Za studií stojí Marína Urbániková, která působí jak na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MU), tak na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Klára Smejkal z FSS MU, Alice Němcová Tejkalová z FSV UK, Lenka Waschková Císařová z FSS MU, David Klimeš z FSV UK a Andrea Hanáčková z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (FF UP).
Studie ukazuje, že případná reforma financování médií veřejné služby by měla být založena na jasně identifikovaných nedostatcích stávajícího systému, komplexním posouzení dopadů a realistickém zhodnocení přenositelnosti zahraničních modelů. „Jakákoliv změna by měla být výsledkem dlouhodobé a inkluzivní diskuze, zahrnující vládu, opozici, dotčená média veřejné služby i odbornou veřejnost, a směřovat k co nejširšímu konsenzu,“ vysvětluje Marína Urbániková.
Současný poplatkový model, nově doplněný o automatickou valorizaci navázanou na míru inflace, podle analýzy naplňuje požadavky na stabilitu, předvídatelnost a přiměřenost financování i na ochranu redakční nezávislosti, které stanovuje Evropský akt o svobodě médií (EMFA).
Argument o nutnosti změnit český poplatkový model kvůli jeho údajné nespravedlnosti navíc podle studie není přesvědčivý. „Žádná z alternativ není založena na tom, zda a jak lidé média veřejné služby skutečně využívají – ve všech případech by povinnost přispívat stejně dopadala na velkou část společnosti,“ říká Alice Němcová Tejkalová. Přechod na financování ze státního rozpočtu by navíc nutně neodstranil ani nespravedlnost z hlediska výše platby, protože ta závisí na konstrukci daňového systému. Zatímco v progresivních systémech (např. v Norsku či Dánsku) je tento model spravedlivější než plošný poplatek, v českém kontextu je třeba zohlednit relativně vysoké zdanění nízkopříjmových zaměstnanců.
Z analytické studie tak vyplývá, že změna stávajícího modelu není nezbytná a přinášela by více rizik. „S ohledem na aktuální politickou diskuzi však přesto studie představuje tři možné alternativy jako analytické scénáře,“ objasňuje Klára Smejkal. Jsou jimi: (1) plošný poplatek na domácnost, (2) samostatná daň a (3) financování ze státního rozpočtu s posílením ústavních pojistek, aby jeho změna vyžadovala širší parlamentní konsenzus místo pouhé většiny ve sněmovně. Tyto scénáře zároveň ukazují, že navrhnout a implementovat funkční náhradu poplatkového modelu bez vzniku nových významných rizik je institucionálně i politicky náročné.
Situace v Evropě
V Evropě lze rozlišit dva hlavní modely financování médií veřejné služby: přímé financování veřejností a financování ze státního rozpočtu. Oba hlavní modely jsou v Evropě přibližně stejně rozšířené a ve většině zemí je doplňují příjmy z reklamy a dalších komerčních aktivit, které však mají pouze vedlejší význam.
Pro hodnocení jednotlivých modelů lze použít osm analytických kritérií vycházejících ze zákonného rámce, zejména z EMFA, z mezinárodních doporučení k fungování médií veřejné služby a z odborné literatury: (1) nezávislost na politické moci; (2) adekvátnost a udržitelnost financování; (3) předvídatelnost; (4) spravedlnost (z hlediska vymezení okruhu plátců i výše příspěvku); (5) transparentnost; (6) odpovědnost a vztah k veřejnosti; (7) administrativní náročnost a náklady na správu systému; a (8) kompatibilita s digitálním mediálním prostředím.
Komparativní analýza ukazuje, že jednotlivé modely financování a jejich varianty se z hlediska většiny kritérií významně liší.
Přímé financování od občanů
- Dosahuje lepších výsledků v oblasti politické nezávislosti, adekvátnosti a předvídatelnosti financování (např. Německo, Velká Británie, Portugalsko), a to i díky vyšší transparentnosti a přímé vazbě mezi veřejností a financovanou institucí.
- Stabilitu tohoto modelu lze dále posílit nástroji, jako je automatická valorizace výše poplatku (Česko), stanovení výše poplatku nezávislým orgánem (Německo) nebo víceletý finanční rámec (Velká Británie).
- Jeho slabinami zůstávají vyšší administrativní náročnost a nižší míra sociální redistribuce.
Financování ze státního rozpočtu
- Vykazuje v řadě dimenzí vyšší míru rizika a méně příznivé výsledky, zejména pokud jde o politickou nezávislost, transparentnost, adekvátnost a předvídatelnost financování i odpovědnost vůči veřejnosti, mimo jiné proto, že oslabuje přímou vazbu mezi občany a médii veřejné služby.
