Redakce byla během policejního šetření celé kauzy, během dvou let od jara 2024, logicky vázána mlčenlivostí.
Nyní celý případ dospěl do veřejného soudního řízení a můžeme tedy k věci hovořit. Považujeme za nezbytné říci vše, co mohlo být ve veřejném prostoru zamlženo nebo co dosud nebylo dostatečně dosvysvětleno.
Redakce prohlašuje, že se pouze brání trestnímu řízení, které považuje za šikanózní, a to vůči bývalému vedení klubu Sigma Olomouc. Věc nijak nesouvisí s vedením současným, které klub obdivuhodným způsobem rozvíjí.
Z čeho je redaktor Vlastimil Blaťák obviněn a proč je to absurdní
Trestní oznámění bývalého předsedy představenstva Sigmy Petra Konečného a v jeho duchu také samotné obvinění, podané státním zastupitelstvím, viní novináře Vlastimila Blaťáka z několika věcí. S nutným publicistickým zjednodušením se jedná o následující body:
Pokud budeme abstrahovat od drobností, z těch podstatnějších bodů se snaží za prvé navodit dojem, že publikované články o prodeji pozemků v březnu 2024 aktivizovaly vandaly a snad přímo zapříčinily událost s prasečími hlavami před vchodem na Andrův stadion. Toto obvinění zcela odmítáme, s prasečími hlavami nemáme nic společného a účelové hledání příčinné souvislosti je spekulací a manipulací.
Takové obvinění se snaží navodit dojem, že až publikované texty o prodeji klubového majetku zapříčinily fanouškovskou nevoli na jaře 2024, s uvedeným vandalským následkem. To však neodpovídá pravdě, neboť nesouhlas odborné i laické s celou řadou kroků tehdejšího vedení klubu trval přes deset let a kritika zaznívala opakovaně z mnoha stran, neodstartoval ji Vlastimil Blaťák – ten v prvé chvíli pouze reagoval na urážlivou a manipulativní reakci pana bývalého předsedy představenstva na kritický text novináře Kvasnici z Deníku Sport. Policie navíc případ prasečích hlav šetřila a vyšetřila, Vlastimil Blaťák nebyl vyslýchán ani jako svědek, natož aby byl v této věci vyšetřován a s případem nemá nic společného. Toto obvinění proto považujeme za absurdní.
Dále je Vlastimil Blaťák viněn z poškození osobních a rodinných vztahů podavatele trestního oznámení, což z noblesy raději vůbec nebude komentovat.
Především je pak viněn z údajně nepravdivých tvrzení co se týče prodeje nemovitého majetku klubu, kdy pokládá za irelevantní klubem uvedené důvody k jeho prodeji, stejně jako pokládá cenu za podezřele nízkou, ve všech tehdy realizovaných prodejích.
Toto je samotné jádro celého případu a sporu, které si žádá detailnější analýzu, abychom všechna obvinění vyvrátili.
Proč se podle našeho názoru vlastimil Blaťák nedopustil trestného činu
Trestný čin pomluvy, ze kterého je autor textů viněn, v § 184 říká, že se ho dopouští ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.
Za prvé se nedomníváme, že by publikované informace byly nepravdivé, viz dále. Za druhé jsme přesvědčeni, že veřejná polemika o ceně nemovitostí, jakkoli z obou stran „držkatá“, nebo jen výzva tehdejšímu předsedovi představenstva k odstoupení z funkce, není vůbec pomluvou a nedochází nám, kde se kdo měl dopustit trestného činu?
Proč se o kauzu zajímáme
Proč vlastně jsme se zabývali složitou kauzou prodeje nemovitostí, které kdysi vlastnila fotbalová Sigma?
Protože šlo o veřejné peníze. Město Olomouc mělo v klubu nemalý, přibližně třetinový podíl. Kdyby se svým majetkem špatně hospodařila jakákoli společnost bez účasti veřejného kapitálu, je to její věc a nikomu nepříslušní věc hodnotit, kromě samotných akcionářů. Zde však bylo akcionářem statutární město a šlo tak vlastně o peníze všech občanů, kteří žijí v tomto městě.
Město Olomouc si koupilo akcie fotbalového klubu po roce 2000 za částku přibližně 100 milionů korun, v několika splátkách. Otevírá se tím ovšem veliká společenská otázka, a to jestli vůbec má státní nebo veřejná správa v popisu své práce podnikat. Osobně Vlastimil Blaťák je názoru, že ne; jakékoli státní hospodaření je obvykle zárukou jen šlendriánu, korupce, klientelismu a neefektivity. Pokud ale jako společnost připustíme, že veřejná správa podnikat může a má, ať tedy skutečně podniká!
