Ve světle nejen posledních událostí, nyní především v reakci na prohlášení Vašeho tiskového mluvčího Peskova, že „Evropa nemá šanci uzbrojit Rusko“, ale i v reakci na jedenáct let Vašich aktivit na Ukrajině Vám sděluji, že Vaše prohlášení a především pak Vaše skutky jsou projevem drzosti a nevychovanosti, především ale projevem barbarství a kulturní nezralosti ruského národa.
Žádám Vás, abyste se zamyslel nad pozicí Ruska mezi civilizovanými národy, a abyste z toho vyvodil patřičné konsekvcence, které se pak následně i odrazí v politice, kterou vůči světu vedete.
Svoje řádky přitom vůči Vám nechápu nijak útočně ani pohrdavě. Pouze Vám sděluji Pravdu, ve vší nahotě a bolesti. Činím tak dokonce do určité míry i blahosklonně, laskavě a vlídně,a snažím se vůči Vám zachovat podobný postoj, který má křesťan vůči pohanu – tomu, jestliže nebylo dosud kázáno evangelium, nelze vyčítat hřích až s takovým důrazem.
Také Vám, Rusům, nelze z jistého úhlu pohledu vyčítat civilizační zaostalost, neboť jste neprošli historickým vývojem, jakým my ano. Nenesete s sebou zkušenost tisíců let, bojů, diskusí a ideologických sporů. Protože stále věřím, že můžete být schopen aspoň chápat, vysvětlím Vám to.
Rusko je kulturně zaostalý stát, který stál celou dobu stranou veškerých dějin
Rusko nikdy nepoznalo antiku. Kořen vší evropské civilizace, její moudrosti a jejího občanského vědomí, datováno od Sokrata. Ostatní a dřívější starověké civilizace odvozovaly svou existenci z mýtů. Jistě znáte i Vy v různých mutacích mýty o stvoření světa, o stvoření člověka. A potom se objevil helénský svět, a hle! – filosofové začali hledat hmotu, atomy, rozumové vysvětlení světa kolem sebe. Nejen to – zabývali se i občanstvím, ideálním uspořádáním státu, odpovědností jedince vůči celku. Od Sokrata máme dialog, nutnou podmínku moudrosti a vzdělání. Nikde jinde na světě, než ve starém Řecku, taková kultura nevznikla, a díky vítězství v perských válkách zůstala tato kultura zachována, nezničena barbary, a po úpadku Řecku předána pak Římem zbylé Evropě. Řím dědictví Řecka převzal a rozšířil jej za Alpy, i do oblastí, které částí Římské říše nebyly. Dělo se tak někdy válkou, jindy obchodem a kulturní výměnou.
Ale Rusko v této době vůbec netušilo, že nějaké Řecko někde je. Zatímco díky Římu existovala ve velké části Evropy již fungující státní správa a ve zbytku kontinentu alespoň silný kulturní vliv, na východě u vás se muselo čekat na knížete Olega ještě osm stovek let. Do té doby tam nebylo nic.
Rusko ale vlastně nepoznalo ani středověk, definovaný v našich podmínkách střetem mezi císařskou a papežskou mocí, tzv. bojem o investituru, na přelomu jedenáctého a dvanáctého století. Ze střetu však vznikl dialog, který definoval kulturní podmínky, v nichž tu dneska žijeme. Dal později rámec celé společnosti.
V době, kdy tato zásadní etapa evropských dějin, vyžadující po všech zúčastněných vzdělání a schopnost argumentace, dramaticky probíhala a formovala celou naši budoucnost, v Rusku existovala jen jednotlivá knížectví – a centrální moc vlastně žádná, o pokročilé debatě na téma uspořádání společnosti vlastně ani nemluvě.
Ovšem Rusko nepoznalo ani reformaci, opravné náboženské hnutí, bolestný proces, který přinesl i upálení Husa, současně však předal světu étos prostoty a pokory protestantských církví, kulturu tvůrčího ducha, práce a píle, a především pak vědomí, že i dogmata jsou k diskusi.
Rusko tou dobou úpělo pod Zlatou Hordou a titul velkoknížete moskevského vznikl jen s blahosklonným svolením mongolských band. O tom, jak pokročilý kulturní proces probíhá v Evropě, jste neměli ani tušení.
Rusko dále nepoznalo renesanci. Neprošli jste si etapou, v níž vyústil středověk, to vzepětí ducha a obrácení čelem k člověku, k jeho potřebám, ke vzdělání a ke krásné kultuře. Umožnil ji ekonomický rozmach západní a jižní Evropy, a sekularizace přinášela novověk, vědění a mimo jiné i objevitelské plavby, rozšíření známého nám světa a z toho plynoucí nutnost nové a pokročilé organizace společnosti, aby mohla existovat v nových podmínkách.
Rusko tou dobou stále existovalo v asijských podmínkách a zcela bez vývoje, bez impulsů zvnějšku, bez kontaktu se světem, a dodnes ani netuší, co to nějaká renesance vlastně vůbec je.
