Čapku pravděpodobně nechal v Olomouci člen Schlaraffie z rakouského Lince, možná proto, že byla polita inkoustem a znehodnocena. Ve sbírkách Vlastivědného muzea se zřejmě nacházela od té doby, mezi stuhami, ale stuhou zjevně nebyla. I proto upoutala pozornost, a objevil se zapomenutý klenot.
„Čapka byla v hrozném stavu., pokryta prachovými depozity, část chyběla, rolničky měla popadané. Podařilo se ji zrestaurovat, stoprocentně vyčistit už ale nešla,“ říká kurátorka historického archivu Vlastivědného muzea v Olomouci Andrea Jakubcová.
Recesistické sdružení, které lákalo divadelníky a básníky. V Olomouci schlaraffisté sídlili v Riegrově ulici
Schlaraffia byl německý recesistický a ryze mužský recesistický spolek, který byl založen 10. října 1859 v Praze. Zakladateli Schlaraffie byl ředitel Německého divadla v Praze Franz Thomé a basista téhož divadla Albert Eilers, k zakládajícím členům patřili také další německy mluvící herci a německy mluvící obchodníci, zejména židovští, sdružení ve spolku Arkadia milovníků výtvarného umění a uměleckých památek. Roku 1861 uspořádali výstavu umění na Žofíně.
Spolek existuje dodnes a němčina je stále jazykem Schlaraffie po celém světě, na našem území byl ale spolek zakázán před druhou světovou válkou. Po válce však byly některé pobočky obnoveny, např. v Jihlavě existovala pobočka ještě před několika lety. Cíli tohoto celosvětového spolku jsou přátelství, umění a humor. Schlaraffové se distancují od karnevalových spolků, s nimiž je lze lehko zaměnit kvůli jejich sklonu k humoru i kvůli jejich pestrému oblečení připomínajícímu nezasvěcenému karneval. Symbolem Schlaraffie je výr symbolizující moudrost. Schlaraffia se chápe jako hra, vníž si její členové hrají na rytíře. Jako každá jiná hra má i Schlaraffia svoje pravidla, která jsou dopodrobna uvedena v „Spiegel und Ceremoniale“.
„V Olomouci existovala odnož Schlaraffistů od roku 1881 a měli ve městě velký úspěch.Spolkovou místnost měli v Riegrově ulici, v budově, kde dnes najdeme hračky a sport, v prvním patře v zadním traktu,“ popisuje Jakubcová, která se tématem dlouhodobě zabývá. Mezi nejvýznamnější členy olomoucké odnože patřil například i Viktor Hamburger, známý majitel místní sladovny.
Olomoucká čapka zřejmě patřila bankéři z Lince. Důkaz už dnes chybí
Určitá forma hry anebo parodie na rytířské spolky našla svůj výraz také v odění všech Schlaraffistů, které připomínalo rytířské brnění. „Pouze bylo z látky. Jako naše čapka. Schlaraffové měli několik stupňů členství a tato čapka patřila nositeli toho nejvyššího – je na ní nápis Ritter Ultimo,“ ukazuje unikátní kus. Domnívá se, že původně patřila rakouskému bankéři z lineckého spolku Schlaraffie, důkaz ale dnes už přirozeně chybí.
Andrea Jakubcová doufá, že se čapku povede v dohledné době vystavit. „Zatím se žádná výstava na toto téma nechystá, ale Schlaraffia je natolik zajímavé téma, že v budoucí výstavu doopravdy doufám,“ říká.
Projekt digitalizace
Projekt digitalizace za cca 5 milionů korun zahrnoval pořízení profesionální techniky, včetně špičkového fotoaparátu, monitoru a skeneru na dvourozměrné předměty. Tyto technologie umožňují precizní dokumentaci i ochranu sbírek před fyzickým poškozením. „Mnohé předměty musíme často nejdříve restaurovat, aby mohly být digitálně zpracovány. Tento proces je sice časově náročný, ale nezbytný pro zachování autenticity a hodnoty našich sbírek,“ vysvětluje Silvie Novotná, vedoucí Oddělení péče o sbírky VMO.
Digitalizace podle ní nejen chrání sbírky, ale také je zpřístupňuje veřejnosti. Jedinečným aspektem projektu byla digitalizace fonografických válečků, zvukových záznamů starých přes 100 let. „Naše kolekce fonografických válečků patří mezi největší v muzeích ČR. Digitalizace zajistila jejich přesnou identifikaci a převedení historických záznamů do digitální podoby. Díky tomu můžeme poslouchat melodie a hlasy z minulých století,“ říká Veronika Sovková, kurátorka, Historický ústav VMO. Na projektu spolupracovali se Zvukovou laboratoří Národního muzea.
Digitalizované předměty se postupně zveřejňují na webu muzea, portálu eSbírky a v digitální knihovně Manuscriptorium, kde jsou dostupné nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti. Do budoucna chce muzeum investovat do další techniky, jako je velkoformátový skener nebo mikroskop, pro ještě lepší dokumentaci svých sbírek.
Vlastivědné muzeum v Olomouci, jehož zřizovatelem je Olomoucký kraj, sídlí v komplexu někdejšího kláštera klarisek. Původně gotický klášter byl barokně přestavěn ve druhé polovině 18. století a je památkově chráněn. Aktuálně má instituce přes 1 000 000 sbírkových předmětů a z hlediska rozsahu své sbírky se řadí mezi největší muzea v České republice.
Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie a Ministerstva kultury ČR v rámci Národního plánu obnovy. Více informací o projektu najdete na webových stránkách VMO.
Vlastimil Blaťák
