Hostem besedy byl Pavel Jedelský, kterého lidé v Zábřehu znají také pod skautskou přezdívkou Kily. Jedelský se dlouhodobě zajímá o historii města a právě znalost místních dějin ho přivedla k přípravě programu pro tuto vzpomínkovou akci.
„Milion chvilek mě oslovilo, jestli bych nebyl schopen připravit nějaký místní historický materiál,“ popsal Jedelský vznik projektu. Výsledkem byl krátký film, který připomíná základní dějinné události roku 1968 a zároveň je zasazuje přímo do prostředí Zábřehu.
Invaze zachycená místním kameramanem
Jedním z nejzajímavějších prvků filmu jsou historické záběry místního kameramana Šmída. Ten ve své době zachytil mimo jiné samotný průchod okupačních vojsk Zábřehem. Ve filmu se objevují také záběry z dalších událostí, například kolem prvomájových oslav.
Jedelský jednotlivé dobové materiály sestavil tak, aby divákům nejprve přiblížil širší dějiny Československa a následně ukázal, jak se velké historické události promítaly přímo do života Zábřežanů.
Podle jeho vyprávění procházela invaze Zábřehem v ranních hodinách. Vojska přijížděla od Šumperka a pokračovala směrem na Mohelnici. První měsíc přitom podle Jedelského ve městě nebyli sovětští vojáci. Zábřeh a okolí tehdy kontrolovala polská armáda.
„Dopoledne jeli na Mohelnici a odpoledne zase zpátky,“ popsal pohyb vojenských kolon. Polští vojáci podle něj tábořili například u Třemešku a v okolí.
Zajímavým detailem je také skutečnost, že okupační vojska si podle Jedelského vezla vlastní zásoby a od místních potřebovala především vodu. Dobové záběry zároveň zachycují snahu obyvatel komplikovat orientaci vojenských kolon. Také zde z ulic mizely směrové tabule a ukazatele, aby vojáci hůře nacházeli cestu.
Zábřeh vojska ve městě nechtěl
Součástí vyprávění nebyla pouze samotná invaze. Beseda se věnovala také tomu, jak se politická situace po srpnu 1968 postupně promítala do každodenního života v Zábřehu.
Podle Jedelského se Zábřeh ani Šumperk nechtěly smířit s umístěním okupačních vojsk přímo ve městech. Polská armáda proto využívala tábořiště mimo jejich centra, mimo jiné právě prostor u Třemešku a v okolí.
Po projekci filmu následovala diskuse, v níž se pozornost přesunula k méně známým kapitolám zábřežské historie. Mluvilo se například o podobě prvního zábřežského samizdatu, o dění kolem místního pomníku T. G. Masaryka nebo o přejmenovávání ulic a náměstí.
Právě tyto místní příběhy ukázaly, že srpen 1968 nebyl pouze vzdálenou událostí z učebnic dějepisu. Jeho důsledky se v Zábřehu projevovaly v ulicích, na veřejných prostranstvích i v každodenním životě obyvatel ještě řadu let.
Historie města prostřednictvím pamětníků a filmových záběrů
Beseda v Bárce tak nabídla kombinaci historického výkladu, autentických filmových záběrů a vzpomínek na konkrétní události v Zábřehu. Právě propojení velkých dějin s lokálními příběhy dává podle organizátorů připomínce srpnových událostí další rozměr.
Dobové záběry kameramana Šmída navíc poskytly účastníkům možnost vidět Zábřeh tak, jak vypadal v dramatických dnech roku 1968 – v době, kdy městem projížděly kolony okupačních vojsk a lidé se snažili na novou situaci reagovat po svém.
Připomínka 21. srpna tak v komunitním centru Bárka nebyla jen vzpomínkou na samotný den invaze. Stala se také připomenutím toho, jak se tehdejší události propsaly do historie konkrétního města a jak důležité je tyto místní příběhy uchovávat.
Vlastimil Blaťák
