Dojde ke spojení dvou institucí, Moravského divadla a Moravské filharmonie. Dnes už jste jmenován ředitelem nově vznikající instituce. Z jakého důvodu je to potřeba a co všechno to přinese?
Jsem zaměstnanec města, manažer, který dostal úkol a je ochoten ho vykonat, protože si nemyslí, že je to destruktivní úkol. Dlouhodobě se bavíme o tom, jak ufinancovat třísouborové divadlo a velký symfonický orchestr. Moravské divadlo pracuje, v kontextu třísouborových divadel v ČR, s velmi nízkým příspěvkem, filharmonie má například problém v rámci investic do svého zázemí a rozvojem infrastruktury. Funguje pro ni v nevyhovujících podmínkách. Několik let jsme si jako ředitelé obou institucí říkali, že finanční prostředky, se kterými hospodaříme, tak tak stačí na základní provoz, a balancujeme stále na hraně možností. Každý rok jsme do poloviny roku čekali na to, jestli vyjdeme, a pak se řešilo, co bude dál. V roce 2023 jsme na radě města tuto dlouhodobě neudržitelnou situaci řešili, to filharmonii a divadlu chybělo v součtu asi sedmnáct milionů na provoz. Kdyby se to tehdy neřešilo, došlo by k hromadnému propouštění ve filharmonii a v divadle by se ten zásek prakticky rovnal zrušení jednoho ze souborů. Tehdy rada řekla, že nám to vykryje, ale chce koncepční návrh řešení. Já a ředitel filharmonie jsme dostali za úkol zpracovat tři varianty, co se stane, když přijdeme o peníze, potom varianta, kolik můžeme získat peněz na úsporách, když zůstaneme odděleni, a nakonec kolik se ušetří, když se ty instituce sloučí. Šlo to k zastupitelstvu, a dál už je ta historie známá. To, co si od toho slibuji já, že se nastaví dlouhodobě udržitelný model financování, který bude schopen generovat úspory, a zároveň se vyřeší některé problémy, které souvisí s tím, že máme dvě instituce se dvěma managementy v jednom domě. Vyřeší se také systém investic.
Během toho procesu zaznívala kritika, poměrně hlasitá. Do jaké míry jsou argumenty kritiků sloučení relevantní, a do jaké míry posunuly původní úvahy tvůrců?
Kritiku chápu. Během toho procesu docházelo ke složitým komunikačním situacím. Já jsem do toho vstoupil v určité chvíli jako manažer sloučení a jsem za tu kritiku rád, kontrola zvenčí je důležitá. Díky tomu se zajistila spousta garancí, které ten proces potřeboval. Dneska víme, že se tady nic neruší, zůstávají dva umělecky nezávislé orchestry, a dokázaly se vyjednat finanční podmínky, které do budoucna umožní jejich další rozvoj. Ale samozřejmě je otázkou, jak dlouho a kdo bude ochoten to garantovat.
Zůstane tedy zachována nabídka služby, jinými slovy to chápu tak, že se nebude propouštět, na jak dlouho je ta záruka? Může to být po volbách jinak?
Co bude po volbách, to samozřejmě nikdo neví. Jakákoli rada může dát hlasovat o čemkoliv. Pokud bude mít většinu, tak to prohlasuje. Co se týče termínu zachování služby, znamená to, že Olomoučané budou chodit dál na třísouborové divadlo a nabídka bude taková, jak jsou zvyklí, a stejně tak budou posluchači chodit na filharmonii, na všechny koncertní cykly. Co se týče propouštění, není možné vyloučit to, že k nějakému dojde. Bylo by ale rozvolněno v letech a spíše bych řekl, že se bude jednat o neobsazování některých uvolněných míst. Ale naopak mohou vznikat i nová místa, protože najednou si ta instituce třeba bude moci dovolit samostatného fundraisera.
Jedna věc je samozřejmě sloučení a nějaký názor kritiků, nicméně teď vůči vám zaznělo obvinění z krácení dotace, což je závažné obvinění. Vaše vyjádření k tomu?
Nejsem si jist, že by někde zaznělo přímo sousloví krácení dotace, ale to, co proběhlo tiskem, jsou fabulace a spekulace, je to překrucování faktů. Divadlo, město, kraj i MKČR postupujeme naprosto standardně a transparentně podle podmínek dotační výzvy. Příběh začíná někdy kolem roku 2018. Nastoupil jsem jako ředitel divadla a začal jsem řešit, že máme už třicet let dílny v provizoriu. Začalo se zjišťovat, jestli je možné vystavět nové dílny v areálu Zikova a měly tam vzniknout i nové sklady a workshopové učebny, plus kavárna a půjčovna kostýmů. Zjistilo se ale, že v této lokalitě není možné stavět, protože regulační plán ji vyhrazuje jako rezervní parkovací plochu, a začala se hledat nová alternativa. Řešilo se možné využití nevyužívaného objektu Polygrafické školy. Tím se dostal na stůl i problém nedostatku oborů v rámci kreativních průmyslů, a to není problém jen Olomouce. Jednali jsme s Polygrafickou školou, jestli by tam nemohl vzniknout nový studijní obor jevištní technik. Ve stejnou dobu se vypisovaly dotační programy na velká kreativní centra. Město připravilo podklady pro dotaci. Už od začátku jsme věděli, že stanovené termíny jsou šibeniční, ale že nejsou nereálné. Proto jsme po dohodě se zřizovatelem podali žádost o dotaci. Byla by škoda o možnost získaní peněz přijít. Mezitím byly komunální volby, změnila koalice, a někdy v únoru ministerstvo zveřejnilo seznam podpořených projektů a my jsme se dozvěděli, že jsme uspěli. Nastalo další kolo jednání, čekalo se na podmínky dotace. Domluvilo se kofinancování s městem a s krajem, na jehož pozemku se to má stavět, a když to zkrátím, dohodlo se financování na třetiny, s tím, že kraj navíc dá ten pozemek. Což znamená, že jsme mimo možnost čerpání dotace Národního plánu obnovy získali významnou dotaci ve výši 40 mil. Kč od Olomouckého kraje navíc jsme získali od kraje darem pozemek. Prošlo to oběma zastupitelstvy a podepsalo se memorandum o vzniku nového studijního oboru a o výstavbě kulturně edukačního centra. Projekt je nachystaný, v současné době probíhá soutěž na zhotovitele. Nic víc, nic míň v tom není.
Budete na to obvinění nějakým způsobem reagovat?
Ještě zvažuji, jakým způsobem budu reagovat. Za mě to bylo účelově zveřejněno těsně před pohovory na ředitele nové instituce a domnívám se, že hlavní motivací mohlo být mě poškodit v rámci probíhajícího výběrového řízení. Budu zvažovat další kroky.
Jak vidíte spojenou instituci třeba za deset let?
Doufám, že se bavíme o silné, výrazné instituci v rámci celé České republiky, která je jedinečná v tom, že zastřešuje veškeré múzické umění, které můžeme zde nabízet, a že kromě produkce má výrazný přesah do edukace nebo do zahraniční spolupráce. V ideálním případě se bavíme o finančně soběstačnější instituci, než jsou ty současné, a stojící na více pilířích. Dnes v případě obou institucí je příspěvek zřizovatele ve výši zhruba sedmdesát procent, ten poměr by měl být jiný.
Vlastimil Blaťák
