„Tato událost je výjimečná nejen tím, že bylo najednou letecky přepraveno větší množství ostatků hrdinů zapojených do druhého odboje, ale také tím, že byly vyzvednuty z různých míst a vztahují se k různým etapám tohoto odboje. Spojení těchto dvou skutečností dodává celé operaci mimořádný historický význam,“ uvedla ministryně obrany Jana Černochová. Všichni budou 12. září na Vítkově oficiálně přivítáni ve vlasti za přítomnosti ústavních činitelů, rodin, měst a obcí a oceněni in memoriam Křížem obrany státu ministra obrany ČR. „Jedná se o symbolické převezení a přivítání všech těchto hrdinů doma po více než 80 letech. Jsou to padlí z období září 1938 v bojích o pohraničí, vojáci padlí v roce 1943 a účastník domácího odboje popravený v roce 1944 v Mnichově,“ vysvětluje ministryně Jana Černochová.
Nalezení padlých i jejich rodin, exhumace a jejich převezení, je dílem dvou a půlleté usilovné práce nově zřízeného oddělení péče o válečné hroby a pietní místa, a potvrzuje to i nová koncepce péče o válečné hroby, kterou v letošním roce Ministerstvo obrany schválilo. „Postarat se o naše padlé, a pokud je to možné, je navrátit do vlasti, je naše povinnost,“ zdůrazňuje ředitel odboru pro válečné veterány a válečné hroby MO plukovník Robert Speychal. Repatriaci ostatků považuje za symbolickou tečku za 80. výročím vítězství v 2. světové válce. „Ministerstvo obrany tím současně uzavírá pomyslný životní kruh i pro samotné pozůstalé rodiny a regiony, odkud padlí pocházeli.“
Mezi prvními československými padlými v 2. světové válce (pozn.: válečný stav Československa s Německem byl v roce 1945 zpětně stanoven na září 1938) byli strážmistr četnictva Vilém Leher a vrchní respicient finanční stráže Ludvík Svoboda. Sudetoněmecká krize na Bruntálsku vyvrcholila 22. září 1938, kdy došlo k potyčce mezi henleinovci a posádkou liptaňské četnické stanice. Odzbrojení Vilém Leher a Ludvík Svoboda a dalších několik jejich kolegů byli v odvetě za smrt několika vzbouřenců zastřeleni. Jejich těla byla převezena do německého města Leobschütz (dnes polské Głubczyce), kde byla tajně pohřbena. Většina zavražděných byla exhumována již v roce 1939, tito dva z důvodu tragických rodinných příběhů zůstali na místě až do 19. 8. 2025, kdy s významnou odbornou pomocí Ústavu národní paměti Polské republiky (Instytut Pamięci Narodowej) byli vyzdviženi.
Šest členů paraskupiny SOE Iridium a Bronse zahynulo poté, co byl jejich letoun sestřelen 14. března 1943 v blízkosti Mnichova. Operaci Iridium tvořili nadporučík Miroslav Špot, nadporučík Miroslav Křičenský, rotmistr Vladislav Soukup a radista desátník Bohumír Kobylka. Jejich úkolem bylo organizovat odboj, provádět zpravodajskou činnost a informace předávat prostřednictvím radiostanice Anna do Londýna.
Cíl operace Bronse byl obdobný – organizovat odboj a provádět zpravodajskou činnost na území protektorátu. Informace měli do Londýna vojáci předávat prostřednictvím radiostanice Blanka. Skupinu tvořili velitel nadporučík Bohumír Martínek, radiotelegrafista desátník Antonín Kubec a četař aspirant František Vrbka. „Ten jako jediný pád letadla přežil, byl odvezen gestapem do pražské nemocnice v Podolí, kde ale na následky zranění zemřel. Dlouhou dobu se myslelo, že je pohřben v Ďáblicích, dnes po usilovné badatelské práci historiků našeho odboru ale víme, že jeho ostatky spočívají na čestném pohřebišti ve Strašnicích,“ vysvětluje plukovník Speychal.
Posledním je Josef Doskočil, kolínský politik, který působil v protinacistickém odboji v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. V říjnu 1942 jej zatklo gestapo a byl obviněn z velezrady. Lidový soudní dvůr v Norimberku jej odsoudil k trestu smrti, rozsudek byl vykonán 12. září 1944 ve věznici Stadelheim.
