S malířstvím se seznámil u svého otce Františka Šnajdra.
Jeho tvorbou se prolínalo několik uměleckých inspirací a témat. Prvním bylo selskohanácké prostředí a vliv katolického pojetí světa, do druhého zasáhli syn a dcera. Silný vliv měl na jeho umělecké cítění začátek 70. let a normalizační období, kdy začal hledat oporu v italské renesanci.
V únoru 1999 byla v olomouckém Muzeu umění zahájena největší retrospektivní výstava jeho výtvarné tvorby, která představila 162 obrazů, komentovaných kreseb, koláží, monotypů i grafických listů z let 1962–1998.
Již od šedesátých let minulého století patřil Miroslav Šnajdr k umělcům působícím mimo velká kulturní centra, kteří si přes veškeré komplikace a jisté osamění zachovali vnitřní svobodu a zůstali vždy věrni svému přesvědčení a názoru.
Jeho výtvarný projev – veskrze svobodná malířská a kreslířská tvorba plná citlivých interpretací vlastních pocitů a zážitků upoutává bohatou škálou vjemových podnětů a spontánního sebevyjádření, je výpovědí o autentickém tvůrčím postoji, výpovědí o malbě a zpovědí o něm samotném.
Základním prvkem Šnajdrovy tvorby bylo soustředění se na dané téma. Často pracoval v cyklech, které ale nikdy nebyly zcela uzavřeny a autor se k nim znovu vracel, aby se jich v nových souvislostech a podobách opětovně dotkl a v dalších variantách předložil svá výtvarná poselství.
S využitím webu miroslavsnajdr.cz Vlastimil Blaťák
