Ministerstvo obrany České republiky, Odbor pro válečné veterány a válečné hroby, se obrátilo na Statutární město Prostějov s žádostí o spolupráci při přemístění ostatků výsadkáře kapitána Bohumíra Martínka, který byl dosud pohřben na hřbitově Perlacher Forst u Mnichova. Po exhumaci a repatriaci byly jeho ostatky uloženy dnes, 31. 10. 2025, na městském hřbitově v Prostějově.
„Na základě žádosti ministerstva bylo na hřbitově v ulici Brněnská vytipováno Klubem výsadkových veteránů důstojné místo pro zřízení válečného hrobu. Nachází se ve skupině č. 10, v blízkosti dalších významných hrobů, o které pečuje Statutární město Prostějov – například hrobu generála Dudy, společného hrobu vojáků padlých v 1. a 2. světové válce či hrobu letců, kteří položili životy během 2. světové války,“ uvedl náměstek primátora pro oblast komunálních služeb Jiří Pospíšil.
Primátor města František Jura k tomu dodává: „Je pro nás velkou ctí, že se můžeme podílet na tom, že ostatky kapitána Bohumíra Martínka spočinou na prostějovském hřbitově. Kapitán Martínek je symbolem odvahy, vlastenectví a oběti za svobodu. Je naší povinností zajistit, aby byl důstojně připomínán i pro budoucí generace. Jeho hrob bude následně zařazen do seznamu významných hrobů.“
Zásadní roli v realizaci celého projektu sehrává Klub výsadkových veteránů Prostějov, který přesun ostatků a pietní uložení organizuje. Klub zároveň uhradí polovinu nákladů na zřízení hrobového místa a bude o něj i nadále pečovat. „Naši předchůdci, hrdinové druhé světové války, stateční výsadkáři jako Bohumír Martínek, jsou vzorem pro každého vojáka speciálních sil a je naší ctí a zároveň morální povinností podílet se na zachování jejich odkazu i pro generace příští,“ zdůraznil za Klub válečných veteránů generál Ondrej Páleník.
Prostějovský rodák a vlastenec kapitán Bohumír Martínek
Narodil se 21. března 1916 v Prostějově v Plumlovské ulici č. 28 v rodině strojního zámečníka továrny Wichterle a Kovářík Jana Martínka (*13.5.1879 Prostějov + 6. 11. 1948) a jeho manželky dámské krejčové Zdeňky rozené Kressové (*3.11.1886 Prostějov). Měl starší sestru Miladu (*10. 11. 1907 Prostějov). Sestra Marie zemřela krátce po narození v roce 1909. V Prostějově bydlel s rodiči na adresách Partyzánská 21 a Svatoplukova 33 (rodiče po roce 1945 bydleli v Prostějově v ulici Sádky 15 a maminka od roku 1948 v ulici Sportovní 13).
Od dětství rád sportoval a byl aktivním členem prostějovského Sokola. Studoval na reálném gymnáziu a 30. května 1935 zde maturoval. Chtěl se stát vojákem z povolání. 1. října 1935 nastoupil dobrovolně základní vojenskou službu u 2. baterie dělostřeleckého pluku 108 v Hranicích. 3. října téhož roku mu byl přiznán statut aspiranta a byl odveden do důstojnické školy těžkého dělostřelectva v Bratislavě, kterou absolvoval v květnu 1936 v hodnosti četaře aspiranta. Poté absolvoval spojovací kurz pro důstojníky dělostřelectva v Olomouci. V září 1937 začal studovat na Vojenské akademii v Hranicích. 15. září 1938 byl vyřazen v hodnosti poručíka dělostřelectva. Nadále sloužil u své jednotky jako velitel spojovací čety. Po německé okupaci a vzniku protektorátu byl armády vyřazen – a to 1. dubna 1939. Absolvoval živnostensko-obchodní kurz a od září 1939 pracoval jako úředník exportní kanceláře v továrně Wikov. V této době navázal milostný vztah s Libuší Vrbkovou (*21. 11. 1921 Třebíč) a poznal blíže její rodinu a mladšího bratra Františka.
17. února 1940 se z Prostějova odhlásil a přestěhoval se do Litomyšle, kde pracoval jako referent na Okresním úřadu. To už byl definitivně rozhodnutý odejít za hranice. Začátkem měsíce března 1940 se vydal na cestu přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Bejrútu, odkud lodí Ville d´Amiens dorazil 28. března do Marseille a 29. března se prezentoval v Adge. V rámci 1. československé divize sloužil jako spřežní důstojník u 3. baterie dělostřeleckého pluku. Dělostřelci však do bojů ve Francii nezasáhli a Bohumír Martínek se evakuoval na palubě lodi Viceroy of India do Velké Británie, kam připlul 7. července 1940. Byl přidělen k důstojnické baterii dělostřeleckého oddílu 1. 25. října 1941 byl povýšen do hodnosti nadporučíka dělostřelectva a vykonával funkci spojovacího důstojníka 4. baterie. Jako dobrovolník podal přihlášku do programu zvláštních operací v okupované vlasti a v červnu 1942 byl jako vhodný adept odeslán do základního sabotážního kurzu STS 2 v Bellasis u Dorkingu. Potom absolvoval parašutistický výcvik na STS 51 v Ringway u Manchesteru. Od 27. července 1942 byl přidělen do výcvikového střediska STS 46 v zámečku Chicheley Hall, který byl určen výhradně pro budoucí parašutisty do okupovaného Československa.