Exhumace v Německu proběhly již v polovině roku 2024, posléze se podle Speychala vyhledávaly rodiny a domlouvaly jednotlivé pohřby. O mnichovskou exhumaci se významně zasloužil prezident republiky Petr Pavel domluvou s bavorským premiérem.
Vyzvednutí ostatků v Polsku je naopak záležitostí uplynulých hodin. I přes existenci pomníku na místě uložení padlých v Hlubčicích neměli historici stoprocentní jistotu. „Díky usilovné badatelské práci amatérského historika pana Vaňourka jsme získali svědectví možného uložení. Při exhumačně-archeologických pracích 19. srpna bylo naše snažení korunováno úspěchem – nalezením ostatků obou hrdinů. Nálezy velkých a zachovalých částí stejnokrojů četnictva a finanční stráže a velmi osobních věcí, které budou předány po 87 letech rodinám, potvrdily jednoznačně jejich totožnost. Tyto chvíle i s telefonáty rodinám přímo z místa patřily k velmi emotivním a dodaly zadostiučinění námi iniciovaného úsilí,“ dodává Speychal.
Rakve dnes byly celou cestu zpět do ČR zahaleny do státní vlajky a doprovázeny vojenským kaplanem podplukovníkem Vladimírem Hudouskem a Čestnou stráží AČR. Po přistání byly naloženy a odvezeny do depozitáře Vojenského historického ústavu. Poté budou 12. září převezeny na Vítkov ke slavnostnímu ceremoniálu. „Ostatky pak budou postupně předávány k pohřbení rodinám či městům a obcím,“ uzavírá plukovník Robert Speychal.
Kdo byl Bohumír Martínek
Bohumír Martínek byl československý voják a příslušník výsadku Brons, narozený v Prostějově. Narodil se 21. března 1916, otec Jan byl strojním zámečníkem, matka Zdeňka, rozená Kressová byla dámskou krejčovou. Měl tři sestry. Po absolvování obecné školy vystudoval reálné gymnázium v Prostějově. Po maturitě si zvolil povolání důstojníka z povolání. Základní vojenskou službu nastoupil 1. října 1935 u dělostřeleckého pluku v Hranicích, odkud byl po třech dne přeložen do důstojnické školy těžkého dělostřelectva v Bratislavě. Po jejím absolvování se vrátil zpět ke svému útvaru. V hodnosti četaře aspiranta krátce nato absolvoval spojovací kurz v Olomouci. 29. září 1937 nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. Po jejím dokončení byl jmenován poručíkem dělostřelectva a přidělen zpět ke svému pluku jako velitel spojovací čety. Po okupaci byl 1. dubna 1939 propuštěn z armády. Od září 1939 do začátku února 1940 pracoval jako úředník. 10. února 1940 opustil protektorát a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Bejrút se dostal do Francie. Zde byl zařazen k 1. dělostřeleckému pluku, bojů se ale nezúčastnil. 7. července 1940 byl evakuován do Anglie. Po přidělení k dělostřeleckému oddílu a následném přeložení k velitelské četě byl již jako spojovací důstojník povýšen na nadporučíka. Od 18. června do 23. listopadu 1942 prodělal sabotážní kurz, parakurz, spojovací a zpravodajský kurz (výcvik přerušen začátkem listopadu z důvodu operace kýly). 6. prosince 1942 byl jmenován velitelem paravýsadku Bronse. 14. března 1943 odstartovalo letadlo s výsadkem Bronse směrem k protektorátu. Nedaleko Mnichova bylo zasaženo protiletadlovou palbou, Bohumír Martínek v jeho troskách zahynul. Dne 15. března 1943 byl pohřben byl v Perlacherském lese u Mnichova (Friedhof am Perlacher Forst). Dne 28. října byl in memoriam povýšen na štábního kapitána. Česká republika několik let jednala s bavorskou stranou o přemístění ostatků. V dubnu 2025 ředitel odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany Robert Speychal oznámil, že v nejbližší době dojde k jejich převozu do ČR. Exhumace v Německu proběhla již v polovině roku 2024. Dne 22. srpna 2025 byla rakev zahalena do státní vlajky a dopravena do ČR, 12. září 2025 bude převezena na Vítkov ke slavnostnímu ceremoniálu a poté bude předána k pohřbení.
Vlastimil Blaťák
