Jesenicko je dnes napůl vybydlený kraj. Silné Husákovy ročníky odešly do měst za prací a kariérou, autora tohoto textu nevyjímaje. Obcím setrvale klesá počet obyvatel a určitá zaostalost je viditelná na každém kroku. Hovoří o ní i statistiky nezaměstnanosti, v příhraničí typicky vysoké.
Rozpadající se chaloupky, které nemají své obyvatele, si často bere zpátky les. Vesničky, kdysi bohaté a lidnaté, jsou malebně sice, přesto svým způsobem i zoufale roztroušeny po krajině a ztrácejí se v ní. Každé pondělí ráno se na autobusových zastávkách shromažďují nezaměstnaní a cestují na Úřad práce, a v autobuse je jich víc, než dětí, které jedou do školy.
Přesto v nás mnohdy zůstala určitá povýšenost, ta ale vůbec není na místě. Stačí překročit státní hranici a návštěvník se ocitne ve zcela jiném světě.
Proč to Polákům jde a nám ne?
Kulturní šok: Městečka jako vymalovaná a podnikaví Poláci
Rozdíl je nejvíc patrný v Českém Těšíně. Zatímco česká Hlavní třída, vedoucí k hraničnímu mostu, nabízí jen rozbité domy, hospodu, hernu, a pár někdejších provozoven se zatlučenými okny, jen pár metrů za hranicí kvete život.
Podobné je to i na Jesenicku. Bezútěšnost pohledu na obce a městečka na české straně je z metru na metr vystřídána příkladnou podnikavostí, péčí, malebností, zájmem o své okolí a v těchto dnech i festivalem, který má za sebou již déle než půlstoletí šťastné existence.
Olomoučan, zvyklý na naši vychvalovanou, ale v čase zamrzlou a značně na místě přešlapující Floru, se ocitne jako v jiříkově vidění. Žádný plotem ohrazený park, žádné vstupné, žádný dopravní chaos. Léto květin se koná přímo v historickém centru Otmuchowa, v malebných ulicích, a vstup je zcela zdarma.
„V minulých letech existovala snaha přenést akci na stadión, ale neujala se. Jsme rádi, že akci můžeme pořádat přímo v kulisách historického centra,“ říká burmistr Damian Nowakowski, se kterým jsme v pátek ráno hovořili krátce před tím, než to všechno začalo.
Léto květin jsou především květiny. A krásné
V parčíku pod Biskupským hradem už rozbalili svoje stánky prodejci květin, a prostým pohledem na první dobrou je zřejmé, že Flora se může jít schovat. K dostání je snad úplně všechno: ovocné keře, bonsaje, nespočet sazenic tulipánů, na co si jen vzpomenete. Atmosféra místa je kouzelná, květinám tu sluší stín, neumírají na sluncem propečeném Rynku a lidem je tam dobře.
Samotnému Rynku dominuje stage, na které se budou konat koncerty. Kdeže by olomoucká Flora přivítala jako hlavní bod společenské části programu kohokoli, natož pak Marylu Rodowiczovou. Jestli vám to jméno tady v Čechách nic neřekne, pak vězte, že skoro osmdesátiletá umělkyně má na kontě asi dva tisíce skladeb, které v našich podmínkách přezpívaly česky například Marie Rottrová nebo Věra Špinarová, a samozřejmě ty melodie znáte – ale o tom jindy.
Pódií je tady ale několik. Vyberete si podle žánrů, podle chuti, podle toho, jestli chcete atmosféru hlavní stage, nebo komornější scénu někde v bočních ulicích.
I koncerty jsou zdarma.
Němci, Holanďané, Francouzi i Litevci. Jenom Češi vlastně ne
Léto květin má dnes doslova mezinárodní přesah. Do Otmuchowa se podle pana burmistra Nowakowského sjedou lidé z celého Polska, ale nejenom. „Jezdí sem Němci, Francouzi, Holanďané, máme i litevskou delegaci,“ vypočítává burmistr.
Češi jsou tu taky. Ale jen ti z příhraničí, kteří o akci vědí a každý rok se na ni těší. Z vnitrozemí, pokud se tak Olomouc dá nazvat, jsem tu zřejmě sám. V hlavě mi pořád naskakuje srovnání s tou naší Florou, která je v posledních letech – přiznejme si – zoufalá.
Pavilon A obsadí jakási prapodivná expozice alias pseudoumělecká kreace, která nemá žádný smysl, nikomu se nelíbí, nikdo neví, co chce vlastně říci. Za rodinnou návštěvu zaplatíte majlant a můžete si dát i přepálenou klobásu, po které vám bude špatně. Olomouc stále žije v nějakém sebeklamu, že pořádá akci ne- li evropského formátu. Dávno to však není pravda.
A propós gastrozóna. I ta je na Létu květin skutečně na úrovni a každý stánek doslova láká. Nic si nekupuji, vyměnil jsem si jen pár zlotých na parkování, když jsem běžel na rozhovor se starostou. Teď toho dost lituji, ale jíst se dá i očima.
Lidí sem přijedou během víkendu doslova desetitisíce. Znovu se ptám, co oni dělají jinak, než my, a nenacházím odpověď. Že by to dělali srdcem?
Vlastimil Blaťák
