Nacházíme se na Žulovsku, v regionu, kde mnoho firem nepůsobí, natož tak dlouho a úspěšně jako Stomix. Co děláte jinak?
Souvisí to historicky s tím, jak společnost Stomix v roce 1993 vznikla. Region, kde působíme, má historicky blízko ke stavebnictví a ke stavební výrobě. Kromě tkalcovství a jiných segmentů podnikání mělo zvláště Žulovsko a Jesenicko ke stavebnictví úzký vztah. Logicky se nabízelo umístit výrobu blízko ke zdroji surovin. Zabýváme se stavební chemií a vnějšími kontaktními zateplovacími systémy a některé z klíčových surovin se nachází blízko. Konkrétním příkladem je vápenec.
Jaké to je najímat tady kvalifikované zaměstnance? Mladí z regionu léta spíše odcházejí, sám se z toho vzorce nevyjímám.
Máte pravdu. Také já, když jsem dokončil studia v Brně, jsem hledal práci mimo region. Své první profesní zkušenosti jsem začal získávat v Praze a region na několik let opustil. Jsem ale také příkladem jednoho z mnoha, který se sem vrátil. Snažím se regionu vracet to, co mi dal v době mého dětství a dospívání. Budovat firmu, která dává lidem práci. Mám řadu známých, kteří po studiích také opustili region a i oni se do něj postupně začínají vracet. Situace se v poledních letech změnila v pozitivním slova smyslu k lepšímu. Shánět kvalifikovanou pracovní sílu je přesto složité. Lehké to není v rámci celé České republiky, protože má jednu z historicky dlouhodobě nejnižších nezaměstnaností v celé Evropské Unii. Tento kraj, který je krásný a oblíbený pro turisty, je ale také odstřižený hradbou hor od centrální části země. Kámen úrazu, se kterým se dodnes nepodařilo výrazně pohnout, je logistická a dopravní dostupnost regionu. Významné dopravní projekty, ať už v podobě tunelů pod Červenohorským sedlem, nebo v podobě modernizace železniční trati ze Zábřehu do Jeseníku, které by výrazně zrychlily nákladní i osobní dopravu, se nepohnuly z místa. Každou zimu vidíme, co se děje na Pomezí, když dodavatelé našich surovin uvíznou na jedné či druhé straně sedla. Jsou to věci, které vnímám jako hlavní brzdu rozvoje podnikatelského prostředí na Jesenicku. Stomix je malá firma. V současné době zaměstnáváme do padesáti lidí. Díky tomu, jak se staráme o naše zaměstnance a máme nastavené firemní hodnoty, máme relativně stabilní tým. Stavy doplňujeme o jednotky lidí za rok. I přesto je to složité, a to mluvím jen o dělnických pozicích. Před třemi lety jsme doplňovali náš tým o elektroúdržbáře. Měli jsme velké štěstí, že se v té době zrovna přesídlil kvalifikovaný člověk z Ostravy do našeho regionu a naše poptávka se potkala s jeho nastěhováním a hledáním práce. Nebýt toho, opravdu nevím, kde a kdy bychom sehnali kvalifikovaného elektroúdržbáře.
Funguje spolupráce s Úřady práce a se středním školstvím?
Na první část té otázky bohužel musím konstatovat ne. S Úřadem práce v Jeseníku spolupracujeme, ale je to čistě formalistický přístup. Kdyby jste se mě zeptal, kolik jsme za poslední roky přijali do firmy lidí, kteří přišli z Úřadu práce, tak to bude možná jeden. Zaměstnance si nacházíme jinak a sami. U středního školství vnímám posun pozitivním směrem. Několikátým rokem spolupracujeme s panem Kamilem Kavkou z PositivJE. Snaží se organizovat workshopy, a i díky tomu se daří víc a víc propojovat zástupce podnikatelské sféry se školami. Z mého podnětu jsme ve Stomixu předloni spustili studentské praxe, a letos už jsme u nás ve společnosti měli dva studenty z různých středních škol. Na to navazujeme letními brigádami pro studenty. Podporujeme to a snažíme se proto dělat maximum.
Existuje v otázce lidských zdrojů přeshraniční spolupráce s Polskem, pokud ti lidé nejsou tady? Nabízelo by se to.
Z našeho popudu, když jsme v letošním roce řešili doplnění personálu, a několik měsíců se nám doplnění nedařilo z místních zdrojů, jsme se poprvé zabývali myšlenkou spustit personální inzerci na polské straně. Celá řada zaměstnavatelů v regionu má mezi zaměstnanci polské občany a zkušenosti jsou dobré. Nakonec se nám doplnění z místních zdrojů podařilo a inzerce se nespustila, ale do budoucna touto cestou rozhodně chceme jít.
Vlastimil Blaťák