Město tedy nákupem akcií klubu vstupuje na obchodní trh, nicméně pak nepodniká. Nevlastní akcie obchodní korporace proto, aby získalo dividendu, nebo je po čase, dá- li Bůh i se ziskem, třeba zase prodalo. Celá účast města, tak jak je to v Česku bohužel obvyklé, je celá ta léta pouze krycí manévr k tomu, aby se z veřejných peněz dotovala ztrátová činnost celého podniku – čili například, když chybí peníze, navýšíme základní jmění, a město zase něco málo doplatí.
Odpověď na otázku, co město Olomouc během let získalo z vlastnictví akcií Sigmy, je jednoduchá – nezískalo NIKDY NIC. Ba právě naopak! Až už bylo po všem, vydalo ještě navíc dalších 150 milionů za Andrák, tou dobou už ale s rozprodanými nemovitostmi uvnitř, čímž na sebe vzalo zase další náklady na složitou údržbu.
Námitku, že se na akciích Sigmy „zbohatnout“ nedalo a že je eventuálně podobná podpora „sportu“ naopak žádoucí, poplatná složitému právnímu řádu a licenčním podmínkám, vyžadujícím pro prvoligový klub strukturu akciové společnosti, že je to všechno jen taková formalita, musíme však odmítnout. Ono se totiž „zbohatnout“ i dalo, a také se zbohatlo. Pouze zbohatli jiní, než akcionáři klubu.
To je celý smysl všech transakcí s pozemky.
Proč není pravdivá teze někdejšího vedení klubu o nutnosti prodat pozemky v údajně tíživé situaci
Představte si, prosím, nejvhodnější lokalitu k budování čehokoli. Která to bude? Která má pro jakéhokoli developera tu největší možnou cenu?
Samozřejmě, že to bude sportoviště. Protože obsadit sportoviště a nastavět tam developerské projekty je vždycky velmi lukrativní. Sportoviště je totiž dokonale rovné, nejsou v něm žádné inženýrské sítě – respektivě jsou všude okolo – a je vyňato z půdního zemědělského fondu. Nic na něm pak obyčejně nestojí, stavební firma většinou ani nemusí řešit odvoz sutě a ekologickou likvidaci. O sportoviště je mezi developery mimořádný zájem – a nemůžeme nepoložit řečnickou otázku, kdo má dnes zájem o pozemky pod Plecharénou, a z jakého důvodu. Je to vlastně identický příběh.
Celá transakce s nemovitostmi Sigmy se chystala a legalizovala dlouhé roky dopředu. Především novým územním plánem, který platí od roku 2014, a v němž jeho tvůrci (architekt Kynčl a zodpovědný náměstek Martin Novotný, dnes zaměstnanec společnosti Redstone) zcela záměrně vynechali kategorii území „sportoviště“ a zavedli jen plochu „smíšenou obytnou“, která její využití sportem jen tak mimochodem taky někdy připouští, ale to už přece není podstatné.
Pokud se budeme ptát, jestli pan architekt nevěděl, že existuje plocha „sportoviště“ a proto ji tam nezakreslil, pak tedy věděl – a až příliš dobře. Neboť ve stejný čas kreslil územní plán Prostějova, kam ovšem ta „sportoviště“ beze všeho zakreslil. Olomoucké zadání však bylo jiné.
Všechny potřebné kroky k legalizaci budoucího prodeje byly tedy učiněny včas, a ani pak neuteklo příliš mnoho času.
Pravděpodobnost, že by tehdejší vedení klubu jednalo jen nahodile, snad pod vlivem momentální hotovostní nouze, kdy mělo vrátit půjčku inženýru Lébrovi, je limitně rovna vlastně skoro nule.
Celý plán byl viditelně připravený, čekalo se jen na vhodnou záminku.
Proč měl (mohl mít) pozemek umělé trávy mnohem vyšší cenu, než jakou pak měl?
- Protože je sportovištěm.
- Protože je v centru města, vzdušnou čarou šest set metrů od Horního náměstí.
- Protože je ten pozemek scelený.
- Protože v celém zbytku Evropy srovnatelný těžko najdete.
Takový kapitál nemá jen tak někdo, měla ho jen Olomouc, vyjádřeno jednou třetinou svého obchodního podílu v akciové společnosti.
Zde leží skutečná odpověď na otázku, zda je akciová účast města jen formálním aktem k následnému posílání peněz „na sport“, anebo jestli město mohlo ještě na akciích vydělat. Kolik pozemky mohly stát, to se dnes už nedozvíme – neproběhla dražba.
Jenže ono toho neproběhlo víc. Především bychom očekávali, že v případě prodeje takto unikátní a lukrativní nemovitosti bude přizvána renomovaná realitní kancelář, která vyhotoví profesionální nabídku a osloví skutečně movité investory, například i ze zahraničí, klidně třeba z Izraele nebo z Austrálie.
