U Krajského soudu v Olomouci právě probíhá proces, který může stavbu výškové budovy zarazit. Ombudsmanka Anna Šabatová podala před dvěma lety žalobu ve veřejném zájmu proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce o umístění stavby Šantovka Tower. Magistrát podle ní porušil zákon o státní památkové péči, zákon o ochraně přírody a krajiny, správní řád, stavební zákon i závazky České republiky z Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy. Zcela popřel samotné principy zákonnosti a jeho jednání vzbuzuje vážné pochybnosti o systémové nepodjatosti. Ombudsmanka v žalobě mimo jiné upozornila na systémovou podjatost úředníků magistrátu. „Proti vydanému územnímu rozhodnutí se kvůli jeho nezákonnosti mohlo odvolat město Olomouc, ale neučinilo tak. Důvodem může být mimo jiné existence smlouvy s developerem. Ten se dokonce dopisem přímo obrátil na primátora, tajemníka a další klíčové představitele města s důraznou připomínkou závazku města nečinit žádné kroky proti projektu. Uvedený postup developera nelze vnímat jinak, než jako nátlak na město, aby dodrželo své smluvní závazky a v územním řízení nepostupovalo nezávisle,“ konstatovala v žalobě ombudsmanka.
A o systémové podjatosti je celý ten příběh především.
Nadstandardní vztahy: Sleduj toky peněz
Příběh propletení zájmů „investora“ (říkejme mu tak) Šantovka tower a místní politické elity začíná fakticky v okmažiku, kdy město Olomouc v čele s tehdejším primátorem Novotným uzavřelo v roce 2010 s investorem stavby Smlouvu o spolupráci v oblasti infrastruktury a budoucích smlouvách. Radnice v čele s tehdejším primátorem Martinem Novotným tehdy naráz opustila územním plánem připravenou tramvajovou trať na Nové sady vedenou po Rooseveltově ulici, místo ní byla naplánována současná trasa, i se zastávkou přímo v vstupních dveří nového obchodního centra. Ačkoli smlouvy ukazují něco jiného, média tehdy byla zahlcena PR zprávami, že investor se na stavbě trati bude významně finančně podílet. Společnost SMC Development pak do tramvajové trati skutečně investovala, šlo ale pouze o investice spojené se stavebními pracemi na pozemcích, které této společnosti patřily.
Výše zmíněnou smlouvu tehdy na zasedání Zastupitelstva předložili spolu s primátorem města Martinem Novotným (ODS) tehdejší radní Martin Major (ODS), Hana Kaštilová Tesařová (ČSSD) a Ladislav Šnevajs (KDU-ČSL). Smlouva ovšem říkala něco jiného, než PR články: V částce 400 milionů korun (suma, kterou měla zaplatit SMC Development na stavbu trati, z celkové odhadované výše 750 milionů) totiž byla navíc započítaná částka 51,5 milionů, kterou by však společnost SMC Development uhradila pouze v případě, kdy by se výstavba tramvajové tratě prodražila. To se nestalo. Výstavba byla výrazně levnější (skutečná cena byla 275 milionu korun).
Prakticky jedinou prokazatelnou položkou z peněženky soukromého investora tak v reálu bylo navýšení ceny stropu podzemních garáží obchodního centra, po kterém nyní tramvaje před obchodní galerií jezdí.
Přes tuto zjevně nevýhodnou smlouvu podepisuje dále město Olomouc dohodu s investorem, ve které se zavazuje nebránit za žádných okolností výstavbě (v tu chvíli ale nijak podorobně nespecifikované, tudíž se jedná o bianco šek!!) v lokalitě Šantovka; text dohody je postaven tak, že vydíratelné město de facto vychází investorovi vstříc i v situacích, kdy je záměr stavby Šantovka tower jednoznačně neudržitelný, a v rozporu s jasným zamítavým stanoviskem nejen památkářů Národního památkového ústavu. Nutně tedy vyvstává otázka, jaké ještě jiné plnění vůči Olomouci mohlo ze strany investora hypoteticky existovat, pokud ještě dnes, po 12 letech, dokáže stále držet město doslova v šachu.
Podobnou zkušenost ovšem mají s investorem i v Prostějově, kde Morávkovy firmy nakonec žalovaly město v kauze Manthellan o celkem 320 milionů (21 milionů na vynaložené náklady a 299 milionů za ušlý zisk) – a dodnes na uvedené částce trvají, a to i za situace, kdy odvolací soud jasně rozhodl, že Smlouva o smlouvách budoucích je od prvopočátku neplatná, a nikdo nemá nárok na náhladu škody.
Tehdejší politici dnes pracují pro Morávka
„Celá kauza Šantovky, a to od nabytí pozemků, výstavby tramvajové tratě, prodeje městských pozemků pro druhou (připravovanou) část Šantovky a samozřejmě samotná výšková stavba Šantovka Tower vypovídá o nadstandardních vztazích mezi úředníky a politiky Olomouce a soukromými developery. Úředníci a politikové města místo hájení zájmů veřejnosti, občanů Olomouce, hájí zájmy soukromého investora, jehož hlavním zájmem je vytěžit lokalitu pro maximální zisk,“ říká předseda olomouckých Zelených Miroslav Kindl.
Nejsou to přitom jen prázdné formulace. Tehdejší náměstek primátora Jiří Martinák dnes působí v developmentu, a mimo jiné je členem správní rady Sdružení olomouckých architektů a stavitelů, které tlačí Morávkovy projekty horem dolem, a sám Morávek je také členem tohoto sdružení. Web pro zmíněné sdružení dělala firma Jana Holpucha, dalšího tehdejšího náměstka primátora, a sám někdejší primátor Martin Novotný, za jehož éry se radnice ke zmíněnému partnerství upsala, se dnes dokonce profesně uvádí jako strategický poradce a šéf komunikace developerské skupiny Redstone koho jiného, než Richarda Morávka. Kruh se uzavřel.
„Situace není nezákonná. Nicméně to ukazuje na dobré vztahy mezi místními politiky a podnikatelskými subjekty. Tento fenomén, označovaný též jako „revolving door“, je typickým indikátorem korupčního jednání. Těžko dnes z hodnotíme, co vedlo k nastavení vztahů takovým způsobem, že jsou vhodné pro developera, ale působení zmíněných osob pro zájmy developera vnáší značné pochybnosti do zákonnosti procesu, který v minulosti proběhl,“ uvedl na náš dotaz šéf Transparency International pro Českou republiku Petr Leyer.
Olomoucký krajský soud bude pokračovat v projednávání žaloby veřejného ochránce práv vůči územnímu rozhodnutí pro stavbu kontroverzní výškové budovy Šantovka Tower 24. března.
Vlastimil Blaťák
