V postižených oblastech byly nasazeny jednotky převážně logistické a bojové podpory.
„Zapojena tedy byla velitelská rota a rota logistiky spolu s mechanizovanou rotou. Tankové roty se účastnily v menší míře, protože v současné době probíhá jejich přeškolování na tanky Leopard,“ konstatuje praporčík Martin Svačina, vrchní praporčík útvaru. Co se týče techniky, v akci je zejména ženijní technika. „Ať už je to kolový nakladač 251, samozřejmě Tatra 815 sklopka PS 3. Pochopitelně jsme využili také techniku na převoz lidí, a tak do terénu vyjely Tatry 815 a Toyoty Hilux,“ doplnil Svačina.
I když vojáci po týdnu pravidelně rotují, jsou fyzicky i psychicky vyčerpaní. Velitel Suchý při osobní návštěvě viděl, jak pomáhající zmáhá nekonečné odklízení bahna z domů a vynášení těžkých věcí. „Síly tak rychle ubývají,“ říká. Na psychice se podepisuje i pohled na rozbořená stavení, zničené budovy mateřských a základních škol. Útvar působil ve všech vesnicích, které jsou na toku řek Opavy a Odry. Pomáhal tedy v Krnově a obcích jako Brantice, Zátor, Široká Niva a Niva. V současnosti 73. tankový prapor odklízí následky velké vody v Hanušovicích a Karlovicích.
Vojáci přiznávali, jak je náročné bojovat s beznadějí, kterou vidí všude kolem sebe. „Vidět apatické, zlomené lidi, je na psychiku velmi náročné. Všude jsme slyšeli nářky, jak je možné, že se situace z roku 1997 opakuje. Mnozí měli vodu i nad historickou ryskou z konce devadesátých let,“ líčil nadrotmistr Jan Schneeweiss.
Oproti 27 let staré apokalypse voda alespoň rychle opadala. „Tehdy v domech stála týden, teď jsme mohli uklízet téměř hned,“ dodal Schneeweiss. Ve volném čase dokonce vyrazil na Jesenicko pomáhat nadrotmistr Petr Rozehnal: „Cesty a mosty vzala voda. Panuje tam všude beznaděj.“
Armáda ČR je při záplavách spolehlivá, je totiž zapojena do krizového řízení a její příslušníci tak ví, jak se zachovat. „A to se projevilo právě v obci Brantice, kde velitel úkolového uskupení kapitán Josef Minarčík efektivně napomáhal starostovi při zvládání a řízení likvidačních prací po povodni,“ poukázal Svačina. Podle něj vojáci při každé pohromě ukáží, že pomáhat chtějí. „A jsou rádi, když někomu uleví. Vždyť od toho tady armáda je.“
Kredit armády stoupl
Největší dávku pomoci si ale zaslouží ti, kteří byli sami vytopeni, nebo jejich blízcí. „A přesto jdou pomáhat jiným. Toho si cením,“ chválil velitel Suchý.
Právě při obhlídce škod prožil vrchní praporčík Svačina osobní déjà vu. Když v roce 2010 a 2013 postihly zemi ničivé záplavy, vykonával funkci velitele družstva i zástupce velitele čety. „A tak vím, co taková práce obnáší a jak je fyzicky náročná. Pro mě bylo děsivé, když spolupracujete s lidmi, kteří přišli o všechno. To je šílený nápor na psychiku, vždyť i voják je jenom člověk. Stejným příběhům byli vojáci vystaveni i nyní.“
Velitel Suchý si všiml, jak při pomoci v očích veřejnosti stoupl kredit armády. „Ale rozhodně si nechceme respekt získávat na úkor lidského neštětí. Skutečně jsme rádi, když pomoci můžeme.“ Nejvíce jej těší, jak jeho podřízení obstáli. „Prokázali, že jsou zdatní a psychicky odolní, všichni kluci i holky makají na 150 procent,“ ocenil je velitel podplukovník Tomáš Suchý.
Petr Třešňák
