V Kobylé nad Vidnávkou stojí v místech, kudy se před rokem prohnala velká voda, dveře. Jsou přípomínkou toho, že v místě stál dům, a přesně před rokem zde lidé bojovaly nejen o své majetky, ale o životy.
Pán, kterému dům patřil, byl díky Bohu pojištěn a mohl by si postavit dům nový, peníze dostal. Jenže nemůže. Obec mu odmítá prodat stavební pozemek v lokalitě Annín, což je jediná možná rozvojová plocha nejen v Kobylé. V údolí podél řeky Vidnávky po povodních stavět nelze.
Důvodem, proč nelze stavět na Anníně, je chystaný větrný park. Elektrárny o výšce nad 200 metrů, které zcela zničí krajinný ráz i jakékoli možnosti obce k budoucímu rozvoji, zde plánuje investor, jehož postupy jsou na hraně etiky a zákonnosti. Občané se vzbouřili.
Setkání iniciativ z celé republiky nastartovalo spolupráci. Čtvrtkilometrové elektrárny se netýkají jenom Rychleb
Odstrašujícím příkladem budiž polské příhraničí. V Grodkowě, asi jen padesát minut jízdy od Kobylé, dnes stojí elektráren padesát, se srovnatelnou výškou. Pohled, zvláště v noci, kdy oslepující červená světla straší do noci, je příšerný. I Poláci se snahám tamějších investorů bránili, stavby ale už začaly růst a slouží jako odstrašující příklad.
V neděli se v Kobylé nad Vidnávkou potkali zástupci několika občanských iniciativ z celé České republiky i ze Slovenska. Lidé nechtějí jít polskou cestou, vyměňují si zkušenosti a snaží se pracovat společně.
„Setkalo se více iniciativ, kterých se to týká, svolavatelem byla naše iniciativa Rychleby nedáme,“ uvedla pro Hanácké novinky aktivistka Jana Třetinová. Nejen podle jejích slov jsou totiž praktiky investorů všude stejné: nejdříve proběhne podivná dohoda se starostou, poté se zastupitelstvem, které projekt odhlasuje, teprve potom se to dozví lidé. Následují referenda a zoufalá snaha šílený projekt ještě nějak zastavit.
Setkání se zúčastnila i poslankyně Hana Naiclerová (STAN), která je pevně rozhodnutá za lidi v místě bojovat. „Sešli se tam lidé nejen z Rychleb, ale i z Dřevohostic nebo z Moravského Berouna. Jsou semknutí,“ říká Naiclerová. Sama už za svou aktivitu cítí výrazné politické tlaky. „Už mi volali pánové Hart a Polívka (investoři, pozn. red.), že mi to chtějí vysvětlit. Není třeba, mám veškerou dokumentaci. Smlouvy jsou jednostranné, investor může všecjhno, obec nesmí nic,“ dodává.
Mezi lidi potom prosakují informace, podle nichž je na Slovensku sazba pro starostu 25 tisíc euro a pro poslance 50 tisíc euro. Nakolik je informace blízká pravdě, je samozřejmě těžko ověřit.
Co s vysloužilými elektrárnami? Sliby se slibují, skládky se skladují
Podstatným bodem příběhu je také možnost budoucí likvidace dosloužilé elektrárny. Firmy investorů sice mají tento boj ve smlouvách ošetřen, pokud by ale jednotlivá „eseróčka“ (na každou elektrárnu jedno) řeba zanikla, mateřská firma zodpovědnost podle smlouvy nepřevezme.
Reálně tak hrozí, že za dvacet let zůstanou stát nad krajinou obří torza a obce nebudou mít peníze k jejich ekologické likvidaci. Jak to všechno může asi dopadnout, ukazuje příklad z Jiříkova, kde se na skládce objevil nelegální odpad z Německa. Jednalo se o rozemletý sklolaminát právě z vrtulí vysloužilých větrníků.
Ekologických aspektů je ale více. Jde i o kotvení takto obřích staveb, které předpokládá zapuštěné piloty až sedmdesát metrů hluboko, existuje tudíž obava o podzemní vodu. O hnízdění orla mořského se už v lokalitě zajímají ornitologové.
„Už jsem kontaktovala ministerstvo při životní prostředí i ornitologické spolky. Samozřejmě uvidíme, kdo bude sedět na ministerstvu po volbách,“ uzavírá Naiclerová.
Volby přitom budou pro obyvatele dotčených obcí mimořádně důležité. Během nich proběhnou i referenda o případném zastavení staveb.
Občanům tak nezbývá, než doufat.
Vlastimil Blaťák