Nic takového se však nikdy nestalo a celá budoucí transakce působila dojmem, že je provedena ve prospěch předem sjednaného kupce a za předem dohodnutou cenu.
Čím klub obhajoval, že je cena nemovitostí v pořádku, a proč to nikdy neobstojí
Na sérii našich textů před dvěma lety reagoval klub „posudky“ společnosti Grant Thornton, které uvedly, že cena byla v pořádku.
Především se nejednalo o posudky, neboť daná společnost neměla koncesi pro naceňování nemovitostí, ve dvou zveřejněných dokumentech výslovně uvedla, že se o posudek ani nejedná, dokumentům chybí podpis, nahrazený ručně psaným „podpisem“ Grant Thornton.
Dokument ale obsahuje i věcné manipulace, které pochybnosti spíše množí, než že by je rozptylovaly. „Správnost“ prodejních cen jak pozemků, tak ubytovacích prostor, opírá o dvě tvrzení, která jsou buď neúplná, nebo přímo manipulativní.
Za prvé odvozuje „cenu obvyklou“ od údajné rešerše na serveru sreality v historických datech, což je neakceptovatelný argument s velmi nízkou relevancí. Kontaktovali jsme proto společnost seznam s několika dotazy, jaká data a s jakou relevancí lze vyhledávat v historických datech.
„Dohledávat data za rok 2015 za nebytové prostory prodávané na Sreality.cz je komplikované, zejména z toho důvodu, že jde o data stará více jak deset let a je velmi těžké typ nemovitosti, který uvádíte, zařadit do konkrétní relevantní kategorie ke srovnání, ve které by bylo zároveň dostatek dat ve vzorku pro analýzu. Byť naše data považujeme v mnoha ohledech za relevantní, tak se domníváme, že by případnou adekvátní či neadekvátní cenu měl určit dobový znalecký posudek. Analýzu adekvátnosti ceny jakékoliv specifičtější nemovitosti by mělo provázet srovnání s co nejrobustnějším vzorkem srovnatelných nemovitostí. Kategorii nebytových prostor se společným kuchyňským zázemím na Sreality.cz nemáme a neměli jsme ani v minulosti,“ uvedla na náš dotaz Kristýna Hořovská, obsahová specialistka společnosti Seznam.
Tvůrci „posudku“, podle našeho názoru zpracovaného zcela účelově, tak podporu pro svá tvrzení čerpají z prokazatelně neexistujících dat, jimiž seznam nikdy nedisponoval.
Dále se zveřejněné „posudky“ odkazují na cenovou mapu města Olomouce. Zde je potřeba si říci, jak funguje cenová mapa: v žádném případě není vodítkem pro komerční cenu nemovitosti!
Respektive může jím být, pokud bychom se bavili například o stráni pod Svatým Kopečkem, s nepřeberným množstvím zahrádek a rekreačních objektů, kde dnes a denně probíhá realitní činnost – pak cena, uvedená v cenové mapě, vodítkem být jistě může, a většinou také je.
Avšak nemovitost například typu tréninkových hřišť v centru města, jejichž unikátnost nejen v měřítku Olomouce, ale snad i střední Evropy, jim dává zcela jiné realitní parametry, nemůže být naceněna podle cenové mapy – která zobrazuje jen informaci o tom, za kolik se naposledy prodaly podobné pozemky v příslušném území. Logicky tedy zobrazuje pouze cenu realizovanou, která s tou komerční nemá nic společného. Relevance odkazu na cenovou mapu je v tomto případě sporná.
Jako celek tedy musíme říci, že nejen, že se nejedná o žádné „posudky“, ale i samotný text je dle našeho názoru zavádějící a manipulativní. Panem předsedou zveřejněné dokumenty rozhodně nemají schopnost obhájit cenu, za kterou se dané prodeje realizovaly.
Spíše kladou další otázky, na které je nutno hledat odpovědi, i dnes – a znovu se ptát, o kolik tím přišla veřejná kasa.
Co se děje v kauze?
Bývalý předseda představentva Sigmy pan Petr Konečný podal na jaře roku 2024 na autora textů Vlastimila Blaťáka trestní oznámení, které státní zástupce vyhodnotil jako důvodné a poslal případ k trestnímu soudu. Obžaloba viní novináře z trestného činu pomluvy.
Věříme, že u soudu budeme moci prokázat, že se publikací textů nejen žádný trestný čin nestal, ale že jejich zveřejnění bylo naprosto důvodné a přispívající veřejné kontrole hospodaření s veřejnými prostředky.
Redakce tímto prosí veřejnost, jejíž zájem se dlouholetým studiem celé kauzy snaží hájit, o drobnou finanční podporu na advokátní služby u nadcházejícího procesu.
Děkujeme za jakoukoli podporu na účet číslo 2901316490/2010.
Redakce Hanáckých novinek
