Máme třičtvrtě roku po povodních, jak si v Jeseníku stojíte?
Bohužel stojíme. Zatím totiž čekáme na vyhodnocení našich žádostí o finance na obnovu města. Jenom na městském majetku byla v Jeseníku škoda 600 milionů a sami to určitě nezvládneme. Máme roční rozpočet okolo 400 milionů a nechceme zastavit rozvoj města na několik let. Z regionu nám odcházejí mladí lidé a rozjeli jsme několik důležitých investičních projektů, které směřovaly například k podpoře mladých rodin a jejich motivaci v regionu zůstat. Podobně jsou na tom i ostatní obce na Jesenicku, kterých je dvacet čtyři a všechny byly zasaženy. Bez pomoci státu se z toho nedostaneme. Zatím jsme ale od státu žádné peníze nedostali.
Je květen. Proč jste doposud nic nedostali?
Teď už neplatí stav nebezpečí, vše se tedy musí řídit běžnou legislativou. Každá cesta, kterou opravujeme, musí projít celým procesem. Od studie, přes projektovou dokumentací, stavebním řízením, až po výběr zhotovitele. Tedy na každou část jsou výběrová řízení. Peníze přijdou, až je podepsána smlouva se zhotovitelem. A to všechno samozřejmě trvá. Po povodních vláda slíbila pomoc, ale je v tom zmatek. Nikdo přesně neví, kolik peněz dostaneme, a zatím jsme nedostali nic.
Ve sněmovních volbách kandidujete z Jeseníku. Co Jeseník může přinést republice a co republika Jeseníku?
Přemýšlela jsem, jestli do těch voleb vůbec jít. Ale myslím si, že jsem za ty roky jako starostka i jako krajská zastupitelka nasbírala dost zkušeností a to navíc v regionu, který se bez celostátní pomoci a pozornosti neobejde. Uvedu příklad, dlouhodobě řešíme nedostatek zubařů a praktických lékařů v celém regionu. Lidé si platí zdravotní pojištění, ale pojišťovna, která by jim podle zákona, měla zajistit zdravotní péči, svou roli neplní. A to přece nejde. Tenhle problém je dlouhodobý a politici z velkých měst to řešit nebudou, protože o něm třeba ani neví. Takových věcí je opravdu mnoho. Lidé z regionů si také zaslouží důstojné podmínky pro život.
Jaké šance má koalice SPOLU v Olomouckém kraji?
Minule jsme získali ve sněmovně čtyři místa a tento výsledek bychom chtěli minimálně obhájit. Vím, že to tentokrát bude mnohem těžší, aktuální preference mluví spíše jen o třech místech. A jsem na kandidátce čtvrtá. Udělám maximum pro to, abych uspěla — nejen kvůli tomu, co už jsem popsala, ale také proto, že si myslím, že zastoupení žen v Poslanecké sněmovně by mělo být mnohem větší.
Zmínila jste ženy. Není kandidátka SPOLU příliš maskulinní?
Je. Máme na kandidátce spoustu žen, ale na nevolitelných místech. Může to mít samozřejmě celou řadu důvodů, proč do toho ženy nechtějí. Na druhou stranu já sama to vnímám tak, že někdy je domluva s ženou opravdu jednodušší a snazší. Vyzkoušela jsem si to už ve Sdružení měst a obcí Jesenicka, kde je dvacet čtyři obcí a z toho jsme tři starostky. Když jsem se stala předsedkyní, byli tam starostové, kteří už tam byli několik volebních období a měli zažité svoje zvyklosti. Myslím, si, že jako žena dovedu věci prosadit a nasměrovat věcněji, spolupráce je pak otevřenější, lépe si dokážeme říci, kdo co potřebuje. Jsem určitě proti kvótám, žena je ale v politice pozitivní element. Má schopnost komunikace, větší empatie, a je čas, abychom dostaly zelenou.
Co přináší žena do politiky? Předpokládám, že žena neválčí. Kromě Margaret Thatcherové neznám jedinou ženu, která by rozpoutala válku.
Dokáže více naslouchat a není tak konfrontační. Dokáže situace vyhodnocovat více v klidu, je více přístupná kompromisu, a pokud se žena účastní jednání, nebývá to tak vyhrocené. Žena vidí věci z více směrů, protože je také matkou a myslí proto nejen na sebe a na prosazení svého.
Zasloužila by si Česká republika premiérku nebo prezidentku?…já vím, že odpověď zní ano, protože jsem tu otázku položil velmi sugestivně. Jinak: nazrála na to doba? Máme na to vhodnou osobnost?
Kdyby nějaká taková byla, musela by se už teď profilovat. Většina lidí kvitovala zvolení Zuzany Čaputové na Slovensku. A ona byla dokonalým příkladem ženskosti v politice, ale přitom uměla rozhodovat a říct svůj názor. A myslím, že ta doba už nazrává i u nás. Určitě je to jen otázkou času a z těch důvodů, které jsem popsala výše, doufám, že to bude spíš dříve než později.
Říká se o vás, že osobně hodně pomáháte lidem.
Jsem často i svými vlastními kolegy vyzývána, abych se tolik nevěnovala mikromanagementu. Ale moje číslo má, kdo si o něj řekne a může mi kdykoli zavolat. Je to hlavně proto, že lidé neví, na koho by se mohli obrátit, s kým by mohli komunikovat, tak to dělám já a dělám to ráda. Mají mě jako svoji starostku. Když je něco trápí a nevědí kam, píšou mně. Nemůžu je zklamat. Teď se na mě obrátila paní, má přes sedmdesát let a syna na vozíku. Potřebovala fůru drtě na zasypání díry po povodních. Proč to řešíš ty, říkají mi. Jenže komu má ta paní zavolat? Jeseník s deseti tisíci obyvateli je tak na hranici, kdy se individuální pomoc konkrétním lidem dá ještě zvládnout. Takže jsem nakonec drť pomohla sehnat a zabralo mi to pár minut. Tak proč bych nepomohla?
Vlastimil Blaťák
