Zpráva o vyhlášení republiky dorazila do Olomouce až večer. Telegram přivezl z Prahy úředník

Na 28. října 1918 Olomouc nereagovala okamžitě, jelikož zpráva o vzniku Československa se do města dostala až večer. Místní představitelé se o událostech dozvěděli prostřednictvím telegramu, který přivezl důstojník a úředník, a následně se k nim připojili další vlastenci v Národním domě.

Osmadvacátý řjen roku 1918 se v Olomouci nesl ve znamení příprav na vyhlášení samostatného československého státu, o kterém se v té době už s jistotou vědělo, že se blíží. České obyvatelstvo s nadšením očekávalo zásadní změny a Okresní národní výbor byl na vyhlášení republiky připraven.
Město se na vyhlášení republiky chystalo dva dny dopředu. Národní výbor byl založen již předem
Olomoučtí čeští politici věděli, že se konec Rakouska-Uherska blíží. Již 26. října 1918 vytvořili Okresní národní výbor, který měl na starost hladký přechod moci.
Zpráva o vzniku Československa se do města dostala až večer. Místní představitelé se o událostech dozvěděli prostřednictvím telegramu, který přivezl důstojník a úředník. Telegram se poté dostal k některým místním vlastencům, jako byl právník a poslanec  Richard Fischer, a informaci sdělili dalším členům Národního výboru v Národním domě. 

„V Olomouci 29. října. Zpráva o prohlášení československé samostatnosti došla do Olomouce včera o 10. hodině večerní a vyvolala všude, kde vešla ve známost, obrovské vzrušení a nadšení. Okresní národní výbor byl ihned svolán a zasedal pozdě do noci, zabývaje se přípravami pro dnešek. Dnes ráno byla oznámena slavná událost obyvatelstvu zvláštními vydáními českých listů. Hned byly vyvěšeny prapory v barvách českých, moravských a slovanských. Již o 9. hodině dopolední zahájeny byly průvody městem. Jejich střediskem byl Národní dům. První přišli před Národní dům studenti školy hospodářské s prapory za zpěvu národních písní. Národní výbor sestavil občanskou národní stráž z dobrovolných členů, kteří se sami přihlásili, a korporativně oznámil úřadům civilním, vojenským i železničním, že přejímá vládu. Všechny úřady i německá radnice vyšly Národnímu výboru v každém ohledu vstříc. Zatím konala dobrovolná národní stráž služby bezpečnostní na ulicích a na náměstích. Městská policie se venku neobjevila, byla však dána Národnímu výboru k dispozici. Ulice a náměstí se zvolna plnily lidem. Několik německých důstojníků, studentů a slečinek uspořádalo pod vedením záložního nadporučíka Opitze, pověstného učitele tělocviku zdejších turnerů, provokační buml [podle vzpomínek Františka Smrčky naopak nadporučík Opitz provokacím zabránil – pozn. aut.]; byli samou radnicí napomenuti, aby toho nechali. Po 2. hodině odpolední černaly se již ulice obecenstvem slavnostně nadšeným. Z olomouckého okolí přišly velké průvody lidu s prapory. V čele průvodů kráčely slavnostně oblečené a ověnčené děti. O půl 3. hodiny odpolední přišla před Národní dům vojenská kapela. Od Národního domu šel manifestační průvod čítající na 32 000 osob [podle jiného zdroje 25 tisíc – pozn. aut.] s nesčetnými prapory po městě. Vojáci se přidružovali a stávali se dobrovolnými pořadateli průvodu, postupujíce zejména při Národním výboru jako pohyblivý špalír. Hudebníci měli národní odznaky a kokardy. Průvod trval přes dvě hodiny. Zastavil se před radnicí, kde z balkonu zavlály prapory v národních barvách. Z balkonu radnice promluvili dr. Fischer, obchodník Časný (soc. dem.), poslanec Okleštěk, redaktor Světlík a redaktor Mlčoch o významu dnešního dne. Lid vyslechl s jásotem pronesené řeči, po nichž zahrála vojenská hudba Kde domov můj? a Hej, Slované! Veškerý zástup zpíval s hudbou. Nakonec promluvil také jeden důstojník nadšenou řeč k vojsku,“ popisovaly tehdejší událost Selské listy.

V reakci na telegram se podle dobových svědectví vojenská kapela v Národním domě rozezněla písněmi „Kde domov můj“ a „Hej Slované“. Zpráva se následně dostala do redakcí novin, a tak se v Olomouci stala událost zřetelnou hned následující ráno. 
29. října 1918 tak byl vyvěšen prapor ve slovanských barvách na Fischerově domě, což bylo Němci považováno za „vlastizradu“. Samotné převzetí moci Okresním národním výborem proběhlo pokojně. Německé vedení města, včetně starosty, nakonec nekladlo odpor.
Olomoučané už od rána četli v ulicích horké politické novinky a odpoledne se pak městem valil slavící zástup asi třiceti tisíc Čechů z Olomouce a širokého okolí. Vyhrávala jim k tomu vojenská muzika, která se k oslavám přidala.
Vlastimil Blaťák