- Je citlivější na politický kontext a výkyvy politického cyklu, což může negativně ovlivňovat nezávislost, dlouhodobé plánování i přiměřenost financování (viz např. zkušenosti ze Španělska, Francie, Estonska, Slovenska nebo Maďarska). V zemích s vysokou mírou politického konsenzu a stabilní politickou kulturou respektující nezávislost médií veřejné služby může fungovat relativně efektivně (např. Norsko, Dánsko), avšak ani zde není zcela imunní vůči politickým zásahům.
- Jeho výhodou je naopak nižší administrativní náročnost a potenciálně vyšší míra sociální spravedlnosti v případě progresivního daňového systému.
Plánované zrušení části poplatků
Analytická studie navazuje na akci „S poplatky, nebo bez? Expertní panel k možnostem financování médií veřejné služby v ČR“, která na FSV UK proběhla začátkem března 2026. Obě aktivity reagují na aktuální debatu o změně financování médií veřejné služby, kterou současná vláda otevřela ve svém programovém prohlášení.
V něm počítá se zrušením televizních a rozhlasových poplatků, ale konkrétní podoba ani základní obrysy navrhované náhrady dosud nebyly zveřejněny. V průběhu března 2026 pak zástupci vládní koalice oznámili, že ještě před změnou modelu financování připravují poslanecký návrh zákona, který má zrušit povinnost platby televizních a 28 rozhlasových poplatků pro firmy, osoby starší 75 let, nezaopatřené osoby do 26 let a osoby se zdravotním postižením. Podle České televize a Českého rozhlasu by uvedení této změny do praxe znamenalo ztrátu 30 % současných příjmů z poplatků.
V pátek 10. dubna 2026 pak ministr kultury Oto Klempíř po setkání s generálními řediteli ČT a ČRo uvedl, že jeho resort chystá zákon, který zruší poplatky a zavede financování ze státního rozpočtu. Zároveň uvedl, že obě média zůstanou samostatná a nebudou sloučena.
O autorkách a autorovi
doc. Mgr. et Mgr. Marína Urbániková, Ph.D.
Marína Urbániková je docentkou na Katedře mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU a nově působí také na FSV UK. Výzkumně se zaměřuje na média veřejné služby a jejich regulaci. V současnosti je hlavní řešitelkou projektu (Re)Connect: Restoring the Declining Relationship Between the News Media and the Public (2026–2028), podpořeného Grantovou agenturou České republiky (GAČR). V letech 2022–2024 byla hlavní řešitelkou projektu Re-konceptualizace role českých médií veřejné služby: očekávání, výzvy a příležitosti (GAČR).
Mgr. Klára Smejkal, Ph.D.
Klára Smejkal působí jako odborná asistentka na Katedře mediálních studií a žurnalistiky FSS MU. Ve svém výzkumu se zaměřuje na to, jak média veřejné služby vnímají různé skupiny veřejnosti a jak tyto instituce přistupují k digitalizaci svých služeb. V současné době vede výzkumný záměr v projektu OP JAK zaměřeného na problémy přístupu ke kulturnímu dědictví v digitální době (2026–2028) a byla součástí výzkumného týmu projektu Re-konceptualizace role českých médií veřejné služby: očekávání, výzvy a příležitosti.
doc. PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D.
Alice Němcová Tejkalová je vedoucí Katedry žurnalistiky na FSV UK. Od roku 2019 je členkou Executive Committee a regionální spolukoordinátorkou pro oblast střední a východní Evropy v největším srovnávacím projektu zaměřeném na práci novinářek a novinářů Worlds of Journalism Study. Od roku 2023 vede výzkumný tým FSV UK v projektu Horizon Europe Resilient Media for Democracy in the Digital Age.
doc. Mgr. Lenka Waschková Císařová, Ph.D.
Lenka Waschková Císařová působí jako docentka na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity v Brně. Ve výuce a výzkumu se zaměřuje na lokální média, vlastnictví médií, proměny novinářské práce a transformaci mediálních trhů. Je autorkou monografie The Margins of Journalism a autorkou časopiseckých článků a kapitol v knihách na související témata.
doc. Mgr. David Klimeš, Ph.D.
David Klimeš působí na Katedře žurnalistiky na FSV UK. Věnuje se historii českých médií a ekonomice médií. Působí i jako novinář.
doc. Mgr. Andrea Hanáčková, Ph.D.
Andrea Hanáčková spoluzaložila studijní program Televizních a rozhlasových studií na olomoucké Filozofické fakultě Univerzity Palackého (Katedra divadelních a filmových studií). Tématu médií veřejné služby se věnuje teoreticky a kriticky v řadě odborných studií, publicisticky jako blogerka (Dok.Revue) a zároveň prakticky jako dokumentaristka.
Egon Havrlant
