Velice obecná otázka na úvod: Řekněme, že jsem investor, a mám hromady peněz. Koupil jsem si v Olomouci pozemek, a chci na něm postavit výškový dům, anebo třeba továrnu na výrobu deštníků. Když si v úřední rovině, to jest s úředníky, vyřídím všechno, co souvisí s ekologickými předpisy, stavební povolení a tak dále, jakým způsobem do toho vůbec může vstupovat politik? Co je mu do toho?
Jako investor přicházíte do styku se státní správou. Politik by do toho vstupovat neměl. Politik – a to samosprávný politik, bavíme se o komunální politice – vstupuje do celého procesu delší dobu před tím, a to v okamžiku, kdy se zpracovává územní plán. Může tedy vstupovat do té části návrhu územního plánu, a pak v rámci procesu jeho schvalování, na kterém se podílí spousta dotčených orgánů, a schválením územního plánu by to svým způsobem mělo končit. Samozřejmě zůstává otázka nějaké podpory toho projektu, která by ale měla být spíše morální, pokud je ten projekt městu a jeho obyvatelům užitečný.
Praxe je ale asi mírně odlišná.
Často se investiční akce prolínají s tím, že u velkých projektů jsou často součástí třeba veřejná prostranství, která se pak předávají městu, kanalizace, cesty, osvětlení, a tady samozřejmě nějaká komunikace probíhá, ale většinou by to měl vybudovat investor. Město se potom o takovou infrastrukturu stará.
Pokud jde o Šantovka tower, když jsem si k tomuto rozhovoru s Vámi googlil podklady, tak mě zaujal článek Investor Šantovky tower chce odstavit náměstka Jakubce z rozhodování v celé věci. Nemohu se na to nezeptat.
Vidíte, to už si ani nepamatuju. Já jsem nikdy nepatřil k hlučným a hlasitým odpůrcům Šantovka tower. Jenom jsem vždycky tvrdil, že je potřeba dodržovat pravidla, která mají platit pro všechny. V okamžiku, kdy ta pravidla jsou nastavena, je zde územní plán, tak přece nemůže nikdo chtít územní plán zrušit, porušit, a hledat způsoby, jak prosadit svůj záměr. To byl důvod, proč jsem se vymezoval – ale nebylo to vymezování vůči stavbě. Bylo to principiální vymezování vůči čemukoliv, co porušuje náš schválený územní plán.
A zaznamenal jste osobně nějaké snahy vás z rozhodování vyřadit, jak zněl ten titulek?
Nějaké snahy, byly, ale většinou jsem se tomu zasmál.
Smlouva, kterou město v minulosti s investorem uzavřelo, je zřejmě úhelný kámen všeho, co se dnes děje, i po dvanácti letech. Co přesně je obsahem té smlouvy?
Doslova vám to už neřeknu, uplynul už nějaký čas. Byla podepsána v roce 2010, mám pocit, že těsně před komunálními volbami, po kterých jsme se jako TOP 09 dostali do vedení města. Bylo nám tvrzeno, že jsme povinni nějakým způsobem spolupracovat na tom, aby Šantovka tower vznikla. Na to jsme nikdy nebyli ochotni přistoupit. Brali jsme to tak, že ta naše část se týká pouze spolupráce na tramvajové trati. Investor to ale pojímá hlouběji a říká, že jsme se zavázali – respektive se zavázali naši předchůdci, a my jsme povinni – dodržovat tu smlouvu tak, jak byla podle něj dána.
To je investorův právní výklad?
Ano.
Nechali jste si dělat nějakou analýzu, nebo vlastní výklad?
Nějaké analýzy tam byly, a co si pamatuju, tak s investorovým výkladem nesouhlasily. Ale s každým právním výkladem je to tak, že nakonec stejně musí rozhodnout soud.
Je ještě něco důležitého v té kauze, co ze své pozice tehdejšího radního vidíte, a co třeba tolik nerezonovalo zjednodušujícím mediálním prostředím?
Dodnes jsem to nepochopil co se dělo, když jsem na městském zastupitelstvu předložil návrh změny územního plánu – poté, co soud zrušil výškové limity a dal nám termín, do kterého nebylo reálné, abychom je znovu posoudili. Zadali jsme změnu územního plánu, kterou vyhrál pan architekt Mareš, ale investor k tomu měl námitky. Šel jsem tehdy na zastupitelstvo s tím, že budeme vypořádávat tyto námitky. Zastupitelstvo s tím mělo souhlasit, nebo nesouhlasit. Tušil jsem, že to hlasování bude problematické, proto jsem usiloval o tajné hlasování, a bylo to první a zatím poslední tajné hlasování, které v Olomouci proběhlo. Bohužel zastupitelstvo se tehdy s námitkami nevypořádalo. Následně se mělo přistoupit k samotnému schvalování změny územního plánu, ale tím, že ty námitky nebyly vypořádány, jsme se k tomu ani nedostali. Tím to skončilo, zamrzlo.
O kterém se bavíme roce?
Je to pár let zpátky. Zhruba to mohl být rok 2017 nebo 2018. To bylo moje největší politické zklamání v životě.
Vlastimil Blaťák
