„Tvarůžky samozřejmě začaly v Lošticích. Ale můj předek Karel Vaněk navázal na tuto tradici a založil první mlékárnu v Litovli, kde se tvarůžky také vyráběly,“ říká Jiří Vaněk. Rodinná historie, kterou si dodnes uchovává, sahá přitom ještě dál. Jiří Vaněk má k dispozici vzácnou rodinnou kroniku, ve které jsou zachovány nejen historické dokumenty a fotografie, ale také recepty a další materiály spojené s podnikáním jeho předků.
Z Litovle až do Ameriky
Karel Vaněk patřil na přelomu 19. a 20. století k výrazným litovelským podnikatelům. V roce 1895 otevřel svůj první obchod se střiženým zbožím a o dva roky později jej přestěhoval do vlastních prostor v dnešní ulici 1. máje. V obchodování pokračoval také jeho syn Karel Vaněk mladší, který později rozšířil podnikání o textil, galanterii nebo fotografické potřeby.
Ve stejném domě následně vznikla také mlékárna a výrobna tvarůžků. Podle rodinných materiálů se podnik ve 30. letech výrazně rozvíjel. Tvarůžky se z Litovle vyvážely do Rakouska, Polska a Palestiny a firma měla svého zástupce také v Americe. „Pro mě je zajímavé právě to, jak velký podnik to tehdy byl. Dnes máme tvarůžky spojené především s Lošticemi, což je pochopitelné. Ale Litovel má v jejich historii také svoje místo,“ připomíná Vaněk.
Litovelská výrobna se přitom podle dochovaných materiálů snažila držet krok s tehdejší konkurencí. Rodinná tradice dokonce uvádí, že Vaňkovi jako první balili tvarůžky do celofánu. Historické reklamy z rodinné kroniky pak ukazují, jak široký sortiment někdejší mlékárna nabízela – vedle tvarůžků například mléko, jogurt nebo přírodní rybízové víno.
Znárodnění přineslo konec tvarůžků v Litovli, tradice se dodnes neobnovila
Podnikatelský příběh rodiny však přerušilo znárodnění v roce 1951. Výrobna v Litovli zanikla a s ní také jedna z kapitol místní tvarůžkové tradice.
Historie není jen vzpomínka Pro Jiřího Vaňka má rodinná historie význam i dnes. Nevnímá ji jen jako sbírku starých fotografií a dokumentů. V rodinném příběhu vidí připomínku toho, jak se v regionu žilo, podnikalo a jakou roli hráli lidé, kteří se rozhodli něco vybudovat. „Vážím si práce svých předků a odkazu, který nám zanechali. Když se člověk podívá do té kroniky, najde tam spoustu konkrétních příběhů. Nejsou to jen jména a data. Jsou tam lidé, jejich práce, podnikání, rodiny i každodenní život.“
Rodina je přitom spojena nejen s Litovlí, ale s celým regionem. Sám Jiří Vaněk se narodil do rodiny spjaté se zemědělskou usedlostí v Unčovicích. Jeho předkové se podíleli také na rozvoji tamní obce. Prapraděda Jan Vaněk byl v roce 1897 mezi členy výboru, kteří stáli u otevření unčovické mlékárny. Jeho syn Alois Vaněk se později stal prvním prvorepublikovým starostou obce.
Rodinné vazby ale vedou také k dalším významným postavám Litovle. Karel Vaněk se oženil s Marií Svozilovou, dcerou Josefa Svozila, zakladatele litovelského pivovaru. Karel Vaněk mladší zase spolu s malířem Karlem Eckartem stál u zahájení provozu kina v budově dnešního muzea.
„Když se člověk začne v té historii hrabat, zjistí, že ty jednotlivé příběhy jsou hodně propojené. Zemědělství, řemesla, obchod, potravinářství, pivovar, kultura. Všechno se odehrávalo v jednom regionu a často u toho byli lidé, kteří se navzájem znali,“ říká.
Sám nyní pokračuje v podnikatelské tradici rodiny. Od roku 2000 podniká jako živnostník. Začínal v oblasti hutního materiálu a postupně své podnikání rozšířil o železářství. Právě zkušenost z tohoto oboru používá jako jednoduché přirovnání k tomu, jak vnímá svůj vztah k regionu. „Kdo rozumí železu, ví, že základy musí být pevné. A podobně to podle mě funguje i u obce nebo celého regionu. Nemůžeme stavět budoucnost bez znalosti toho, co tu bylo před námi,“ přemýšlí Vaněk.
Historie podle něj nemusí zůstat uzavřená v kronikách. Může být součástí identity města a také způsobem, jak Litovel představovat návštěvníkům. Tvarůžky jsou v tomto směru podle něj dobrým příkladem.
„Máme v regionu příběhy, které mají obrovskou hodnotu. Tvarůžky jsou dnes silně spojené s Lošticemi, ale můžeme zároveň ukázat, že jejich historie zasahuje i do Litovle. To není soutěž s Lošticemi. Je to součást společného příběhu našeho regionu,“ říká Vaněk. A právě podobné příběhy by podle něj mohly pomoci vytvářet turistickou identitu Litovle. Nejen prostřednictvím památek, ale také skrze konkrétní lidi, řemesla, podnikání a tradice, které město utvářely.
Jiří Vaněk přitom nechce minulost idealizovat. Spíš ji považuje za zdroj zkušenosti. „Naši předkové něco vybudovali, protože byli pracovití a měli vztah k místu, kde žili. Myslím, že právě tohle bychom si měli připomínat. Ne kvůli nostalgii, ale abychom věděli, na čem můžeme stavět dál.“
Jeho rodinná kronika tak není jen dokladem minulosti. Je také připomínkou doby, kdy z Litovle putovaly krabičky tvarůžků do světa – a kdy místní podnikatelé dokázali vytvořit výrobky a firmy, které měly své místo daleko za hranicemi města.
Vlastimil Blaťák
