Celé to vzniklo kolem roku 2013: do politiky naráz vtrhllo hnutí ANO, které náhle rozbouralo zavedené pořádky, vzniklé někde v půsorysu opozičních smluv, mezi prý že pravicovou ODS a prý že levicovou ČSSD, v praxi chápej parodií na pravici, parodii na levici, hrubý výsměch lidem, no a už nic víc.
Se všemi relevantními výhradami k osobě Andreje Babiše (samozeřjmě nejen) se ale jednalo o politickou sílu, jejíž nástup se dal čekat. První vlaštovkou byl v tomto smyslu projekt Věcí veřejných, který jednoznačně ukázal, že jsou lidé Paroubkem a Topolánkem na ultimum otráveni a jsou dávno připraveni volit nejspíš protestně. Pro populisty je krize stran a lídrů vždycky živná půda.
Tehdy vznikl antibabiš, jako prosté vyděšení z faktu, že si někdo dovolil nastoupit na předem nalajnované hřiště a vzít si kus dortu, aniž by se ptal. Jako bezprostřední reakce byl antibabiš v pořádku, je však velmi smutné, že ani po dvanácti letech nepředvedl demokratický tábor vlastně o moc víc.
Zakopal si tím dál cestu, a v řadě případů už navždycky. ČSSD už dnes vlastně, ODS se z třináctého roku nevzpamatovala dodnes a jen berlička koalice Spolu z ní dnes ještě činí relevantní sílu. Dvanáct roků nikdo nepochopil, že je čas jít dál. Jak?
Jednoduše spoluprací i s vítězem voleb. A pokud ne spoluprací, tedy aspoň respektem, který by z ANO neučinil solitéra, který sbírá dál protestní hlasy, po více než desetiletí už skoro absurdně, ale partnera, jenž obrousil hrany, zjemnil svoji rétoriku a přistoupil spoluprací na pravidla, vlastní naší politické kultuře.
Tradiční strany tuto šanci propásly, a výsledky teď mají na talíři. Osobně bych za nejhodnější povolební koalici považoval ANO a STAN, neboť taková spolupráce by znamenala navázání dialogu a návrat k denní práci, opuštění vyhrocené rétoriky, která nikam nevede – jak nám řekl obsah všech volebních uren v zemi.
Olomoucký kraj: Celá řada překvapení, celá řada otázek
V Olomouckém kraji nám přinesly volby celou řadu překvapení, ale také otázek. Nezvolení Hany Naiclerové je rozhodně na prvním místě v celé řadě údivů, které nyní zažíváme, a nakolik napomohl vymyšlený „skandál“, vypuštěný před volbami určitými regionálními „médii“, si netroufám soudit. Bylo to však nefér, bylo to až pod pás, a výsledek teď je, jaký nyní je.
Jako poslanec končí také Martin Major, což bylo očekávatelné už s ohledem na primárky, které v ODS poslaly výš Petra Sokola. Co bude dál s Majorem, nyní těžko říci, ODS je v Olomouci v opozici. Třeba by chtěl být ředitelem Hospodářské komory, což by v Olomouci přineslo nejednu vtipnou situaci.
Jako velmi příjemné překvapení vnímám zvolení Zdeňky Blišťanové. Znám ji jako empatickou a noblestní dámu, velmi lidskou, vzdělanou a slušnou, a přesně takové poslance chci v regionu mít.
Z kategorie nepříjemných překvapení je opětovné zvolení Zuzany Majerové, byť ve Zlínském kraji. Nechci nyní připomínat stranickou minulost ani její slavné neschopenky, s tím se mohou vypořádat jenom její voliči.
Eurospolancům pak přeji trpělivost s Antonínem Staňkem. Paradoxně tam škod napáchá snad nejméně.
Vlastimil Blaťák
