Jak se to stane, že se člověk z Litovle dostane až do Keni?
Studovala jsem litovelské gymnázium a středoškolská studia jsem dokončila na anglické sekci gymnázia v Hejčíně. Pokračovala jsem studiem Fakulty sociálních studií v Brně na Masarykově univerzitě, kde jsem studovala dva obory, psychologii a mezinárodní vztahy. Na magisterském stupni jsem pak pokračovala v mezinárodních vztazích a přidala jsem si energetickou bezpečnost. Do zahraničí mě to vždycky táhlo. Už za studií jsem byla na stáži v Ženevě na Stálém zastoupení při OSN, tam jsem se poprvé dostala do bližšího kontaktu s diplomacií. Když jsem dokončovala vysokou školu, rozhodla jsem se přihlásit do programu Mladých dobrovolníků OSN podporovaného Ministerstvem zahraničních věcí ČR. Z nabízených pozic mě nejvíce oslovila práce pro Program OSN pro životní prostředí v Nairobi, kam jsem byla v lednu 2024 vybrána. Zabalila jsem kufry a odjela jsem na místo, kde jsem nikoho neznala a vše pro mě bylo nové.
Jaký zážitek přinesla Keňa?
Před odjezdem jsem měla o Keni jen velmi omezenou představu, hodně stereotypní – sucho a horko. Překvapilo mě proto, jak různorodá země to je. Nairobi je zelené a dynamické město plné parků, ale zároveň moderní metropole s mrakodrapy. Na pobřeží jsem se koupala v teplém Indickém oceánu, a ve vnitrozemí jsem vystoupala na druhou nejvyšší horu Afriky. Velkým zážitkem pro mě bylo také mezinárodní pracovní prostředí. Moji kolegové pocházeli například z Malawi, Turecka, Afghánistánu, Ukrajiny nebo Maďarska. Areál OSN navíc sousedí s pralesem, takže se v kanceláři občas objevily opice a člověk si musel hlídat krabičku s obědem. Nejdůležitější pro mě ale samozřejmě byla samotná práce. Působila jsem v týmu, který se zabývá dopady konfliktů a přírodních katastrof na životní prostředí a podporuje projekty například na Ukrajině, v Súdánu, Somálsku nebo na Haiti. Dávalo mi velký smysl podílet se na práci, která pomáhá zemím a komunitám zvládat následky krizí a obnovovat prostředí, ve kterém lidé žijí.
Jak dlouho jste tam byla?
Dva roky. Zpátky jsem teď čtyři měsíce.
Jaký je návrat zpátky domů? Člověk je asi něčím obohacen…
Hlavně jsem se těšila na kofolu. Ale vážně: návrat hodnotím pozitivně. Vedle nádherné přírody a rychle se rozvíjejícího Nairobi jsou v Keni velmi viditelné také velké sociální rozdíly. Člověk se tam denně setkává s kontrastem mezi velkým bohatstvím a výraznou chudobou. Po návratu jsem si mnohem víc uvědomila, jakou hodnotu mají věci, které často považujeme za samozřejmé, jako dostupné veřejné služby, bezpečí nebo fungující infrastruktura. V Česku si sice rádi stěžujeme na kvalitu silnic, ale vedle výmolů, které se v Nairobi objeví během období dešťů, jsou ty naše často ještě docela snesitelné.
Nyní jste doma. Jak vás obohatila tato zkušenost pro další život a práci zde? V čem se od nich můžeme třeba učit?
Tím, že jsem se věnovala hlavně projektům v zemích, které řeší problémy, které si u nás sotva dovedeme představit, viděla jsem, že žádné místo se nezmění samo. Potřebuje lidi, kteří mají nápady, dovedou hledat příležitosti a jsou ochotni něco pro to místo dělat. Mám nějakou zkušenost třeba s dotacemi, s tím, jak se dají dělat projekty v oblasti životního prostředí i v energetice a ráda bych tuto zkušenost přinášela do Litovle, odkud pocházím, a kde jsem ráda zpátky. A co se od Keňanů můžeme naučit? Obdivovala jsem otevřenost, srdečnost a schopnost místních lidí zachovat si nadhled i v náročných situacích. Kvalita života není jen otázkou materiálních podmínek, ale také vztahů, komunity a toho, jak člověk přistupuje ke každodennímu životu. S tímto nadhledem jsem se vracela do Česka a ráda bych si jej udržela.
Co nyní plánujete?
Moje budoucnost je nyní otevřená, ale cítím, že Litovel pro mě zůstává domovem. Ráda bych se více zapojila do místního dění a využila zkušenosti, které jsem získala v zahraničí. Prospívá mi to a dává mi to smysl. Jsem ráda zpátky a plánuju tu být.
Vlastimil Blaťák
