Pohřebiště, kde bylo pochováno na 700 vojáků rakouské, ruské i francouzské armády, vzniklo u polní nemocnice zřízené v prostorách veselíčského zámku. V roce 1905 zde byl postaven památník – obelisk z leštěné žuly se stříbřeným křížem a nápisy v češtině i azbuce, který vzdává hold mužům, jimž byl dopřán poslední odpočinek daleko od domova.
Dnes, o 120 let později, se Přerov rozhodl obnovit část oplocení, které chrání toto pietní místo. „Ve čtvrtek 31. července byla uzavřena smlouva o dílo se společností, která provede opravu poškozených dřevěných prvků. Cena za práce činí 358 tisíc bez daně. Dokončení je plánováno do konce letošního roku – a to s ohledem na dodací lhůty potřebného materiálu,“ informoval Petr Školoud z odboru majetku města. A náměstek primátora Miloslav Dohnal dodává: „Tato obnova není jen technickým zásahem, ale i projevem úcty k minulosti. Památník i pohřebiště zůstávají svědky dějin a připomínkou historie.“
Místo odpočinku
Za napoleonských válek – po bitvě u Slavkova – byla v roce 1805 zřízená ve veselíčském zámku vojenská polní nemocnice. Jejich služeb bylo využíváno do roku 1806. Mnoho vojáků zde zemřelo, a to buď‘ následkem ran, nebo horečnatých onemocnění. Jen za pět měsíců trvání nemocnice bylo zaznamenáno 82 mrtvých.
Roku 1809, po několika dalších bitvách, obzvlášť po bitvě u Wagramu, byla ve veselíčském zámku zřízena vojenská polní nemocnice podruhé. Bylo sem přivezeno více než 500 mužů, z nichž bylo přes 400 raněných a nemocných a 100 mužů určených k obsluze těchto nemocných. Zámek však nemohl tolik lidí pojmout, a tak ti, kteří se už pomalu uzdravovali, byli odváženi na další místa na doléčení. Éra této druhé nemocnice trvala 10 měsíců a opět v ní řada vojínů našla smrt.
V letech 1812 a 1813 proběhly bitvy, které rozhodly o definitivní porážce císaře Napoleona, přesto byla ve Veselíčku zřízena vojenská nemocnice potřetí. Byli do ní dováženi ranění dokonce až od Lipska. Tato třetí a poslední nemocnice trvala do roku 1814. O tom, že zde byl v průběhu trvání všech tří nemocnic zaznamenán velký počet úmrtí, nesvědčí jen velké množství povozů, které poskytovalo celé okolí, ale také to, že tady působil zvláštní vojenský kněz. Mezi vojskem se šířily nakažlivé nemoci, proto není divu, že nebylo ani dostatek obsluhy, poněvadž mnozí z obsluhujícího personálu také onemocněli.
Tisková zpráva