6. prosince 1942 byl jmenován velitelem výsadkové skupiny BRONSE s termínem výsadku 14. – 15. března 1943.Skupina byla vybavena radiostanicí s označením Blanka a byla pověřena zpravodajskými úkoly na západní Moravě a k vysazení byl vybrán prostor u Jedovnice. Všichni členové výsadku byli samozřejmě vybavení falešnými legitimacemi. Bohumír ji měl na jméno Bohumír Mrázek a byla vydána Okresním úřadem v Prostějově. Zástupcem velitele a šifrantem byl četař František Vrbka, dalším členem výsadku byl radiotelegrafista Antonín Kubec.
Jeho přítelem a bojovým druhem byl František Vrbka (*15. 7. 1924 Bystřice nad Pernštejnem), který se Prostějova přistěhoval v roce 1939 s rodiči. Jeho otec František Vrbka se zde stal ředitelem berního úřadu. František přáteli nazývaný Fanek studoval 4. ročník reálky a následně se rozhodl utéct z protektorátu. Nelehkou cestou a po několika pokusech o přechod hranic se Slovenskem a Maďarskem se dostal nejprve do Francie a v Adge u 3. dělostřelecké baterie se setkal s Bohumírem, který nad ním převzal patronát. Prodělal různé kurzy a výcvik. Udělal si také maturitu ve Witchurch, absolvoval školu pro poddůstojníky v záloze a také prošel kurzem a byl zařazen do skupiny Bronse.
Do Martínkových příprav zasáhla hospitalizace 27. září 1942 ve vojenské nemocnici z důvodů zánětu slepého střeva. Do dalších příprav na akci se mohl zapojit až koncem ledna 1943 po úspěšné operaci a rehabilitaci v zotavovně pro důstojníky v Bridgnorthu.
Letoun Halifax Mk. II. BB 28 (NF-O) od 138. perutě zvláštního určení RAF vzlétl krátce před půlnocí 14. března 1943 do vzdušného prostoru v okolí Mnichova v Bavorsku. Zde se dostal do zničující palby baterie německého protiletadlového dělostřelectva a ve 23:43 hodin se zřítil v plamenech poblíž mnichovského letiště Neubiberg. Celá posádka zahynula 14. března 1943. František Vrbka zemřel na následky těžkých popálenin v lazaretu SS v Praze-Podolí 23. března 1943. Jeho zpopelněné ostatky byly uloženy na neurčité místo hřbitova v Praze-Ďablicích. Ostatky Bohumíra Martínka byly uloženy na hřbitově v perlacherském lese u Mnichova. Posmrtně mu byla udělena Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F-VB (7. 3. 1944), Československý válečný kříž 1939 (25. 10. 1945) a Kříž obrany státu (12. 9. 2025) a byl povýšen in memoriam do hodnosti štábního kapitána dělostřelectva.
Martínkovi rodiče byli od září 1942 do konce války internováni ve Svatobořicích. Sestra Milada byla učitelkou a žila v Brně, kde se 14. června 1936 provdala za Františka Bulu. Potom bydlela s rodinou v Uherčicích u Znojma. 6. října 1938 se manželům Bulovým narodila dcera Helena, kterou Bohumír ještě jako malinkou zažil a měl ji velmi rád. Bohužel další osudy rodiny nejsou známy.
Bohumír Martínek si vedl deník. Ukázky z něj byly uveřejněny ve sborníku Svým nesmrtelným vydaném Sokolskou župou prostějovskou. O tomto deníku bohužel nevíme nic bližšího a ani neznáme, jestli se zachoval. V publikovaných ukázkách najdeme zápisy určené mamince ke Dni matek, tatínkovi k svátku a narozeninám. Popisuje zde návštěvu prezidenta Edvarda Beneše u jednotky. Svoje blízké velice miloval a těšil se na návrat domů.
Poslední zápis v deníku má datum 12. března 1943
Moji milovaní rodiče!
Dnešním dnem se s Vámi loučím, protože jedu velmi brzo do republiky zpět. Je teď 7: 30 hodin a houkají sirény na poplach. Bomby ještě nepadají. Již v předešlých svých deníkových záznamech jsem Vám za všecko poděkoval a dneska to dělám ještě jednou. Děkuji Vám za všecičko, co jste pro mě udělali a v případě mé smrti bohužel už se s Vámi nesejdu. Mám Vás hrozně rád všechny, Milku a Helenku a ostatní. Morálně jsem dobře připraven a nemám strach.
Všechno nejlepší Vám přeje a Vás líbá vděčný Bohuš
Některé jeho dopisy s Františkem Vrbkou byly uveřejněny v publikaci Jana Břečky „…někdo musel zemřít za to, aby jiní se měli v budoucnu lépe…“ Tuto korespondenci získalo Historické oddělení Moravského zemského muzea v Brně na podzim roku 2022 jako akvizici od synovce příslušníka výsadkové operace POTASH Josefa Vrbky-Machovského.
Bohuš či Božek se však bohužel domů k milované rodině nevrátil a už tak neuslyšel tátova slova „Tak ty dacane, už jsi zase doma.“ Místo toho obdržel otec soudní rozhodnutí o prohlášení syna za mrtvého ze dne 14. 9. 1943, a to také bylo zapsáno do knihy úmrtí města Prostějova na konec zápisů roku 1943.
Jméno Bohumíra Martínka je uvedeno na pamětní desce obětí 2. světové války z řad členů Sokola I Prostějov v sokolovně na Skálově náměstí (evidováno jako válečný hrob CZE – 7108-07525). Dále na pamětní desce v budově bývalé reálky (nyní SOŠ náměstí E. Husserla 1). Od 31. října 2025 jej bude připomínat i místo posledního odpočinku na městském hřbitově v Prostějově. Jeho jméno je také uvedeno na pomníku československým vojákům ve skotském Arisaigu.
Hana Bartková
