Benzen byl dlouho velmi oblíbeným nepolárním rozpouštědlem používaným v chemických laboratořích k nejrůznějším účelům – od krystalizace, přes chromatografické separace, mytí laboratorního nádobí až po mytí rukou od hrubých lipofilních nečistot. Dnes je benzen klasifikován jako prokázaný karcinogen a jeho používání bylo značně omezeno. Přesto se v některých chemických laboratořích těší oblibě, zejména proto, že je výborným rozpouštědlem pro krystalizace mnoha látek nebo pro sloupcovou a tenkovrstvou chromatografii na silikagelu.
Benzen se hlavně používá jako surovina pro výrobu celé řady chemických látek (barviva, detergenty, syntetická vlákna a tkaniny (nylon, polyester), pryskyřice, plastové hmoty, výbušniny, léčiva, insekticidy, přísady do maziv, nátěry a některé typy pryže). Benzen se také používá jako rozpouštědlo pro tuky, vosky, pryskyřice, inkousty, nátěry, plasty a pryž. Dále slouží jako odmašťovací prostředek. Benzen se také využívá v tiskařství a litografii, v obuvnickém průmyslu a při výrobě pneumatik. Je součástí automobilového benzinu (v malém množství se přidává do benzínu pro zlepšení oktanového čísla). Pomocí benzenu se připravují některé důležité chemikálie, například styren, cyklohexan nebo fenol.
Dopady na životní prostředí: benzen odtéká do podzemních vod, poradí si s ním mikroorganismy
V atmosféře se benzen vyskytuje hlavně v plynné fázi. Plynný benzen může reagovat (stejně jako ostatní těkavé organické látky) s hydroxylovými radikály (vzniklými fotochemicky) za vzniku organických peroxyradikálů (např. peroxyacetyl nitrát). Tyto radikály jsou spolu s oxidy dusíku příčinou fotochemického smogu. Z atmosféry benzen může odcházet rozpouštěním ve srážkové vodě.
Benzen z půdy poměrně rychle odtéká do atmosféry, nebo se vyloučí do podzemních vod. Může se také rozkládat pomocí některých půdních mikroorganismů. K biodegradaci může docházet i v mělkých podzemních vodách za aerobních podmínek. Benzen v povrchových vodách během několika hodin z větší části odtéká a může být také degradován pomocí mikroorganismů nebo podléhat fotodegradaci.
U člověka může vést dlouhodobá expozice až k leukemii
Benzen může vstupovat do těla převážně inhalačně nebo orálně. Průnik kůží není tak nebezpečný, protože se většina benzenu rychle odpaří. Po expozici se benzen distribuuje do celého těla. Nejvyšší koncentrace se nacházejí v kostní dřeni, v orgánech s vysokým zásobením krví (játra, ledviny) a v tkáních s vysokým obsahem tuků (mozek). Akutní toxicita je způsobena přímo benzenem, příčinou chronické toxicity jsou spíše jeho metabolity (fenol, hydrochinon, pyrokatechol, trihydroxybenzen, kyselina hexadiendiová a fenylmerkapturová).
Benzen primárně poškozuje centrální nervovou soustavu, imunitní systém a krvetvorbu. Projevem otravy jsou závratě, bolesti hlavy, zvýšená krvácivost, euforie a zmatenost. Může dojít až ke smrti z důvodu selhání dýchání a srdeční arytmie. Chronická expozice poškozuje játra, ledviny, červené i bílé krvinky a krevní destičky a může způsobit anemii. Projevuje se zvýšenou únavou, anorexií a krvácením z dásní, nosu, kůže a trávicího traktu. Chronická expozice také poškozuje kostní dřeň. Poškození se po uplynutí latentní doby 5 – 15 let může projevit leukémií, je tedy příkladem látky s mimořádně závažnými chronickými účinky.
Miroslav Hladiš
