Jedním z klíčových momentů kurzu je vyvedení do vojenského prostoru Březina, které tentokrát provázely náročné podmínky – hustá mlha, třeskutá zima a neustálý pocit nepohodlí ve spojení s fyzicky náročným výcvikem.
Den začal časně ráno budíčkem, osobní hygienou a nástupem. Po rychlé snídani nafasovali zbraně a vydali se na několikakilometrový pěší pochod, který je dovedl do srdce vojenského újezdu.
V průběhu dne nováčci prošli intenzivním výcvikem zaměřeným na taktiku, topografii, zdravotní a ženijní přípravu. Každý z těchto bloků byl navržen tak, aby vojáky připravil na situace, kterým mohou čelit při plnění úkolů v budoucnosti. Sami si pak připravovali stravu z vakuově sušeného jídla, což simulovalo reálné podmínky polního nasazení.
Kvůli brzkému setmění rekruti stavěli improvizované přístřešky v naprosté tmě s pomocí svítilen. Pečlivost při volbě materiálů se projevila až v hluboké noci, protože ve vytvořených přístřešcích skutečně přespávali. Rozdělávali také oheň pomocí křesadla a učili se zásadám přežití v zimním prostředí. „Zima a všudypřítomná vlhkost nám dávaly zabrat. Oheň jsme rozdělali až po půl hodině, protože vše bylo od sněhu a ledu,“ popisuje jeden z rekrutů. Když padla noc, vojáci se střídali ve strážní službě, aby si vyzkoušeli, jaké to je, hlídat nejen kolegy, ale také oheň, který byl tím nejcennějším, co v tuto chvíli všichni ve zmrzlé přírodě měli.
Do svítání bylo ještě daleko a tichý ospalý les protnul pronikavý zvuk píšťalky – budíček. Ráno začalo přípravou snídaně, balením výstroje a uvedením tábořiště do původního stavu. Nikdo nesmí poznat, že zde někdo nocoval. Po nástupu se jednotka vydala na 15kilometrový pochod zpět do posádky, což byl po předchozím náročném dnu i noci skutečný test fyzické i psychické odolnosti.
„Pro některé je to první zkušenost se spaním venku, ale vždycky se s tím rekruti umí poprat. Rád připomínám, že toto je jen ochutnávka toho, co vojáci musí běžně zvládat. V reálu je vše pod taktickým námětem. Žádný oheň, svítilny, vše v naprosté tichosti, a to i několik dnů v kuse. Tady spíše poprvé zažívají nějaký diskomfort a musí si sami upřímně přiznat, jestli na to mají, být mezi námi. Tento výcvik totiž není jen o dovednostech. Je o tom, že si každý nováček uvědomí, co to znamená být vojákem – bojovníkem, týmovým hráčem a člověkem, který je připraven sloužit,“ uzavírá štábní praporčík František Fryč, náčelník úseku základní přípravy.
Martin Kresta