Sedlákům podle ochranářů navíc aplikace těchto přípravků nepomůže, protože populaci přemnoženého hraboše stejně nevyhubí. „Naopak jim uškodí, protože zlikviduje predátory, kteří – na rozdíl od granulí rodenticidů – pomáhají zemědělcům každý den,“ uvádí Zuzana Kučerová z Českého svazu ochránců přírody.
„Již z aplikací jedu Stutox II na přelomu let 2019-2020 je mnoho zkušeností, dokazujících, že i při aplikaci do nor způsobují tyto prostředky řadu „vedlejších“ úmrtí, včetně vzácných a chráněných druhů. Zdokumentovány jsou jak primární otravy zajíců nebo bažantů, tak otravy sekundární, tedy živočichů, kteří se otrávenými hraboši živí, například čápi,“ říká Kučerová.
Právě pro tato rizika, které jsou známá, bylo mezi resorty zemědělství a životního prostředí domluveno, že přesná pravidla použití těchto rodenticidů budou tentokrát projednána i s odborným orgánem ochrany přírody – Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. K tomu však podle ochránců přírody již nedošlo a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský vydal svá nařízení povolující aplikaci Stutoxu II a Ratronu GW dříve, než k nějakým konzultacím došlo.
Zemědělcům mohou hrozit vysoké postihy
Český svaz ochránců přírody je přesvědčen, že toto povolení k aplikaci rodenticidu nestačí. Tam, kde je riziko otravy zvláště chráněných druhů (což je v podstatě kdekoliv) by před každým použitím rodenticidu měla být udělena výjimka orgánem ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny právě z důvodu vysokého rizika ohrožení zvláště chráněných druhů živočichů. Ve veřejném prostoru se sice šíří názor, že mimo vymezené zóny výskytu vybraných zvláště chráněných druhů, jako je např. křeček nebo sova pálená, taková výjimka nutná není, odborníci Českého svazu ochránců přírody jsou však přesvědčeni, že pokud dojde k úhynu zvláště chráněných živočichů v prokazatelné souvislosti s tímto jedem, zemědělcům hrozí vysoké postihy a aplikací těchto rodenticidů bez výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů se tak vystavují značnému riziku.
„Zkušenosti navíc ukazují, že i když se zemědělcům podaří hraboše na konkrétním poli vyhubit, do tří měsíců ho obsadí hraboši žijící na sousedních pozemcích. Naopak, predátorů – ať již jde o dravé ptáky, sovy, volavky, jeřáby či čápy – je samozřejmě mnohem méně než hrabošů, a jejich populace jsou tedy při případné aplikaci jedu mnohem zranitelnější,“ uvádí Kučerová.
Podobný problém se podle ní řešil před šesti lety, kdy Český svaz ochránců přírody apeloval na prevenci spočívající právě v posilování populací přirozených nepřátel hrabošů a také na nezbytné změny v krajině. „Jsme o šest let dále, v těchto záležitostech se nezměnilo téměř nic a opět se vše řeší trávením naší přírody,“ uzavírá Kučerová.
Vlastimil Blaťák
