Poslední dny nuceného nasazení rozhodně nebyly nijak idylické. Kovařík na sklonku života velmi ojediněle vzpomínal na tragickou událost, o které jinak během života vůbec nechtěl hovořit. Tehdy s ostatními nuceně nasazenými na chvíli posadili na sluníčko během přestávky v práci a Kovařík na chvíli odešel na toaletu. Mezitím proběhl spojenecký nálet a když se vrátil, byli všichni jeho kamarádi mrtví. Sedmnáct českých chlapců z ročníku 1924 bylo ve vteřině po smrti.
Strastiplná cesta domů nočním Rakouskem. Co čekalo Kovaříka doma?
Štýrský Hradec, kde byl Kovařík totálně nasazen, zažil během druhé světové války nejvíc spojeneckých náletů – celkem padesát šest. Pracovní tábor Murfeld, kde byl Kovařík totálně nasazen, byl pak bombardován hned několikrát.
Není už dnes jisté, jestli k jeho útěku domů došlo bezprostředně po této tragické události, nebo později. Nuceně nasazený se ale vydal na strastiplnou cestu domů do Olomouce, bez propouštěcího dokumentu a bez potravinových lístků. Pravděpodobně putovali ve dvou nebo ve třech lidech, Kovařík však za svého života mluvil o těchto událostech pouze jedenkrát, a znovu se jej již dnes zeptat nelze.
Dramkatický útěk tak probíhal během jara 1945 převážně v noci za úplné tmy, s mnoha pády z různých náspů, a musel zabrat poměrně dlouhý časový úsek – de Štýrského Hradce do Olomouce je to přibližně 400 kilometrů. Do Olomouce dorazil zubožený a naprosto vysílený, jenže vyvstal nový problém: rodina jej doma neměla jak živit.
Rodina na něj neměla potravinové lístky a živila jej v zvlastních skromných přídělů
Přídělový systém skrze potravinové lístky platil na našem území od roku 1939. Aby bylo možné uplatňovat jednotlivé přídělové lístky, bylo nutné vlastnit tzv. kmenový potravinový lístek. Na tomto bylo uvedeno jméno přednosty domácnosti (většinou hlava rodiny, majitel domu či bytu), složení domácnosti (úmrtí, narození bylo také zaznamenáno) a výdejce jednotlivého zboží. Měl registrační funkci. V roce 1940 byl ale nahrazen lístkem pro domácnost. Tyto byly vedeny ve dvou verzích jedna pro domácnost a jedna pro úřad na němž byla domácnost vedena.
Na počátku války byla velikost přídělů v protektorátě rozdělena podle věku a pracovního zařazení. Na příděl byly v podstatě všechny potraviny, které se v tehdejším protektorátu daly sehnat. S postupujícím válečným konfliktem se příděly neustále zmenšovaly. Například v roce 1943 činil týdenní příděl chleba pro běžného občana pouze 2,5 kg, masa kolem 200 g a tuků jen 250 g.
Za této situace se však rodině vrátil nečekaně domů Slavoj. Ta nejen, že jej musela do konce války ukrývat, ale neměla Slavoje ani z čeho živit, protože lístky na něj neměla a musela jej krmit z vlastních, už tak velmi hubených přídělů. Jeho nevlastní otec se na něj proto za neuvážený útěk zlobil.
Komplikovaná situace naštěstí neměla dlouhého trvání a osvobození Československa se rodina dočkala už za dva měsíce. Do Olomouce si z nuceného nasazení ale Kovařík přivezl i řadu kreseb, na jejichž základě a po úspěšném složení přijímacích zkoušek byl v červenci 1945 přijat do ateliéru Emila Filly (1882–1953) na Uměleckoprůmyslové škole v Praze na takzvaný dispens hned do druhého ročníku.
Vlastimil Blaťák
