Když zhruba před deseti lety prodávala Sigma Olomouc areál s „umělkou“, okomentoval to někdejší předseda představenstva Petr Konečný slovy „klub byl tehdy v určité pasti, ze které se dalo uvolnit jen tím, že prostě si jako zvíře polapené v pasti ukousne kousek končetiny, aby se uvolnilo a přežilo.“ Zvláštní bylo, že jen o jeden jediný den později pak tehdejší předseda dozorčí rady fotbalového klubu Martin Major napsal, že „bych s dovolením nejprve zdůraznil, že s prodejem se už dlouho počítalo, protože situace v okolí této tréninkové plochy se vyvinula tak, že ji klub nemohl naplno využívat pro její pravý účel.“
Zvláštní nekonzistentnost obou sdělení, která od sebe dělí jen 24 hodin, je dnes už rozřešena. Atraktivní pozemky, o které stáli významní developeři, se totiž část po části a trochu skrytě scelují a vyvádějí z veřejného prostoru dál, až do dnešních dnů.
Občané se o věc začali zajímat a v nedávné době vznikl spolek Wellnerova – dobrá adresa!, který se vývojem v okolí tréninkových hřišť detailně zabývá především z pohledu místních obyvatel. V čele spolku stojí Jiří Vaculík, ředitel univerzitního Akademik sport centra, dlouholetý sportovní pedagog.
Proč sportoviště nemá speciální ochranu, ptá se Vaculík
Jestliže jsme v Hanáckých novinkách v minulosti otevřeli tuto kauzu v souvislosti s prodeji pozemků Sigmy, tedy klubu, v němž mělo město v té době zhruba třetinový podíl a psali jsme o podezřele nízké ceně, spolek Wellnerova řeší de facto tutéž záležitost spíše z urbanistického hlediska.
„Osobně nechápu, jak je možné, že sportoviště u nás nemá speciální ochranu, jako ji má třeba vodní plocha nebo živočich. Je velmi složité pokácet stoletou lípu, ale sportoviště se může zrušit,“ říká Jiří Vaculík. On se svými kolegy považují areál sportovišť v centru města za urbanisticky natolik jedinečný, že měl být za všech okolností zachován. Postupný prodej parcel považuje za selhání samosprávy s obrovskými následky pro kvalitu života v Olomouci.
Poukazuje přitom na studii z roku 2001, kterou zpracovala olomoucká katedra rekreologie. „Poukazovala na mimořádnost umístění sportovišť v docházkové vzdálenosti v centru města. I jen samotným umístěním sportovišť se v Olomouci snižuje intenzita dopravy, prakticky všichni olomoučáci to mají stejně daleko a navíc v docházkové vzálenosti od tramvajového spojení. Zdědili jsme po rodině Anderů urbanisticky unikátní prostory, pro sport a oddych jsou jak stvořené. Nyní je ničíme,“ děsí se.
Proces, nastartovaný územním plánem v roce 2014, který v Olomouci zrušil plochu sportoviště na umělce Sigmy a zavedl zde plochu smíšenou obytnou, pokračoval v roce 2016 prvními prodeji pozemků fotbalového klubu, pokračuje ale až do dnešních dnů. Nyní se pozornost developerů zaměřila v této oblasti i na územní rezervu pro školství která zde existovala 41 let. Na červnovém jednání o změně územního plánu X/2A totiž zastupitelstvo rozhodlo, že nemalá část z 1,5 hektarové plochy vedle Gymnázia Hejčín, bude využitelná místo pro školství pro smíšenou bytovou výstavbu.
Postavíme koleje! Anebo radši ne
Spolek Wellnerova vznikl kvůli obavám z další zástavby. „Nescházíme se až teď. Komunita kolem Wellnerky a Kašparky funguje už několik let, pořádali jsme sousedské setkání, společně řešili i občanské věci týkající se celé čtvrti. Lidé se znají a o své okolí se starají,“ vysvětluje Vaculík, proč spolek nevznikl pouze jako reakce na současné dění.
