Soupeřem jim byl zkušenější tým SK Chválkovice, vedený trenérem Aloisem. Za FK Nemilany poslal své svěřence do boje trenér Radek. Hrálo se ve formátu tři na tři s hokejovým střídáním, takže si všichni mohli do sytosti zahrát. Nechyběl slavnostní nástup, společné focení a především okamžiky, kdy se kluci cítili jako opravdoví fotbalisté – hrdí, odhodlaní a plní očekávání.
Chválkovice prokázaly větší sehranost i zápasové zkušenosti. V týmu měli mimo jiné i dívčí zastoupení v podobě Neli, která měla za sebou čtyři tréninky – a i přesto se neztratila. Utkání bylo jasně v jejich režii, ale výsledky tu nebyly důležité. Důležitá byla radost z pohybu, pocit sounáležitosti a první zážitky, na které se nezapomíná.
Za FK Nemilany zazářil například Robin, který vstřelil dva góly a po každém z nich se mu rozzářily oči jako dvě hvězdy. Na tribuně mu fandili maminka, babička, tatínek i strejda – a stejně tak i ostatním hráčům fandili sourozenci, kamarádi i místní fanoušci. Atmosféra byla nadšená, uvolněná, dojemná.
Po zápase si všichni podali ruce a společně si pochutnali na párcích z klubové restaurace. Trenéři už mezitím domlouvali odvetu na hřišti v Chválkovicích – a je jasné, že už teď se na ni těší nejen děti, ale i ostatní fanoušci.
Michal Frantík
