Jaké jsou vaše osobní vzpomínky na rok 1968?
Byla jsem puberťačka, ale vzpomínky jsou dodnes velmi živé. Scénář tehdejších a dnešních událostí je přitom velmi podobný a vlastně to zažívám celé znovu – i nyní se jednalo o přepadení v noci. Já jsem byla během vpádu v roce 1968 v Olomouci, s tatínkem a s bratrem, maminku jsme měli v Blansku. Navzájem jsme se k sobě okamžitě vydali, a týden jsme se naháněli, než jsme se našli. Vzpomínám si, jaké v tom vlaku bylo na jednu stranu šílené napětí, na druhou stranu ale panovala mezi lidmi veliká soudržnost. Předávali si informace.
Jak vás nebo vaši rodinu invaze do ČSSR osobně poznamenala?
Poznamenalo nás to hodně. Oba rodiče působili ve školství, táta ve vysokém, maminka v základním, oba dva museli jít na nižší pozice. Brácha později podepsal Chartu a v roce 1981 emigroval. Když jsme se loučili, opravdu jsme nevěděli, jestli se nevidíme naposledy. Poznamenalo nás to na dlouho a hodně.
Nacházíte paralely mezi dneškem a tehdejší dobou?
Samozřejmě. Úplně mi vyvstaly vzpomínky, jak k nám v noci přijeli. Zprávy mi tehdejší dobu evokují, je mi Ukrajinců nesmírně líto, ale mám obavu, že to horší teprve přijde. Dějí se totiž úplně stejné věci, teď se jistě budou pokoušet někam odvléct kyjevskou vládu, jako tehdy odvlekli tu naši. Má to stejný průběh. Rusové se nezměnili, je to pořád stejné.
Co my s tím teď můžeme dělat?
Řeším to dnes celý den, se všemi. A musím říct, že ty rozhovory jsou skeptické. V tuto chvíli doufám, že dostojíme slovům svých představitelů, a že se podaří odpojit Rusko od ekonomických zdrojů, to by je mohlo zlomit. Ten člověk je totiž šílenec. Přitom si nemyslím, že takto uvažuje celé Rusko. Jenže opozici už Vladimír Putin cíleně zlikvidoval.
Hrozí v blízké budoucnosti, že by se Rusko snažilo uplatnit svůj vliv i u nás, jako u bývalého satelitu?
Nevím. Ale teď to vypadá, že jsme semknutí. Sledovala jsem jednání v Poslanecké sněmovně, kde invazi odsoudili všichni – to je v našich podmínkách ojedinělý krok. Je dobře, že jsme členy EU a NATO, a doufám, že současná situace je dostatečným argumentem proti těm, kteří usilovali o vystoupení z těchto organizací. Zůstává otázka, co bude dál s Ukrajinou.
Vlastimil Blaťák