K jeho formálnímu založení podle něj vedlo především uvědomění, že změnou územního plánu v roce 2014, která byla dokončena další změnou letos v červnu, došlo k zásadní proměně nastavení parametrů zdejších nezastavěných pozemků, což už ohrožuje samotný charakter této klidné části města. Z původních sportovišť se stala salámovou metodou plocha smíšená obytná, která umožňuje jejich zastavění. Dlouho se zdánlivě nic nedělo a na hřištích se dál sportovalo.
„Tehdy nám připadalo skoro neuvěřitelné, že by se takto intenzivně využívané sportoviště mělo zastavět,“ říká Vaculík.
Situace se podle něj začala měnit v posledních měsících, kdy se začalo mluvit o nejnovější změně územního plánu. Někteří ze sousedů přitom měli informace o záměrech na opačném konci Kašparovy ulice. Jiný developer tam už před 5 lety připravoval projekt takzvaných kolejí na pozemcích sousedících s územní rezervou pro školství vedle hejčínského gymnázia. Tento záměr se podařilo v roce 2022 zastavit, schválením nového územního plánu letos v červnu se však i zde situace zásadně změnila.
„Shodli jsme se, že pokud chceme být partnerem města, který bude respektován, musíme se stát spolkem s právní subjektivitou,“ vysvětluje Vaculík. Cílem spolku přitom není pouze řešení současné situace kolem sportovišť a developerských projektů. „Zajímají nás i další okolnosti života v této čtvrti.“
Jedním z hlavních témat je podle něj dopravní obslužnost a intenzita automobilového provozu. Spolek se zabýval také územní studií, která měla posuzovat dopady plánované výstavby naproti plaveckému stadionu. Její odhad podle Vaculíka pracoval s výrazně podhodnocenou intenzitou dopravy, než jakou lze v místě skutečně naměřit.
„Nechali jsme si poradit a sami jsme začali provoz počítat. Vyšlo nám, že intenzita byla podhodnocena více než desetkrát. Napočítali jsme až 1500 aut za 24 hodin, územní studie pro Rezidenci Kašparova však uvádí, že se zde pohybuje za 24 hodin pouze 50-100 aut ,“ tvrdí.
Se svými výhradami proto vystoupili při projednávání územního plánu před zastupitelstvem. „Měli jsme možnost tam vystoupit. Nikdo nám samozřejmě nemusí odpovídat a také nám nikdo neodpovídal. Ale upozornili jsme na to, co nám vadí. Do diskuse se příhlásilo 22 lidí z naší čtvrti a zazněly tam všechny zásadní výhrady, které k jednotlivým projednávaným procesům máme.“
Jedna z nejpodstatnějších výhrad se podle Vaculíka týkala zásadního rozšíření plochy pro výstavbu Rezidence Kašparova u plaveckého stadionu. „Proti původnímu rozměru schválenému v roce 2014 se nyní plocha zvětšila o téměř čtvrtinu a my jsme pro ten proces nenašli nikde žádné zdůvodnění. Na jednání zastupitelstva nám dokonce předkladatel změny územního plánu Ing. arch. Grasse tvrdil, že jde o drobnou úpravu hranic, čímž zaváděl i všechny zastupitele před hlasováním,“ vysvětluje Vaculík.
Gymnázium chtělo pozemky pro svůj rozvoj. Nikdo jeho rezervu neřešil
Předseda Spolku Wellnerova také poukazuje na likvidaci územní rezervy pro školství vedle Gymnázia Hejčín. Na její význam upozornil už v roce 2022 ředitel gymnázia, který vedení města písemně zaslal podnět na pořízení územní studie. Radu města tehdy také požádal, aby město bylo zdrženlivé při podpoře jakékoliv jiné investiční aktivity v tomto území, protože škola v budoucnu nemůže vyloučit potřebu dalších pozemků pro svůj rozvoj.
„Nikdo na to ale zjevně nebral ohled. Město nyní prakticky „odevzdalo“ část této plochy developerům, přestože všichni víme, že budova C gymnázia leží mimo jeho areál na Dolní Hejčínské,“ uvádí Vaculík.
