„Bosch sám se nechal vést Biblí a proslul tím, že do svých obrazů vkládalširokou škálu symbolů a metafor. Já jsem se pro Poslední zahradupozemských rozkoší inspiroval právě nekonečnou symbolikou a nadčasovýmpojetím Boschova obrazu. Nejde však o žádnou doslovnou rekonstrukci;klíčová je pro mě metaforická rovina a inovativní postupy, které vybočují ztradičních modelů,“ vysvětluje Hnila.
Postapokalyptická Olomouc jako tichý symbol
Děj divadelní hry, která vychází knižně v druhé polovině tohoto roku, a její následné rozhlasové zpracování se odehrávají v postapokalyptické Olomouci. Město se tak stává symbolem ztraceného lidského ruchu i místem plným intimní atmosféry.
„Když si člověk představí gotické kulisy Olomouce bez života, cítí až melancholii z chybějícího ruchu. Právě tento kontrast s dnešní pulzující realitou mě fascinuje, proto jsem se Olomouc rozhodl zakomponovat do zmíněného příběhu,“ dodává autor Marek Hnila.
Zapojení rozhlasu, televize a velká debata o podobě umění
Už letos se kromě vydání knihy chystá i rozhlasová hra ve spolupráci s Českým rozhlasem. Paralelně se připravuje také filmová adaptace, na níž se podílí Česká televize; natáčení by mělo začít ještě letos v Olomouci a jejím okolí. Každá část projektu přitom stojí na samostatném týmu specializovaných tvůrců. Rozsáhlost projektu Poslední zahrada pozemských rozkoší pomůže oslovit milovníky literatury, divadla, rozhlasových dramat i filmových adaptací. Podle Marka Hnily totiž nejde jen o to napsat knihu, ale také o způsoby, jak ji publikum může přijmout.
„Ambice tohoto projektu a hlavně jeho komplexnost jdou ruku v ruce s naší širokou debatou o tom, jak se umění stává dostupnější a přitom si uchovává svou originalitu. Chceme ukázat, že příběh může být sice představen různými formáty, ale z žádného by neměl uniknout jeho smysl. Díky tomu můžeme dát každému výstupu maximální péči i kvalitu,“ vysvětluje Hnila.
Umění v mnoha podobách: od knihy až k fotografickým výstavám
Kromě literárního a dramatického zpracování se projekt obrací také k fotografickým výstavám, které mají jít ještě dál v pohrávání si s Boschovým „surrealismem“. Přímo navazují na motivy původního triptychu a zachycují pózy a výjevy z obrazu formou stylizovaných fotografií.
„Na výstavách bychom rádi prostřednictvím fotografií přiblížili fantaskní atmosféru Boschova díla, ovšem zasazenou do současného rámce. Je to zcela jiný formát než kniha, divadlo nebo film, a umožňuje ještě detailnější propojení se surrealistickým nádechem Boschovy tvorby,“ popisuje Hnila.
K doprovodným akcím se řadí také série přednášek na univerzitách a pro širokou veřejnost. Marek Hnila plánuje s posluchači diskutovat nejen o vlastním knižním příběhu, ale i o obecné inspiraci a budoucím vnímání umění v době, která nabízí stále více nových možností.
„Během realizace projektu si současně klademe otázku, kam se ubírá budoucnost literatury. Bude i nadále existovat v klasické knižní podobě, nebo se stále více promění do forem jako audioknihy či filmové adaptace,“ přibližuje Hnila.
Spolupráce s Nizozemskem a cesta do světa
V povaze takto rozsáhlého a novátorského díla se samozřejmě počítá i se zapojením zahraničních institucí. Boschův rodný Nizozemský region je prvním krokem, na který navážou další evropské destinace. Plánovaný překlad do angličtiny by se navíc měl brzy představit celosvětové artové komunitě.
„Osvětová a vzdělávací část je pro nás klíčová. Věříme, že umění má univerzální jazyk. Pokud dílo inspiruje byť jen několik lidí k zamyšlení, je to samo o sobě úspěch. Boschův svět je tak fascinující, že si zaslouží pozornost po celé planetě,“ vyzdvihuje Hnila.
Ať už si vyberete knihu, rozhlasovou hru nebo se vydáte na chystanou výstavu, Poslední zahrada pozemských rozkoší slibuje nevšední zážitek. Otevírá prostor pro odvážné interpretace Boschova odkazu a zároveň nastavuje diskuzi o tom, kam se umění a sdílení příběhů mohou v budoucnu ubírat. Počínaje letoškem a v nadcházejících letech se tak Olomouc a okolí stanou místem, kde se o této vzrušující vizi začne naplno debatovat – a tvořit.
Tomáš Kopecký