Ještě stále by to nebylo nic zlého, nemusejí se všechny části světa vyvíjet stejně, a příklad Ameriky nám ukazuje, že i země, objevená pro Evropu až roku 1492 a v nezávislé státní formě existující až od roku 1776, může dohnat neprožitá staletí. Jenže co uměla Amerika, neumělo Rusko – a tak nezažilo ani osvícenství, obrovský převrat v myšlení, věk důvěry v rozum, racionalitu, logiku. Etapu, která formovala občanskými ideály dnešní Evropu, také vedla k výbuchu Francouzské revoluce, ale i ke vzniku moderního občanství a moderního státu.
V Rusku ale neexistoval ani jeden Rousseau, ani jeden Voltaire, ani jeden Mably. Petr I. Veliký a Kateřina I. sice modernizovali stát, ovšem shora, jak je v Rusku zvykem, tudíž o změně kultury se zkrátka nedá hovořit. Mezi evropské mocnosti jste touto dobou vstoupili, ovšem pouze vojensky. Kultuře jste nepřinesli nic, a neprojevili jste ani zájem přinést.
Příležitostí bylo přitom spoustu, protože dějiny šly rychle dál. Rusko ale neprožilo ani devatenácté století, formující éru dnešních ideologií, a zcela ignorovalo diskusi, která se v Evropě tou dobou vedla. Vznikl nacionalismus a socialismus, a vy jste u toho už zase nebyli. Zkusím Vám to podat detailně:
Nacionalismus je samozřejmě starý jako lidstvo samo. Ale až devatenácté století přišlo s tím, že právě národ je kategorií, na jejímž základě má vznikat stát. Už ne národní vědomí pospolitosti lidí, kteří mají stejný jazyk, už ne jenom literatura a hudba, ale stát! Paradoxem je, že teorie (a později i bolestivá praxe) nárorního státu vznikla právě v Evropě, která na veliké části svojí rozlohy neměla deset čtverečních kilometrů národnostně čistých. Myšlenka národního státu byla jedním ze spouštěčů dvou světových válek, ale i principem světového uspořádání po nich, a vás se to vůbec nedotklo.
Se socialismem je to zase podobné. Vznikl v průmyslové Evropě jako reakce na prokazatelně šílené podmínky dělnictva, které budovalo dnešní svět a umíralo v bolesti při šestnáctihodinových směnách.
V Rusku ale žádný průmysl nebyl, debata vás zase zcela minula, a když vám ji pak vezl Lenin, vystoupila s ním z vlaku ve zpotvořené podobě jako dehumanizované zvěrstvo.
Milý Vladimíre Vladimíroviči, nemohu jinak, než konstatovat, že Rusko od počátku stojí zcela stranou dějinného vývoje, neprošlo si evropským dialogem ani bojem za cokoli. V Evropě ten dialog a boj formoval náš dnešek, tříbil naše občanství. Tisíce let myšlení a diskusí si neseme my všichni v sobě.
Rusko stálo stranou a nenese si nic, kromě tradic Zlaté Hordy, krutosti, zaostalosti a barbarství.
Neodsuzuji vás. Složte ale zbraně a pojďte se jako národ zúčastňovat civilizace
Vím, že jsou předcházející řádky kruté. Znovu ale opakuji, že je nemyslím jako odsudek a jako útok. Věřte, že ani já ani Evropa nemáme v úmyslu vás ponížit a posmívat se, musíme ale pojmenovat věci pravými jmény. To je první cesta k nápravě.
Evropa a svět vám stále nabízejí ruku, abyste dál mohli kráčet s námi, a účastnili se teď od nynějška civilizace s celou její zkušeností od Sokrata po Marxe, stejně, jako to i se zpožděním dokázali jiní.
Japonci třeba předběhli Evropu technologicky, Američané ekonomicky, my ale nechápeme naši existenci v celku jako souboj o nějaké prvenství. Skvělá Evropská Unie je toho dokladem a příkladem pro všechny, i pro vás, neboť spojila ke společnému úsilí národy a země, které spolu ob dvě generace stále jenom válčily. Nyní spolupracují, a pokračuje dílo, započaté v antice (byť někdy s obtížemi, ale takové jsou celé dějiny).
Věřte, že Rusko rádi uvítáme mezi námi, s nadšením a s radostí. Otevřeme vám všechny naše poklady, všechno naše myšlení. Můžete z nich čerpat, jak vám jenom libo – je toho dost pro všechny.
Podmínkou je ovšem složit zbraně, a nechat (nejen) Ukrajinu na pokoji. Válečným aktem totiž dokazujete, že o civilizaci a účast na ní zájem vůbec nemáte, a že toužíte jenom bořit. Stejně, jako jste bořili u nás, v nešťastném roce 1968.
Jestliže dnes Evropa chce zbrojit, tedy proto, aby se vaši vojáci mohli vrátit domů, ke svým rodinám a ke své civilní práci. Věřím, že to pan Peskov bude snadno chápat.
Budu jistě čekat na odpověď, protože tázat politika a očekávat smysluplnou odpověď je dnes u nás normální a běžné. Zdůrazňuji přitom slovo smysluplnou – to jest prostou ideologií a národních mýtů, které patří jen zaniklým národům, co nečerpaly z tradic antiky, viz výše. Odpověď vědomou si dobře – bez urážky – vlastní kulturní zaostalosti, a odpověď i vstřícnou, co se týče touhy patřit mezi nás.
Odpověď chápající, že ničením cizích zemí si dnes respekt světa nelze nijak získat.
Vlastimil Blaťák, publicista
