I když data ukazují, že Olomouc sice zůstává o něco levnější než Praha nebo Brno, pro peněženky místních obyvatel znamená tento brutální skok drtivý zásah do rodinných rozpočtů.
Deset let finančního teroru na talíři
Pohled do historie bolí. Vzpomeňme si na dobu, kdy číšník přinesl polévku, hlavní chod a ještě zbylo na dpropitné z jediné bankovky s Karlem IV. Tyto časy jsou definitivně v prachu. Gastronomická spirála zdražování, poháněná energetickou krizí, drahou pracovní silou a drahými surovinami, nekompromisně transformovala obyčejný rituál v těžkou finanční zkoušku.
Následující tabulka ukazuje, jak drasticky se polední realita proměnila:
| Region | Průměrná cena menu (cca 2016) | Dnešní průměrná cena (2026) | Celkový nárůst |
|---|---|---|---|
| Olomoucko | 95 – 105 Kč | 173 – 178 Kč | cca +75 % |
| Praha | 120 – 130 Kč | 223 Kč | cca +78 % |
| Brno | 110 – 115 Kč | 208 Kč | cca +85 % |
| Celorepublikový průměr | 100 – 110 Kč | 200 Kč | cca +90 % |
Smutná hanácká pravda: Sice „levnější“, ale za jakou cenu?
Makroekonomická data sice ráda chlácholí statistikami, že Olomouc a Zlín patří k nejlevnějším krajským městům v republice. Jenže toto prvenství má nefalšovanou pachuť zoufalství.
Existuje zde totiž podstatná mzdová propast. Zatímco v Praze průměrná cena oběda přesáhla 220 korun, tamní platy se pohybují v úplně jiných dimenzích. Olomoucko se dlouhodobě potýká s nižší průměrnou mzdou. Růst cen jídla o více než tři čtvrtiny tak místní lidé pociťují mnohem drásavěji.
Český průměr je přitom už na dohled. Celorepublikový průměr poprvé v historii překonal bájnou hranici 200 korun. Olomouc sice dýchá průměru na záda, ale pro běžného zaměstnance to znamená jediné: za 21 pracovních dní proí jídlem v restauraci přes 3 600 korun měsíčně.
Fenomén „krabiček z nouze“
Restauratéři v Olomouci a okolí už otevřeně přiznávají, že lidé mění své chování. Místo plnohodnotného tříchodového zážitku si hosté často odpouštějí nápoje i polévky, aby ušetřili každou korunu.
Masovým trendem se stal takzvaný fenomén „krabičkových pondělků“ a domácího vyvařování. Do restaurací se už nechodí za jídlem, ale za luxusem. Kdo si dnes na Hané objedná denní menu bez přemýšlení, ten dává jasně najevo, že pro něj peníze nepředstavují žádný problém. Pro zbytek populace se z oběda stal každodenní boj s vlastní kalkulačkou.
Vlastimil Blaťák
