmínky?

Andrea Hanáčková: Ten bod, který jsme projednávali na posledním Zastupitelstvu, a který se nám periodicky vrací, kdykoli se o změně územního plánu hovoří, nás skutečně dostává do situace, která jednoho konkrétního stavebníka zvýhodňuje oproti všem ostatním stavebníkům. Jsou tam minimálně dva momenty, u kterých se můžeme zastavit. Jednak jsou to ty výškové limity, a druhou věcí je to, jak se k celé věci staví olomoucký odbor památkové péče. Máme tady precedens, kdy ve stejné ulici Šantova chtěli navýšit dům o vikýř. A odborem památkové péče jim to nebylo povoleno. O několik stovek metrů dál má ovšem vyrůst výšková stavba, porušující všechny výškové limity, a část zastupitelů se může přetrhnout, aby to konkrétnímu staviteli umožnila. Ten dvojí metr odboru je do očí bijící a vytváří nerovné podmínky pro kohokoli, kdo nemá tolik peněz a tak skvělé konexe. Čili pro drtivou většinu obyvatel Olomouce.

David Helcel: Na soudu takových příkladů bylo zmíněno asi pět. Soud je bral jako důkazy, pouze je potom nezohlednil. Můžu zmínit také třeba drážní domek u zastávky Olomouc město. Kolegové architekti jej chtěli zvednout na dvě patra, a paní magistra Kauerová jim to nedovolila.

Andrea Hanáčková: Na zmiňovaném březnovém zastupitelstvu byla paní Kauerová přítomna, a dvakrát panem primátorem vyzvána, aby se k celé kauze vyjádřila. Odmítla s odkazem na probíhající soudy. Problém je tedy zjevně i v tom, že se nevede plnohodnotná diskuse. Opakovaně zazněla výzva k uspořádání jakési konference – nejen o výškových limitech, ale o ochraně celého památkového pásma – a tato výzva dnes zaznívá z úst samotného developera nebo z úst jeho zastánců, kteří po celou dobu podobnou debatu blokovali.

Když se vrátím ke smlouvě developera s Magistrátem z roku 2010, existuje anebo může existovat vůle o její výpověď? Lze to vůbec právně? Chce se s tím vůbec někdo po takové době popasovat, nebo se považuje za platnou navěky?

David Helcel: Pokud se budeme bavit o třech hlavních opozičních stranách v zastupitelstvu, tak ty by změnu II územního plánu okamžitě schválily. Na soudu musel Magistrát argumentovat, že není podjatý a že jej tato smlouva nijak nelimituje, a že ani samosprávu nijak nelimituje. Paní doktorka Hučínová, která před soudem Magistrát i statutární město zastupovala, pak na mou výzvu Zastupitelstvu odcitovala, co u soudu padlo, že se nemáme čeho bát, protože by smlouva u případného soudu neobstála. Načež pan doktor Major vyzval pana magistra Konečného, který dělal rozbor smlouvy pro město, a ten řekl, že co právník to názor, celou řeč paní doktorky Hučínové zpochybnil a zase zastupitelstvo uvedl do stavu nejistoty. Logické je ale to, že pan Morávek dostal ze strany města i Magistrátu šanci, dostal územní rozhodnutí, a to jestli teď ombudsman u soudu uspěje, nebo ne, tak to už jde samozřejmě mimo jakoukoli samosprávnou nebo magistrátní linii.

Andrea Hanáčková: Dovolím si ještě občanský podotek. My už se tady točíme ve velmi sofistikovaných a pokročilých soudních sporech, další krok, který nás teď čeká, je kasační stížnost, což je pro většinu lidí už zcela nesrozumitelný pojem. Často se proto pořád ještě operuje s emotivní složkou nazírání na zamýšlený objekt Šantovky Tower. Komu se líbí, komu se nelíbí, kdo blokuje a kdo naopak umožňuje velkorysý rozvoj města, jak se má zahušťovat město stavbami vyhnanými do výšky, a tak podobně. Dočkáváme se tak i absurdních situací, kdy náměstkyně primátora na mobilu ukazuje zastupitelům panorama Vídně, aby dokázala, že se v blízkosti historických center velkých měst běžně staví výškové budovy. Pokud chceme vést tento typ debaty, říkejme popravdě i to, že v mnoha městech se zachovalým historickým jádrem si žádnou výškovou budovu v blízkosti centra prostě nepostaví. A ukazujme popravdě i města, která to naopak udělala a kde je výsledek viditelně tristní. Když se podíváte na panorama St. Gallenu, kde je obrovský klášter chráněný UNESCO, tak se v blízkosti centra skutečně tyčí výšková stavba. Nehezká a panorama barokního kláštera brutálně narušující. Podobně v Klagenfurtu je za historickou radnicí ohyzdná výšková budova. Ale když navštívíte třeba Heidelberg, tam nic podobného nedovolili. Vždycky je potřeba srovnávat města srovnatelné velikosti, tedy ne Olomouc s Vídní, a je potřeba ukazovat i příklady, kde na fotografiích ty nehezké výškové domy vedle historické části už stojí. Naprosto odstrašující je půlmilionový Haag, kde se historické náměstí i pobřeží krčí pod hradbou mrakodrapů. Z nich je jistě na historické centrum zcela lukrativní a jedinečný výhled – stejný, jako bude mít pár desítek lidí ve vrcholných patrech Šantovka Tower. Nádherná historicky zachovalá Olomouc jako na dlani! My všichni ostatní se budeme dívat na věžák, který architektonicky zestárne už v příští dekádě, morálně je zastydlý kdesi v krátké pokrizové konjuktuře na konci desátých let. Tady už nepomůže ohánět se prestiží stavebního ateliéru, nebo zásluhami o stavební rozvoj Olomouce, jak to často od pana Morávka slyšíme. Je potřeba ptát se na skutečné hodnoty Olomouce, ptát se radnice, na čem staví identitu města, jakou má vizi jeho rozvoje a kdo má být arbitrem v rozhodovacích procesech, když město za třicet let nedokázalo ustavit pozici městského architekta.

Vlastimil Blaťák