Pozemky mají podle něj navíc i zajímavou historii. Původně zde vedla cukrovarnická vlečka, později na tomto místě vyrostly zahrádky, které byly ještě dlouho po revoluci stále ve vlastnictví státu. „Kdy a proč se z majetku státu, strategické rezervy pro školství v širším centru města, staly stavební pozemky?“ ptá se Vaculík. Podle něj jde o proces, který stále pokračuje.
První pokus „ovládnout toto území“ se stal před necelými deseti lety. Tehdy developer koupil parcelu pod bývalou cukrovarnickou vlečkou a začal okolo ní skupovat zahrádky. Na této ploše pak připravoval projekt označovaný jako „studentské koleje“. „Ve skutečnosti to byly dva paneláky s malometrážními byty, které jen nazvali „koleje“, aby to vypadalo jako projekt pro školství“ popisuje Vaculík. Tento projekt se před 4 lety podařilo podle Vaculíka zastavit hlavně díky aktivitě sousedů. Pozemky developerovi však zůstaly a zastupitelstvo letos v červnu překvapivě, bez ohledu na žádost ředitele největšího českého gymnázia, zrušilo jejich ochranu a změnilo právě tyto plochy ze školství na smíšenou bytovou výstavbu. „Nerozumíme tomu, proč se město zbavuje této unikátní rezervy pro školství ve prospěch developera. Nastupuje éra umělé inteligence, nikdo neví jaké proměny zažije proces vzdělávání a jaké to přinese potřeby. Jsme ve městě, kde máme více než 450 let druhou nejstarší univerzitu v Česku. Pokud tuto plochu pro školství teď dovolíme zastavět, co budeme dělat za 10, 15 let když zjistíme, že bude potřeba postavit multifunkční flexibilní školní budovu?“ dodává.
Rezidence Kašparova: koleje neprošly, problém s dopravou zůstává
Nejistota se podle Vaculíka týká i projektu Rezidence Kašparova. Podle informací spolku se před dvěma měsíc změnil jeho vlastník, už za ním není společnost Redstone. „Původní developer plánoval na podzim začít stavět, co se děje nyní netušíme. Územní plán je ale platný a prakticky nic nebrání tomu, aby se tam začalo stavět, a to v ještě větší míře, než tomu bylo do červnového zastupitelstva, kdy se plocha výstavby zvětšila o více než 3000 metrů,“ upozorňuje Vaculík a dodává, že pro tuto čtvrť by takto masová bytová výstavba měla vážné dopady. „Členové našeho spolku před 4 lety v připomínkách k chystané změně územního plánu navrhli, aby pro projekt Rezidence Kašparova byla v územním plánu stanovena podmínka „etapizace“. Jednoduše řečeno, aby bylo nejprve vyřešeno dopravní napojení fotbalové plochy „umělky“ směrem do Hejčína okolo depa dopravního podniku, kde stačí dodělat pár metrů cesty, a až pak povolit výstavbu, aby nedošlo k ohrožení urbanisticky cenného souboru vil okolo ulice Wellnerova. Jediná přístupová cesta k tomuto hřišti totiž dnes vede pouze přes Wellnerku,“ zdůrazňuje Vaculík.
Připomínku občanů, kteří jsou dnes aktivními členy Spolku Wellnerova, ovšem radnice nevyslyšela a bez jakéhokoliv vysvětlení ji smetla ze stolu. Lidé z okolí Wellnerky a Kašparky, však svůj boj záchranu charakteru této čtvrti, rezervy pro školství a místa kam spousta lidí z města směřuje za sportem a oddychem, nechtějí vzdát. „Snažíme se likvidaci toho, co nám zde zanechali naši předkové, zabránit. To je hlavní věc, o kterou usilujeme a proto budeme muset přistoupit k podání žaloby na změnu územního plánu města,“ uzavírá Vaculík.
Vlastimil Blaťák
