Nápad vznikl vloni ve Slovinsku, kde vojáci ze 152. ženijního praporu stavěli provizorní mosty po ničivých povodních. Vojáky z odřadu kapitána Tomáše Herky tehdy napadlo, že budou mosty pojmenovávat. „Mně se myšlenka líbila. Dali jsme hlavy dohromady a začali vymýšlet vhodné jméno pro první most,“ komentuje kapitán Herka, jak vznikl název Radegast. Slovanský bůh se zdál být dobrou volbou, spojuje totiž místní obyvatele s českými ženisty. „Chtěli jsme něco tematického, vzhledem k tomu, že Češi a Slovinci jsou Slované. Slovanští bohové jsou naší společnou historií, která naše kultury spojuje stejně tak, jako tyhle mosty, které jsme ve Slovinsku stavěli,“ doplňuje genezi příběhu Herka.
Jakmile ženisté vyrazili v září na Moravu, bylo jim jasné, že v tradici chtějí pokračovat. „Při pojmenovávání jsme se snažili, aby jména mostů – bohů nějak souvisela s místem výstavby. Ve Slovinsku ženisté postavili první most v obci Črna nad Koroškem a pojmenovali ho Radegast po bohu síly a odvahy, který má představovat dobro, bezpečí, dar, pomoc a je ochráncem slovanského rodu. Další most pak postavili v Mežici a pojmenovali ho Vesna, bohyni jara, veselí a nestálosti. V Ljubno nad Savinjí postavili třetí most a dali mu jméno Perun po nejslavnějším slovanském bohu. Jméno nedostal náhodou, šlo o největší a nejdelší most postavený ve Slovinsku.
Klíč pro jména je symbolika
První most na Olomoucku byl postaven ženisty v Bělé pod Pradědem a byl pojmenován Mokoš po bohyni vody, protože most spojuje obci s vodárnou, na které jsou místní závislí.
Ve Velké Kraši vyrostl zase Veles, bůh úrody, protože stojí vedle místního sila. Ve Vápenné 1 je Triglav, pán tří světů (nebe, země, podsvětí), protože dal ženistům zabrat. Podmínky při jeho stavbě prý byly velmi náročné, až na hranici možností lidí i strojů. Ve Vápenné 6 vznikl Jarila. Most pojmenovali po bohu zemědělství, lidské lásky a plodnosti, protože se stavělo na soukromé zahradě s ovocným sadem pana Baďury, který obětoval část svého pozemku, aby pomohl sousedům.
Lešij, lesní démon a ochránce lesa, byl postaven ve Vápenné, Lesní Čtvrti. Tady šlo o parafrázi s názvem místa. Navíc vojáci stavěli most v noci.
Nýznerovský most podle bohyně koček
V Nýznerově 1 vyrostl nejprve Svatogor, bůh lesů, stromů a skal. Vojáci opět vybírali jméno podle místa, kde stavěli. Prostor byl obklopen několika skalisky a lesy a nedaleko byla mufloní obora. Navíc Svatogor byl muflon a manžel Magury, po níž pojmenovali ženisté druhý most v Nýznerově. Most Magura byl pojmenován po bohyni hor, luk a pastvin a královně lesních víl. Jejím zvířetem byla divoká kočka. V místě, kde stojí, se pohybuje velké množství koček a také jde o prostor na kraji hor a lesů. Bohyně má svého manžela Svatogora hned kousek od sebe.
Ve Velké Kraši stavěli vojáci také víckrát. Druhý most v ní pojmenovali Svarog po bohu, který představuje sebevědomí, charisma a hrdost. Stavba se nachází u fotbalového hřiště, kde hráči hrdě a sebevědomě reprezentují svou obec. V Lipové-lázních pojmenovali most Kurent po bohu veselí, vína a léčení. To proto, že nedaleko se nachází místní lázně.
V České Vsi byly postaveny celkem tři mosty. První se jmenuje Diva, druhý Chors a třetí Vodan. Diva vládne vodám a vodním bytostem a byla manželkou Vodana. Ten byl pánem vod a bohem řek. Menší toky pro něj spravují vodníci a v nedalekém rybníce právě takový vodník na plotě seděl. Chors byla tchýní Vodana a matkou Divy a je možná právě proto vtipně pouze pěší lávkou. Chors byla ale bojovnice velké síly a odvahy, a tedy je i nadějí pro místní obyvatele.
V Jeseníku byly postaveny dva mosty. První Perplut byl pojmenován po bohyni paměti, vývoje a pokroku, protože v sousedství se nachází škola. Druhý most v obci byl pojmenován po jejím bratrovi Usudu, bohu osudu.
V Nových Losinách stojí Lada. Bohyně, jejímž stromem je lípa a miluje tanec. V místě stojí velká lípa a v Jindřichově, jehož jsou Nové Losiny součást, je venkovní taneční parket.
Poslední lávkou je Koliad, pojmenovaná po slovanském bohu zimního slunce a zimního slunovratu, symbolu světla a vítězství dobra nad zlem. Koliad představuje zrození nového slunce na další rok. Lávku ženisté předali starostovi Nových Losin 30. listopadu a poté vyrazili do své domovské posádky v Bechyni.
S využitím tiskové zprávy Vlastimil Blaťák
