Zima, led, nepohodlí. Kurz základní přípravy prověřil nováčky ve Vyškově

Pro každého, kdo se rozhodne vstoupit do Armády České republiky, začíná cesta absolvováním Kurzu základní přípravy. Tato „brána do armády“ představuje nezbytné minimum, které musí zvládnout každý voják bez ohledu na budoucí zaměření. Je to období plné výzev, během něhož si nováčci osvojují základní vojenské dovednosti a učí se překonávat sami sebe.

Jedním z klíčových momentů kurzu je vyvedení do vojenského prostoru Březina, které tentokrát provázely náročné podmínky – hustá mlha, třeskutá zima a neustálý pocit nepohodlí ve spojení s fyzicky náročným výcvikem.

Den začal časně ráno budíčkem, osobní hygienou a nástupem. Po rychlé snídani nafasovali zbraně a vydali se na několikakilometrový pěší pochod, který je dovedl do srdce vojenského újezdu.

V průběhu dne nováčci prošli intenzivním výcvikem zaměřeným na taktiku, topografii, zdravotní a ženijní přípravu. Každý z těchto bloků byl navržen tak, aby vojáky připravil na situace, kterým mohou čelit při plnění úkolů v budoucnosti. Sami si pak připravovali stravu z vakuově sušeného jídla, což simulovalo reálné podmínky polního nasazení.

Kvůli brzkému setmění rekruti stavěli improvizované přístřešky v naprosté tmě s pomocí svítilen. Pečlivost při volbě materiálů se projevila až v hluboké noci, protože ve vytvořených přístřešcích skutečně přespávali. Rozdělávali také oheň pomocí křesadla a učili se zásadám přežití v zimním prostředí. „Zima a všudypřítomná vlhkost nám dávaly zabrat. Oheň jsme rozdělali až po půl hodině, protože vše bylo od sněhu a ledu,“ popisuje jeden z rekrutů. Když padla noc, vojáci se střídali ve strážní službě, aby si vyzkoušeli, jaké to je, hlídat nejen kolegy, ale také oheň, který byl tím nejcennějším, co v tuto chvíli všichni ve zmrzlé přírodě měli.

Do svítání bylo ještě daleko a tichý ospalý les protnul pronikavý zvuk píšťalky – budíček. Ráno začalo přípravou snídaně, balením výstroje a uvedením tábořiště do původního stavu. Nikdo nesmí poznat, že zde někdo nocoval. Po nástupu se jednotka vydala na 15kilometrový pochod zpět do posádky, což byl po předchozím náročném dnu i noci skutečný test fyzické i psychické odolnosti.

„Pro některé je to první zkušenost se spaním venku, ale vždycky se s tím rekruti umí poprat. Rád připomínám, že toto je jen ochutnávka toho, co vojáci musí běžně zvládat. V reálu je vše pod taktickým námětem. Žádný oheň, svítilny, vše v naprosté tichosti, a to i několik dnů v kuse. Tady spíše poprvé zažívají nějaký diskomfort a musí si sami upřímně přiznat, jestli na to mají, být mezi námi. Tento výcvik totiž není jen o dovednostech. Je o tom, že si každý nováček uvědomí, co to znamená být vojákem – bojovníkem, týmovým hráčem a člověkem, který je připraven sloužit,“ uzavírá štábní praporčík František Fryč, náčelník úseku základní přípravy.

Martin Kresta